Zamyšlení nad textem z Matoušova evangelia 22, 34-46:
Za Jeříšem přichází zákoník a táže se jej a my nevíme, nevíme proč se jej táže? Snad aby Ježíše zkoušel nebo snad přichází a upřímně hledá? Otázka, kterou zákoník pokládá je velmi složitá - celá tóra má 613 přikázání, jenž jsou všechna stejně důležitá, neboť udržují harmonii mezi Bohem a člověkem a porušením byť jen jediného z nich se tato harmonie ztrácí a nastává nesoulad. Když Ježíš některé přikázání prohlásí za větší, dopustí se chyby... Když za větší neprohlásí žádné, ukáže se jako neznalý Zákona. Kteréžto přikázání má však Ježíš vybrat, vždyť co člověk, to jiná odpověď! Každý z nás vidí různá přikázání různě důležitě. A tak je theologická otázka, kterou pokládá zákoník, prakticky nezodpověditelná!
A Ježíš mu přesto odpovídá! "Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí!" Ježíš vybírá slova Izraelského vyznání víry Š'ma Jisrael - slova, která provázejí každého žida celým jeho životem, které se modlí jako raní a večerní modlitbu, která jsou napsána v modlitebních řemíncích tefilín, jenž si uvazuje na čelo a na ruku při modlitbě... Co může být důležitější než milovat Hospodina, jenž si vyvolil a stále vodí svůj lid, jenž se svým lidem uzavřel smlouvu, jenž mu dal svou svatou Tóru, jenž je milosrdný a milostivý a prokazuje milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo jej milují a jeho přikázání zachovávají?
A Ježíš hned dodává: "Miluj svého bližního jako sám sebe!" Tímto se otevírá nový rozměr lásky, kdy vztah lidského já s Božím TY má svůj odraz a doplnění ve vztahu k ostatním. Rozměr, kdy člověk jednoduše nekoná to, co Bůh zakazuje, protože Boha a své bližní miluje... A tak ten, kdo Boha skutečně miluje nade všechno: nemá jiných Bohů, nezneužívá Božího jména, zachovává řád stvoření a dodržuje odpočinutí, ctí otce i matku, nazabíjí, nesmilní, nekrade, nezlehčuje bližního a netouží po tom, co má jeho bližní a on ne. Zde jde skutečně o základní zvěst celého Starého Zákona.
Když Ježíš domluví nenásleduje odezva, jen konstatování, že se zákoníci sešli. V reakci na Ježíšův výrok se zákoníci scházejí a my nevíme proč? Možná je Ježíšova řeč oslovila, možná pobouřila? Každopádně teď je tazatelem Ježíš. A pokládá dětinsky jednoduchou otázku: "Co myslíte o Kristu, čí je syn?" Každé malé dítě vychované ve víře zná na tuto otázku odpověď... Jak elementární otázku Ježíš položil, co si asi pomysleli farizeové v tu chvíli. Na jednoduchou otázku mají farizeové i jednoduchou odpověď - Kristus je syn Davidův, musí být z Davidova rodu. Ježíš však dělá něco načekaného, problematizuje zjednodušující odpověď farizeů a cituje jim 110. Žalm Davidův, kde David volá: "Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy." A nastává mlčení, nikdo není sto odpovědět, neboť chybí víra, které by dokázala Ježíšovu výpověď uchopit.
Farizeové už si totiž na otázku po Kristově mesiáštví odpověděli - Ježíš Mesiášem není a být nemůže. Koneckonců, kde jsou ti nepřátele položení pod Ježíšovýma nohama? Místo, aby Ježíš vládl pokorně jde cestou utrpení. Zde už je v Jeruzalémně a ví, co ho čeká - posměch, poplivání, poličkování, bičování, křivé svědectví, křivé odsouzení a nakonec smrt na kříži - opuštění a oddělení od Otce. Místo velikého vítězství a triumfu nad nepřáteli potkala Ježíše veliká proha... A tu se dá bez víry jen mlčet, není k tomu žádná odpověď. Ve víře je nám však možno pochopit, že ona prohra je prohrou jen z lidského hlediska... Z Božího hlediska jde o velikou výhru, o zápas, který za nás a místo nás na kříži vybojoval Ježíš Kristus.
A právě ta tak bojuje se světem a zároveň prohrává každý křesťan, ovšem pouze z lidského hlediska... Celá církev je pak tedy zbitou armádou zabitého Beránka, jenž nemá zbraní a jen stojí světu na svědectví o Boží lásce. A právě onomu Beránkovi a jeho podivné armádě položí Bůh v poslední den nepřátele k nohám. Amen.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.