Blog jednoho zaběhlýho evangelickýho faráře, co má katolíky vlastně rád.

Postní kázání - Jako psíci?

Matouš 15:21  Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.
22  A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá."
23  Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi křičí!"
24  On odpověděl: "Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského."
25  Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: "Pane, pomoz mi!"
26  On jí odpověděl: "Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům."
27  Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů."
28  Tu jí Ježíš řekl: "Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera zdráva.
29  Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam.
30  Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil,
31  takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebili Boha izraelského.
32  Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: "Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě."
33  Učedníci mu namítli: "Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?"
34  Ježíš jim řekl: "Kolik máte chlebů?" Odpověděli: "Sedm a několik rybiček."
35  I nařídil zástupu usednout na zem;
36  potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.
37  I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů.
38  Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39  potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.

 

Dej, milý Pane, ať tě s ženou pohankou nalezneme a ve víře dětmi tvými se staneme. Amen.

 

>>Milí bratři a milé sestry<<, za text pro naše kázání nám poslouží dnešní evangelium totiž perikopa o víře kananejské ženy.

Ježíš přichází na území mezi Týrem a Sidónem, což jsou města, která se již nacházejí za hranicí Svaté země a jejichž obyvatelstvo nebyli židé, nýbrž pohané.

Můžeme se jen dohadovat, co Ježíše do těchto pohanských a vzdálených končin přivádí, je však velmi pravděpodobné, že se mu po předchozí disputaci s farizeji a zákoníky stala Svatá země horkou půdou pod nohama a tak se Ježíš musil na nějakou dobu ztratit z dohledu.

I dnešní církvi se stává něco podobného, častokrát má i ona skutečně horkou půdu pod nohama, neboť to, co světu hlásá není vždycky milé a populární, ba naopak se učení církve světu mnohdy příčí a jde proti němu. Tehdy církev přestává býti církví lidovou – Volkskirche a zůstává z ní jen ostatek lidí, jejichž víra není povrchní, ale hluboká a opravdová, skutečně semknutá kolem radostné zvěsti o Kristu. Taková je snad i naše malá církvička v našich českých končinách.

Tu pro církev ovšem nastává nemalé nebezpečí, neboť nesmí nikdy zapomenout, že spolu s jejím Pánem kráčí právě do končin Týru a Sidónu. Týros, aramejsky Cor znamená skála nebo útes; Sidón, aramejsky Cidón znamená loviště a to jsou dvě pozice, mezi kterými musí církev neustále balancovat – mezi odoláváním náporu vod světa jako pevná skála a lovením ve vodách světa jako rybářská síť. Pokud se církev uzavře příliš je v pokušení stát se konzervou, pokud se příliš otevře, hrozí, že se její zvěst rozplizne na lacinou ideologii. Právě mezi těmito dvěma extrémy se církev musí pohybovat, musí tedy lidi oslovovat, ale nesmí zůstat jen u onoho oslovení, nýbrž musí vědět, jakou zvěst má lidem hlásat a na ní musí pevně trvat.

A v končinách, kam Ježíš přišel spolu s jeho učedníky, se náhle objevuje žena mající veliké trápení, její dcera je totiž zle posedlá a zdá se, že ji nic nemůže pomoci. Ona žena upřímně hledá naději pro sebe i pro její posedlou dceru a tak se neváhá vydat za Ježíšem, ač je pohanka. Skutečně Ježíše nachází a také za ním okamžitě vysílá svou prosbu. Nejde však o lacinou prosbu za uzdravení, jde skutečně o vydání sama sebe Kristu na milost a nemilost doprovázené prosbou o smilování – Kirie eleison – s vírou, že před ní stojí Mesiáš, totiž Syn Davidův. Jak zvláštně zní toto oslovení od pohanky. Ježíš jí však nic neodpovídá, zdá se, jakoby Boží slovo do její situace bylo trýznivé Boží mlčení k jejímu trápení. Žena se však nevzdává a volá dál a dál, až to učedníci nemohou vydržet a rozhodnou se jí zbavit, proto prosí Ježíše, aby její prosbu vyplnil a poskytl jí lacinou milost, aby přestala prosit. Nyní ovšem zazní učedníkům na jejich prosbu tvrdá odpověď: „Jsem poslán ke ztraceným ovcím lidu izraelského!“

Tak i k nám, k naší církvi, přicházejí lidé s různými kříži, lidé Krista upřímně hledající, lidé toužící po slově milosti – po evangeliu. Právě zde musíme, jakožto církev dávat veliký pozor, abychom jim místo evangelia nenabízeli lacinou „milost“, abychom na jejich upřímné volání neodpovídali odbytím... „Sestro nebo bratře, Ježíš tě miluje. Haleluja!“ Ano, Pán tě má skutečně rád a nepřestává tě mít rád ani tehdy, když se zdá, že na tvé volání neodpovídá, když se ti stane něco zlého a když si sáhneš na dno, ba ani tehdy, když přichází smrt. S Kristem to nebude jenom „skvělý“, ale bude to také smutné a obtížné. Nám platí ono „byl jsem poslán ke ztraceným ovcím lidu Izraelského“, abychom si znovu a znovu skutečně uvědomovali, že láska Kristova není samozřejmostí, ba naopak, že je to obrovský dar, jenž Kristus krutě zaplatil svým utrpením a životem, pro nás, kteří z lidu Izraelského nejsme.

Ona žena z našeho textu v Kristu skutečně rozpoznala Mesiáše a tak před ním činí proskynezi jako před svým Bohem. Boží slovo pro ni ovšem není radostná zvěst o odpuštění, ale tvrdé slovo Zákona: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům!“ Jakoby jí Ježíš říkal: „Ženo, ty mne nyní prosíš o milost, ale jistě víš, že si ji nezasluhuješ. Kdybys dodržovala Zákon a konala, co je správné, měla bys to všechno, ale nyní jsi jen hříšný čokl, který si nezaslouží odměnu dítěte!“ Opravdu tvrdá slova, která znějí někomu, kdo přichází za Kristem, hledaje naději ve světě beznaděje! Ženina odpověď je však: „Ale i štěňátka se živý drobky za stolu svých pánů.“ Vlastně říká: „Ano, Pane, vyznávám, že si tvou milost nezasloužím a zasloužit nemohu. Ovšem jsem vůči tobě jako štěňátko, které je sice nečisté, ale samo si rovněž pomoci nedokáže. Spoléhám se pak na to, že ty jsi dobrý Pán, který se nestará jen o svá dítka, nýbrž i o hříšníky, které sytí z téhož stolu!“ Skutečně velikou víru měla ta žena a tak se jí dostalo milosti slyšet evangelium a její prosba byla vyslyšena!

Tak i my musíme slyšet slova Zákona a uvědomit si, že bez milosti Pána jsme zcela bezmocní, vždyť i my jsme jen štěňátka odkázaná na jeho milost a bez jeho péče hyneme! Jen tak nám bude dáno slyšet slova evangelia, že již nejsme psi, ale synové a dcery Boží v Kristu.

>>Milí bratři a milé sestry<<, my, jeden každý z nás, i naše pozemská církev jsme velicí hříšníci vpravdě hodní smrti, zároveň jsme však jeden každý z nás i naše církev svatí pro Ježíše Krista a jeho kříž vytrpěný za nás a pro nás. Znovuuchopení tohoto v našich srdcích i myslích jest skutečný a pravý půst, který nesmí trvat jen čtyřicet dnů, nýbrž neustále. Jedině, když budeme neustále v tomto postě, budeme moci jednou slyšet – Vstaň z mrtvých, následujíce v tom Pána. Amen.

 

Děkujeme ti, Bože, že svou věrnou církev neustále vodíš do končin Týru a Sidónu, aby tam ona zvěstovala tvé svaté slovo a vysluhovala tvé velebné svátosti.

Děkujeme ti, že nás uvádíš neustále do postu a to ne jen do onoho čtyřiceti denního, nýbrž i do toho celoživotního.

V důvěře se také do svaté vůle tvé dáváme, očekávající, že po příkladu tvého Krista jednou Tebou osloveni z mrtvých vstaneme. Amen.

Zobrazeno 1727×

Komentáře

Eleeshebat

Moc dobrý! jen bych ještě vypilovala gramatický chyby...Kirie eleison zní trochu směšně :))) a taky ne každý ví, co znamená proskyneze...;)

Katis

Musím Tě, Tomáši, pochválit, poněvadž to je po dlouhé době sdělení skutečně všem srozumitelné, použitelné v praktickém životě. Myslím, že toto přináší daleko větší plody, než číst velmi složité teologické úvahy a psané těžkým slohem. Které se v jejich srdcích nemusí vůbec dotkonout, či se minout účinkem, protože to není pro ně srozumitelné. Můj názor.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio