Pompa funebris

<!-- @page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } -->

Szilárd Borbély: POMPA FUNEBRIS

Nevěda, zda-li se nesnažím ukousnout si přílišné sousto, pokusím se recenzovat knihu, která mne v poslední době opravdu velice zasáhla a nedala mi po několik nocí usnout, neboť jsem se k ní musel stále vracet a dlouho nad ní přemýšlet. Jde o sbírku básní současného maďarského básníka Szilárda Borbélye nesoucí přiléhavý název Pompa funebris.

Autor pochází ze složitých poměrů maďarského venkova, které byly o to složitější, že jeho otec se narodil v křesťanské rodině jako nemanželské dítě. Biologický otec autorova otce (autorův dědeček) pak patřil k židovské rodině, ze které byli téměř všichni příbuzní zavražděni v nacistických koncentračních táborech. Autorova matka byla svým vyznáním řeckokatolická křesťanka. Autorovu rodinu nakonec „špatné kořeny“ vyhnaly z venkova do města. V Borbélyových básních se jeho původ odráží tak, že se v nich často snoubí právě křesťanské a chasidské motivy. V devadesátých začal autor přednášet na universitě v Debrecíně literární historii, zaměřuje se na období přelomu baroka o osvícenství v maďarské literatuře, což je třetí motiv, který se vplétá do jeho básní.

Jak už i název napovídá, jedná se o sbírku dosti smutnou, temnou, pochmurnou, ba až morbidní, o čemž se čtenář přesvědčí už úvodním úryvkem z písně Adama Michny z Otradovic:

Ó hrdličko, proč tak kvílíš

kam bolestným srdcem cílíš?

Mečem prudkým proníknutý

tvé srdéčko vidím,

těch bolestí nenávidím.

Úvodnímu věnování sbírky jsem nevěnoval pozornost, což se poté ukázalo jako veliká chyba, která mi bránila k plnému pochopení základního motivu sbírky.

Sama sbírka je pak rozdělena do tří knih, které nesou do jisté míry samostatné motivy.

První nese název Sekvence velkého týdne a skutečně je plná velkopátečního motivu utrpení, často je zde zmiňován Ježíš Kristus jako umučený a zabitý. Jednotlivé básně mají netradiční formu liturgických sekvencí a antifon, které posluchačem znalým těchto liturgických částek trhnou, jakoby se před posluchačem znovu odehrávala velikonoční událost ovšem prostá vzkříšení a uzavřená a zacyklená jen a pouze do utrpení a smrti.

Druhá část sbírky se jmenuje Sekvence na Amora & Psýché. Tyto básně jsou silně ovlivněny mystikou a pantheismem, reagujíce na antickou báji o Amorovi a Psýché a barokní dílo o zásnubách Krista s duší-psýché od Angela Silesia, spojujíce jich. Všechno se v posledku točí kolem mystického sestupu do hlubiny, kolem „temné noci duše“, dá-li se to tak vyjádřit, občas se však již vynořuje z temnot jiskřička naděje.

Třetí knihou pak jsou „Chasidské sekvence“. Tyto básně jsou silně ovlivněny chasidismem, který se zde potkává s křesťanskými motivy. Fiktivním vypravěčem básní je tu kálevský rabi svatý Ázik Toub. (Píše o něm i Jiří Langer.) Ani tyto básně se nedokáží dostat ze smutku a temnoty.

Jednotlivé sekvence sbírky spojují a rámují jako červená nit německé hymny z breviáře, které každou sekvenci uvozují a zakončují.

Pokud čtenář dojde na konec knihy, dostane se k poznámkovému aparátu a tehdy pochopí celou její hloubku. Najednou ty dvě neznámé osoby, kterým v úvodu autor knihu věnuje, dostanou reálný obraz. Jde přece o autorovi rodiče, kteří byli na Štědrý den brutálně přepadeni ve svém domě. Autorův otec byl vážně zraněn a jeho matka byla zavražděna. Proto je v knize tolik smutku, proto je tak temná, proto tak časté zmínky o Ježíškovi trpícím hned, jak se narodí. Autor se v knize vyrovnává s touto strašnou situací, kterou si musel prožít. Pocit beznaděje a bezmocnosti Boží – těžká zkouška, kterou musela jeho projít, je díky tomu z celé knihy cítit. A právě breviářové hymny, tmelící celou knihu, jsou v knize místem, kde se odráží víra a naděje skládaná na Krista a tak, jako autor začal svou knihu smutnou písní, končí naopak modlitbou.

Domnívám se, že báseň je vynikajícím prostředkem, jak vyjádřit emoci a jak se postavit k eticky obtížné situaci, která vzbuzuje otázky zahánějící člověku do kouta (ať světa nebo duše), a to se Szilárdu Borbélymu skutečně povedlo, nutno podotknout, že v našem prostředí i díky výbornému českému překladu dílka.