Rozhodl jsem se přidat sem dvě své básničky, proto vás prosím, berte je z rezervou i přes jejich sprosté texty, neboť se neurvalými prostředky snaží říci, co tím básník myslí...
Árie opilcova
(Všem těm, kteří, ač ještě nedosáhli osmnáctého roku věku svého, tráví čas po hospodách, opíjejíce se.)
Chce se mi mluvit zas a znova a stále a jen sprostá slova.
Hovno, co víc se dá k tomu říci?
Pohřeb kultury, děsivé noční můry - přepadaj mne chmury!
Je to všechno sračka, dětičkám hold chybí hračka.
Kdo by tu byl, aniž by se byl poblil?
Ti, že budou dospělí, když spolu líhaj v posteli a v opojení lihu oddávaj se chtíči a do světa křičí - - -
to je náš díl hříchu, máme svoji pýchu.
A co máme my? Zodpovědnost v prdeli.
Smutek můj
Je mi smutno a teskno, cítím se býti zrazen, jsa želvou ve svém krunýři, však nevystrčím hlavu.
coze to do sveta krici? jakoze "do pici", nebo co? a proc tam mas "- - -"?<br />
<br />
ale jinak dobry! libi se...<br />
<br />
mozna bych tam jako epilog dal cast balabanovy basne: \"Z prdele, pres prdele, do prdele\"
...že bych dopsal ten verš co v té Balabánově následuje:)))
Já bych to tiskla a rozdávala ve školách... :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.