Blog jednoho zaběhlýho evangelickýho faráře, co má katolíky vlastně rád.

Kázání z Martina ve zdi

Kázání od Martina ve zdi na text z Lukáše 5, 1-11:

Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského, tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

 

>>Milí bratři a milé sestry<<, za text pro naše dnešní kázní nám poslouží známá perikopa z Lukášova evangelia o Petrově povolání za učedníka skrze zázračný rybolov.

Náš text se začíná odehrávat večer předcházejícího dne, kdy jeden z tehdejších rybářů, ne jen obyčejný nádeník, ale dokonce majitel jedné z lodí, dnes bychom ho brali jako podnikatele, jménem Šimon, vyjíždí spolu s několika svými stálými zaměstnanci, tak jako každý jiný pracovní den, na další noční rybářskou šichtu. Všichni do jednoho jsou to ostřílení profesionálové, kteří si tímto způsobem vydělávají na živobytí už nějakou tu dobu, dozajista mají pečlivě probrané, vyspravené a připravené sítě, všichni též vědí, jak se spouštějí sítě k rybolovu a kam je potřeba na ryby vyjet, chycené ryby pak rovněž umějí zpracovat a také dobře prodat – rybolov byla dobrá, ač náročná práce, jinak by se jí nikdo nezabýval. Šimonova parta se v noci činila; zajelo se kam bylo třeba a spustily se sítě – zbývalo už jen počkat na to, jaký bude kýžený úlovek. Když tu, nic, ani jediná rybička... všichni se tedy společně namáhají dál, a stále nic, jen prázdné sítě, po celou noc. Veškerý um i námaha rybářů, profesionálů, se ukázaly jako marné, nepomohly, úlovek se nekonal; takže rybářům nezbylo než, že se unaveni a s prázdnou museli k ránu vrátit do svého kotviště... po celou noc dřeli, neulovili ovšem vůbec nic - tím pádem nic neprodají a ježto nic neprodají, nebudou mít peníze – Šimon se stává insolventním a musí dělníky vyplatit ze svých rezerv, bude-li se takovýto neúspěch opakovat, Šimon brzo zkrachuje a „přijde na buben”. Ač došlo k tomuto neúspěchu, museli se naši rybáři dát rychle dohromady a pokračovat po noční šichtě přesčasem, totiž věnovat se sítím, aby mohli další noc vyjet znovu a opět zkusit štěstí a umořili tak vzniklé finanční manko.

A právě v toto pro Šimona nedobré ráno přichází Ježíš, známý „divotvorce” a „léčitel”, jehož pronásleduje veliký zástup, „aby slyšeli Slovo Boží”, neboť se již o něm rozneslo, že mnoho lidí zázračně uzdravil, tak ho chce každý vidět, kdekdo se chce přesvědčit, je-li tomu skutečně tak. Dnes známe taková „davová šílenství” kolem populárních osobností - celebrit, které se musejí před davem dokonce chránit, aby jim neublížil – tak i Ježíš, když uviděl Šimona poprosil ho, aby mohl poodjet na jeho loďce, Šimon souhlasil a Ježíš se tak octl v bezpečnější vzdálenosti, dál od davu. Teď konečně mohl promlouvat Boží slovo, protože nebyl zdržován prosbami o uzdravení, vodní hladina navíc působila zesílení jeho hlasu, takže byl Ježíš lépe slyšet a zástupy ho mohly ze břehu i lépe vidět. A Ježíš vyučoval zástupy, hlásaje jim Boží slovo, Šimon i jeho zaměstnanci sice slyšeli, co Ježíš říkal, ale ono řečené nebylo Božím slovem pro ně, oni totiž měli dosti své práce, čistili přece sítě, aby mohli znovu na lov a vydělali tolik potřebné peníze, ano Ježíšovo slovo se jim nestalo Slovem Božím, byly to pro ně možná jen „zbožné řečičky”, kterých se, ústy dnešní doby řečeno, „nenajím ani z nich nezaplatím nájem, tak proč je poslouchat – žádná pořádná práce, jen okrádat lidi”.

Když Ježíš řekl zástupu, co bylo třeba, obrátil se však ještě směrem k Šimonovi, vyzývaje ho, aby „vyjel na hlubinu a spustil sítě”! On, obyčejný vyučený tesař odkudsi z Nazaretha, poučuje před zraky přítomných zástupů profesionální rybáře o tom, jak chytat ryby. On zelenáč, který ryby možná ani nikdy nechytal; není se co divit, že jeho rada zní šíleně: vyjet na ryby za dne a ještě na hlubokou vodu, z toho přeci nemůže být žádný úlovek, jen ostuda a posměch, a práce navíc, protože rybáři by museli sítě znovu vytáhnou a probrat – zbytečná práce navíc. Takto nesmyslně a nelogicky zní konkrétní Boží slovo pro Šimona do jeho situace.

Šimon však k podivení a úžasu všech odpovídá: „Mistře, pracovali jsme celou noc a nic jsme nechytili, ale na tvé slovo spustím sítě.” Nevíme, co Šimona vedlo k takovéto odpovědi, byla-li to ironie anebo odpověď na Boží slovo, víme jen, že sítě opravdu spustil. Paradox.

A následuje další paradox – zázrak. Jen jsou sítě ve vodě, za dne a v hluboké vodě, a již jsou plné ryb, zkušenost člověka, mnohaletá zkušenost profesionála tím víc, přece velí jinak – něco takového není možné a přesto se to děje. Sítě praskají, jedna loď nestačí, úlovek je tak mnohý, že dvě lodi ze bezmála potápějí!

Šimonův příběh ovšem plnou sítí nekončí, a přitom se mnozí lidé s podobným stavem věcí spokojí, taková theologie prosperity: „Jen ať mi Bůh požehná a nechá mě, já už si s tím poradím. Však mě má, jak se zdá, rád. Ať dá hodně zdraví a majetku a pak ať dá pokoj, já si vystačím.” Člověk zaslechne Boží slovo v nějaké velké události svého života, Slovo konkrétně pro něj do jeho zcela určité situace a chopí se takovéhoto zázraku, ale neuchopí již onu jím vytvořenou příležitost ke změně sebe sama a dál se nad tím nezamýšlí. Šimonovi ovšem došlo, že takovýto zázračný a obrovský úlovek, jenž mu spadl téměř za nic do klína, má mnohem hlubší význam, že tu jde o setkání s něčím, co jej neskonale převyšuje. On sám porozuměl své nastalé situaci nábožensky — jako slovu Božího Zákona – proto reaguje: „Nech mě být, já jsem člověk hříšný!” Jsem člověk bez zásluh po takovém úlovku, nemám nic, čím bych vyvážil to, co jsi mi dal poznat. Vůbec nic! Jsem nula a jenom nula – vyznává Šimon!

>>Milí bratři a milé sestry<<, naše doba se brání jakékoliv snaze popsat člověka jako hříšného, natožpak o něm a jeho schopnostech takto mluvit. Vždyť se to nepatří, říci o člověku, který toho přece tolik dokáže, jenž postaví tak velkolepá díla a vytvoří takové krásy, jehož mysl rodí neskutečná umělecké poklady a roztodivné vynálezy; je přece špatné lidskou velikost a slávu snižovat „rádoby zbožnými frázemi” o hříšnosti a nehodnosti... Člověk tak úplně zapomíná na to, že je obdarován, obdarován před veškerým svým konáním, že jeho pobyt na tomto světě není jeho dílem, že je velikou milostí a převzácným darem, nevratnou Boží půjčkou.

Prostý palestinský rybář Šimon to pochopil, rozpoznav Ježíšovo bláznovské slovo o rybolovu jako Boží slovo vlamující se do jeho života – uvědomil si svůj hřích a vyznal ho a svou důvěru složil v Ježíše, jemuž padl k nohám, proto mohl následně slyšet slovo Evangelia, slovo Boží milosti a útěchy: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi!” Zní tu, ono lukášovské „neboj se, μη φοβου”, jenž zaznívá vždy, když Boží evangelium mění člověka a uschopňuje jej k plnění velikého úkolu – tak zaznělo také knězi Zachariášovi od oltáře se zaslíbením syna – Jana Křtitele; prosté dívce Marii, když se měl narodit Ježíš; ale také pastýřům v Betlémě, když se jim zjevil anděl; a konečně všem Ježíšovým učedníkům, s ujištěním, že mají větší cenu než mnoho vrabců a že se nemají bát i když jsou jen malým stádcem.

>>V Kristu nejmilejší Boží přátelé<<, Šimon a jeho pomocníci Jakub a Jan Zebedeovci se stali předními Ježíšovými učedníky, zejména Šimon, ač se i později dostával do podobných, ba snad i horších, situací: Byl nazván satanem a Ježíše dokonce zapřel, ale pokaždé došel odpuštění a jeho důvěra v Ježíše narůstala, až se nakonec opravdu stal Petrem, totiž Petrou – skálou na níž mohla růst církev, jak to sám Ježíš chtěl.

A to je i naše situace, jeden a každý z nás jsme povolání k tomu, abychom Pánu „získávali učedníky”, vždyť kdo si kdy hmatatelně zkusil, že táž situace může mít rozdílný výsledek i v závislosti na tom, jak se do ní vstupuje, ten chápe, proč Boží Slovo patří do jeho života a proč je jeho místo právě ve spojení s tím nejobyčejnějším v životě a jeho každodenním běhu, neboť právě v tom se obnovuje uprostřed stvoření přebývání Boží s lidmi, uplatňuje se Boží vláda ve společnosti a ve světě, tak jsme stejně jako učedníci v blízkosti Ježíšově. Vést lidi do tohoto společenství s Bohem, do Církve, je pak něco, co lze činit pouze v pevné víře a z lásky, z lásky, která je nám prvně darována. Šimon-Petr se v tom našel a už nedal na svou zkušenost, ale na slovo Kristovo. I my se v Božím slově nacházejme. Amen.

 

Zobrazeno 1185×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio