Blog jednoho zaběhlýho evangelickýho faráře, co má katolíky vlastně rád.

I Ježíš postil se...

Kázání na Popoleční středu

Dej, dobrý Ježíši, ať za tebou na poušť vyjdeme a tam se z mnohých hříchů svých kajeme. Amen.

Na text Marek 4, 1 - 11 pokušení na poušti (můj překlad):

Tenkráte byl Ježíš vyveden duchem do pouště,

aby byl pokoušen od ďábla [ďáblem].
A postiv se čtyřicet dní a čtyřicet nocí,
nakonec vyhladověl.
A přišed pokušitel, řekl mu:


„Jestliže jsi Syn Boží,

řekni,


aby se toto kamení stalo chleby!”
A ten pak řekl odpovídaje:

„Zapsáno jest:


‚Ne samým chlebem uživí se člověk,


ale každým výrokem (vycházejícím z úst) Božích.’”
Tehdy ho vzal ďábel s sebou do svatého města
a postavil jej na vrcholu chrámu
a řekl mu:


„Jestliže jsi Syn Boží,

Vrhni se [seskoč atd.] dolů [odtud],

(vždyť) je zapsáno:


‚Andělům svým poručil o tobě


a do rukou [na ruce; rukama] tě vezmou [odnesou],



abys neklopýtl [nenarazil] o kámen svou nohou.’”
Řekl [Říká] mu Ježíš:

„Naopak zapsáno jest:


‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého!’”
Opět ho vzal ďábel s sebou na převysokou horu
a ukázal mu všechna království světa
a jejich slávu.
a řekl mu:

„Toto vše [všechny tyto věci] ti dám,


jestliže [mi učiníš proskynezi] padneš a pokloníš se mi!”
Tehdy mu řekl [říká] Ježíš:

„Odejdi [Vypadni], satane,

zapsáno jest přece:


Hospodinu, Bohu svému se budeš klanět


a jemu samému budeš sloužit [přisluhovat].
Tehdy opustil [zanechal] jej ďábel,
a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

>>Milí bratři a milé sestry<<, text, nad kterým se dnes budeme společně zamýšlet, je známou perikopou o pokušení Páně na poušti, kterou nám zachovávají všichni tři evangelisté, jejichž evangelia jsou známa jako synoptická – Matouš, Marek i Lukáš, každý však v jiné podobě.

Kdyby náš text četl religionista ze svého vědeckého pohledu, shledal by, že jde o klasický náboženský jev, jenž je znám ze spousty náboženství, kdy je o důležité osobnosti nejprve vyhlášeno, co bude jejím programem, aby byla posléz podrobena zkoušce, zda je proklamovanému schopna dostát. Tak i Ježíš je dle vyprávění evangelistů nejprve pokřtěn Janem Křtitelem v Jordáně a hlas z nebe vyhlašuje: „Toto jest můj milovaný Syn...” Po tomto vyhlášení musí být Ježíš vyveden na poušť, aby tam osvědčil, že opravdu naplňuje to, co je o něm tvrzeno. Podobné zkoušce byli vystaveni například Buddha či Mohamed, ale chce náš text říci právě a jen tohle?

Ježíš je veden Duchem svatým na poušť, Duch svatý takto vodil už proroky, například Ezechiele: „Duch mě zvedl a odnesl a já šel v duchu roztrpčen a rozhořčen, ale Hospodinova ruka na mne pevně spočívala.1” Duch je tím, kdo spojuje Ježíšů křest s naším textem, když nejprve na Ježíše sestoupí, povolav jej k veřejné činnosti, aby ho poté vedl na poušť a pak jej provázel celým jeho dalším veřejným působením až ke kříži.

Poušť je zde, jak každému písmáku okamžitě napadne, symbolem pokání, jenž odkazuje k putování lidu Izraele pouští, což dosvědčuje i paralela čtyřiceti dnů a čtyřiceti let. Tak jako zde Hospodin vyzkoušel svůj lid, vyzkouší tu nyní i svého Syna. Poušť je však také vnímána jako místo, kde je člověk zvláštním způsobem účasten eschatologického dění, kde čas plyne jinak a člověk se jaksi ocitá mimo svět – příkladem nám může být žena z knihy Zjevení2, jež našla úkryt právě v poušti. Ježíšův život a celé jeho působení, které má teprve nastat, jakoby se smrsklo jen do tohoto jediného pobytu v poušti... na jedinou otázku: Bude Ježíš schopen dostát nejpřísnějším janovským požadavkům na pokání, které vycházejí z Janova křtu?

Čtyřicet dní pobytu v poušti – nejpřísnější pokání podobné pokání Ninivských, když jim Jonáš přišel oznámit Boží soud nad městem3, Ježíš nejspíš nic nejedl ani nepil po celých čtyřicet dní – doba, po kterou člověk v poušti rozhodně nepřežije; Ježíš se ocitá ve stavu blízkosti smrti, jakoby už byl mrtvý, vždyť již nemůže mít žádné fyzické síly a jelikož je na poušti už mu není pomoci... A tu se objevuje třetí rys pouště jako místa plného démonských sil, kam Izrael vyháněl kozla Azazela na znamení pokání, není se co divit, že pokušitel přichází k Ježíšovi právě tu a tehdy, když je mu nejhůře.

Pokušitel, jak je zde ďábel nazýván, odkazuje k příběhu o pokušení prvního člověka Adama – tak jako byl pokoušen starý Adam, musí být vyzkoušen i nový Adam Ježíš

Až sem se všichni evangelisté ve svém vyprávění shodují, od tohoto místa se ovšem jejich vyprávění značně liší – máme tak tři různé pohledy na tutéž situaci.

Marek ví jen tolik, že Ježíš: „Byl ďáblem pokoušen a byl mezi dravou zvěří.4” To je eschatologické perspektiva boje Ježíše s ďáblem, vždyť celý Ježíšův život je dle Marka bojem se satanem, který je zde skutečnou bytostí s níž musí bojovat i Markovi posluchači, kteří přece mají od Ježíše moc vyhánět zlé duchy.

Lukáš zná všechna tři pokušení, ale uvádí je v jiné posloupnosti: kamení v chleby, moc nad světem a nakonec skok z vrchu chrámu; pro Lukáše, který psal své evangelium až po zničení Jeruzalémského chrámu je důležité ukázat, že zničením chrámu ďábel nevyhrál, že je tu Ježíš, pravý Boží Mesiáš, jemuž je třeba důvěřovat.

Třetím pohledem je pak pohled Matoušův, přicházející pokušitel je v jeho líčení velmi zvláštní, neboť mluví jako školený farizej, vlastně vede s Ježíšem disputaci, kdy se v konání obou aktérů děje, ano, odehrává příběh, který je klasickým židovským ilustračním vyprávěním – haggadickým midrašem na text Páté knihy Mojžíšovy5, jehož tématem jsou mesiášká očekávání a vyrovnání se s nimi.

Prvním pokušením je proměnit chleba v kamení. Kdo z nás si občas nepředstavuje Boha jako dárce všeho dobrého, věčného nasytitele, který odstraní rozdíly mezi chudými a bohatými a pod jehož vládou budeme mít všichni co jíst a budeme se mít dobře.

Chleba v poušti upomíná k dávné maně od Hospodina – Mesiáš jako dárce many, ale už darování many bylo spojeno s varováním: „Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se to rozmnoží vše, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.6

Ježíš sám nás pak učí se v modlitbě Otčenáš pokorně modlit: „Chléb náš vezdejší dejž nám dnes.”

Problémem tohoto pokušení není, že by Mesiáš nedokázal a neuměl proměnit kamení v chleby, o tom nikdo nepochybuje, problém tkví jinde – jako mana nebyla cílem Izraele, neboť jím byla zaslíbená země, tak ani chléb není pro Ježíše a jeho následovníky tím nejpodstatnějším, a to Ježíš pokušiteli jasně dává najevo, to podstatné je totiž víra stojící na Božím slovu, ačkoli ani chléb neztrácí v tomto věku na významu a jeho potřeba není nikterak snižována.

Když pokušitel neuspěl na materiální rovině, pokusí se na Ježíše zaútočit na rovině náboženské a přenese jej na vrchol Jeruzalémského chrámu, přímo do nejposvátnějšího místa všeho židovstva. Chrám tu hraje veledůležitou roli, právě o něj povede Ježíš v budoucnu spor a sem bude muset dříve či později přijít se svým mesiášským programem.

Pokušitel si tentokrát pomůže také tím, že rouhavě vezme do úst slova 91. Žalmu7 a nabádá tak Ježíše, aby se vrhl dolů, vždyť by to byl veliký zázrak, nadto ještě v centru všeho dění, to by byla popularita a publicita, jakoby se z pokušitele stával umný PR manažer.

Ježíš však takovéto chápání zázraků vysloveně odmítá, zázraky tu přeci nejsou kvůli publicitě a slávě, právě takovéto chápání zázraků jest pokoušením Hospodina.8

Protože pokušitel neuspěl ani tentokrát přichází ještě se třetím pokusem, třetí zázračné pokušení si nechával nakonec jako poslední možnost, kdyby dvě předchozí nevyšly, teď na Ježíše vytahuje nejtěžší kalibr a tak trochu kostlivce ve skříni.

Představa politického Mesiáše, představa vlastní téměř celému tehdejšímu Izraeli – Mesiáš jako ten, kdo vyžene nenáviděné Římské okupanty a nastolí spravedlivou Boží vládu. A pokušitel tu nekončí jako bonus nabízí vládu nad celým světem... A není toho mnoho třeba, stačí jen, aby se Ježíš chopil „správných” prostředků tohoto světa a dal se do boje s Římem – sklonil se před satanem...

Jak krvavě na tohle pokušení doplatila hned další židovská generace následující po Ježíšovi za židovské války.

Ježíš ovšem pokušiteli dává jasně najevo, co si o tomto programu myslí a volí opravdu nevybíravá slova: „Vypadni, padej, zmizni... satane.” Zapovídá si tak politickou cestu a raději volí cestu kříže, aby došel posléz oslavení jako Vzkříšený.

Ďábel byl Ježíšem přemožen, poražen, prohrál, nezbývá mu než odstoupit, Ježíš tak může vyjít vstříc světu a veřejně působit, aby nakonec svůj nepolitický nábožensko-sociální program naplnil na kříži a aby po svém vzkříšení obdržel veškerou moc.

>>Milé sestry a milí bratři<<, pokušitel na Ježíše pokaždé vyrukuje s tvrzením: „Jestliže jsi Syn Boží...” Chce tím říci: Jsi Syn Boží jen za té podmínky, že... Takové pokušení se u Matouše objeví ještě v 27. kapitole, kdy se Ježíše budou pokoušet přihlížející jeho popravě: „Jestliže jsi Syn Boží, sestup z kříže!” Celé pokušení na poušti je pak vlastně líčením a předzvěstí Ježíšovy smrti za nás. Kamení, které se má proměnit v chleby, upomíná na vjezd do Jeruzaléma a poslední Ježíšovu Večeři; odmítnutí pomoci andělů upomíná na jiné odmítnutí jejich pomoci, tentokrát v Getsemanské zahradě; odmítnutí politického boje je pak přijetím kříže; Ježíšovo „odstup satane” připomíná jeho poslední slova; nakonec andělé, kteří Ježíše obsluhují upomínají ve vzkříšení.

My pak vstupujeme tento den do postního období čtyřiceti dní, kdy si chceme znovu připomenou Ježíšovu dílo pro nás a nechat na sebe znovu působit jeho evangelium, mějme tedy otevřená srdce, abychom dokázali vejít do postní doby prosti svých představ o Mesiáši a dokázali tak vzít Ježíšův program za svůj. Amen.

 

Děkujeme Ti, Všemohoucí náš Bože, že pro Syna svého sdostatek nám dáváš chleba tělesného a též k podivení jísti chleba-Těla Krista svého.

Rovněž děkujeme Tobě, že sytíš nás svým slovem; při něm dej nám pevně státi, bychom mohli s Kristem vstáti. Amen.

1Ez 3, 14

2Míněno Zj 12.

3Jde zde o důležitý motiv celé knihy Jonáš, kdy pokání pohne Hospodina k lítosti.

4Mk 1,13bc

5Míněny kapitoly 6. - 8. knihy Deuteronomium.

6Dt 8, 12 - 14

7Ž 91: „Andělům svým dal o tobě příkaz..” ve verších 11 – 12.

8Právě to je pokoušením (zkoušením) Hospodina podle textu Dt 7, který náš text vykládá.

Zobrazeno 1462×

Komentáře

tvi

Brilantní rozbor a zajímavé nápady k textu. Jen nevím, jestli to není formulačně moc náročné pro běžné posluchače (mně to teda nevadí, já rozuměl od A do Z).

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio