Pokus reflektovat svůj život a texty svatých Písem.

Křest Páně

7. 9. 2008 10:20
Kázání na svátek Křtu Páně (I. neděli po Zjevení) na text ze 2. kapitoly Lukášova evangelia

Milé sestry a milí bratři v Kristu Ježíši, našem Pánu. Minulou neděli jsme slavili svátek Zjevení Páně, kde jsme si připomněli, jak je důležité, že i my, pohané, jsme součástí Božího lidu, neboť i nám v Kristově narození znovu zasvitlo světlo.

Dnes společně slavíme svátek Křtu Páně, textem pro dnešní kázání bude naše dnešní evangelium.

Tento náš text se vyskytuje pouze v Lukášově evangeliu. Zde mu předchází úseky, které mluví nejprve o Ježíšově zvláštním početí a poté i narození. Poté se nám správy o dětství Ježíšově, jenž by nás jistě velice zajímaly, ztrácejí. Lukáš začne vyprávět dál až v době, kdy je Ježíši dvanáct let, tj. věk, v němž už je vlastně kulticky dospělý.

Jak stojí psáno na konci předchozího úseku: „Ježíš rostl v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.“ Od rodičů, Marie a Josefa, se mu jistě dostalo náležité mravní i náboženské výchovy, aby se malý Ježíš postupně začlenil do společenství onoho tolik zvláštního Izraelského lidu. Zde už mohou začít vystupovat různé dohady typu: Věděl Ježíš o svém poslání hned od narození nebo ne? Odpověď neznáme, ale domnívám se, že Bůh jistě respektoval Ježíšovu křehkou dětskou lidskou dušičku. A tak se Ježíš nejspíše dozvěděl první věci o Hospodinu od rodiny, posléze se jistě naučil číst v Zákoně Hospodinově a začal rozmlouvat s Bohem na modlitbách.

„Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.“ I z tohoto můžeme vidět, že Marie a Josef byli jistě velmi pevní a oddaní ve víře v Hospodina. Byli se pro svou víru ochotni vzdát pohodlí a každý rok cestovat z Nazareta, kde jinak žili, přes 120 km do Jeruzaléma a potom zase zpět, taková cesta nebyla tehdy vůbec lehká, neboť se musela chodit pěšky a trvala 5 dní. Přesto šli do Jeruzaléma, šli slavit Pesach a kráčeli si připomenout to, jak Hospodin vyvedl svůj lid z Egypta. Mohli tehdy tušit, že Ježíš, o nějž se starají vyvede za několik let celý svět z otroctví hříchu?

Nyní je v textu Ježíšovi dvanáct let, a jde spolu s rodiči jako každý rok slavit do Jeruzaléma Pesach. „Šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.“ V řeckém textu je užito tvaru αναβαινοντων, což jest participium slovesa αναβαινω, které doslovně znamená vystupuji, čí kráčím vzhůru, tehdy se ho používalo jako výrazu pro cestu do Jeruzaléma, odkazuje nás na duchovní rozměr cesty tam, vzpomeňme zde například 122 žalm, kde se v jeho 1. a 2. verši říká: Zaradoval jsem se, když mi řekli, do domu Hospodinova půjdeme.“ Uteče jen pár let a Ježíš sem do Jeruzaléma půjde znovu, tentokrát však již naposledy. My nemusíme stoupat do Jeruzaléma, protože Ježíš, pravý Bůh, ve svém ponížení sestoupil k nám. Uvědomujeme si to opravdu?

Josef a Marie vykonají předepsané obřady a vrací se domů. V davu lidí, který se tehdy z Jeruzaléma po skončení jistě valil, se jim Ježíš ztrácí. Když to zjistí nejprve hledají u příbuzných, potom u známých, nakonec se vydávají hledat Ježíše zpět do Jeruzaléma. Nepodléháme podobným věcem také, neztrácí se nám Spasitel z našeho života, když místo v něj, skládáme svou naději do obřadů? Nehledáme Boha ve své vlastní rodině, či jiných lidech?

„I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich.“ Konečně si mohou rodiče oddychnout, konečně nalezli ztracené dítě, ale tam, kde by ho asi čekali nejméně, nikdo by se nedivil, kdyby malý Ježíš zůstal s příbuznými nebo přáteli rodiny, které znal. On však, potom co se ztratil, nehledá rodiče, nehledá někoho známého, dokonce to ani nevypadá, že by si Ježíš nějak zoufal. Naopak, jde do chrámu a posadí se mezi učitele zákona nebo vprostřed nich, jak je možné to z řečtiny přeložit. Je však potřeba si uvědomit, že ti učitelé nejsou žádní venkovští potulní pedagogové, ale význační učitelé zákona, titulovat je proto jako doktory, jak to činí kraličtí, je zde zcela na místě. A právě mezi takovéto vzdělance si sedá dvanáctiletý mladík. Je to možné, může vůbec dítě pochopit, co učí? Ježíš jim naslouchá, to by se ještě dalo pochopit, třeba jen „jedním uchem poslouchá a druhým to vypouští“, pak ovšem přichází něco nečekaného Ježíš se jich učenců dokonce ptá! „Všichni, kteří to slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.“ Chlapec vede disputaci s předními theology?! V řečtině je zde užitu tam, kde ČEP má žasli, slovesa εξισταντο, to se dá přeložit také jako zděsili se… Právem.

Na scénu přicházejí rodiče v jejichž slovech k Ježíši se zrcadlí vyčerpání z hledání dítěte, zlost nad tím, že jejich dítě obtěžuje učitele svými „dětinskými otázkami“ a údiv nad tím, že jejich dítě už ve dvanácti letech rozpráví z theology. S velikou bázni si nejspíše musely vzpomenout na události z před dvanácti let, na okolnosti Ježíšova početí a nerození a musela je napadnout otázka: Co s Ježíšem asi chystá Hospodin nyní?

„Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou mého Otce, musím já býti?“ To, co Ježíš nyní říká rodičům přímo, bez obalů a bez výčitek, rodiče nechápou a opět právem… Marii nezbývá ani tady nic jiného, než uchovat tento zážitek v srdci.

„Po třech dnech ho nalezli…“ Jak symbolický je nám celý tento úsek: dějiště – Jeruzalém; aktéři – učitelé zákona a Ježíš; čas – 3 dny… Ježíšovo učení je skutečně učením, které budí bázeň a úžas, mnozí se ho děsí; tak Ježíš dokončí svou pouť rovněž v Jeruzalémě o Velikonocích, i tehdy půjde o věc jeho Otce, ve které musí On být… „Otče, chceš-li odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň!“… Tak Ježíš umírá pro nás na kříži a svou smrtí poráží naši smrt, abychom my mohli v jeho smrti přijmout život. Uplynou tři dny a „Po třech dnech Ho (ne)nalezli…,“ neboť byl vzkříšen!

Drazí sourozenci v Kristu, náš text nám také ukazuje to, že Kristovo utrpení a ponížení nezačalo teprve v Jeruzalémě úmluvou velekněží, ale už samotným Kristovým narozením.

Ukazuje nám také, že Ježíš Kristus je všude tam, kde jde o věc jeho Otce. Je s námi pořád: poslal nám svého Svatého Ducha, jenž nám dává své nejcennější dary, přichází jako náš byť třeba i nuzný a nepatrný bližní, je uprostřed nás, je v srdci každého z nás, slyšíme jeho slovo při Bohoslužbách a vždy, když si sami čteme z Písma nebo si opakujeme jeho slova a nakonec k nám přichází ve velebné Svátosti Večeře Páně, kde nám hříšným zadarmo dává své svaté Tělo a svou svatou Krev na odpuštění hříchů.

Jednou pak znovu přijde, aby soudil živé a mrtvé a aby se ujal svého království, které bude bez konce.

Vraťme se ještě na chvilku k dnešnímu svátku, dnes je jak již víme a jak se zde neustále opakuje, svátek Křtu Páně. Právě tento dnešní svátek nám ukazuje, co je pro naše spasení opravdu potřeba. Totiž vyznat své hříchy a pevně věřit v Boha. To znamená slyšet Janova slova: „Čiňte pokání“ a činit jej. A mít připravené uši k slyšení i slyšet a pevně věřit slovu, které při Janově křtu prvně zaznělo jen Ježíši, při Proměnění na hoře několika učedníkům a z úst setníka pod Křížem všem lidem, totiž ono: „Toto jest můj milovaný Syn, toho jsem si vyvolil, toho poslouchejte!“

 

„Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého!“ Amen.

 

 

Zobrazeno 1121×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz