»Milé sestry a milí bratři!« Snad je nám zatěžko pochopit, možná nám přijde nanejvýš podivné, že by základem pro naše dnešní kázání, evangelické kázání, měla být právě chvalořeč Marie, ba Marie, oné ženy, jež v minulosti byla a začasté i dnes je zdrojem nemalých třenic, nepochopení a nedorozumění mezi námi křesťany, mezi námi, kteří se ve víře upínáme k jejímu Synu. Už dnes však je kýženým plodem ekumenického hnutí, ano dobrým svědectvím, arci, že dílem Ducha svatého, to, že Marie a úcta k ní již alespoň nemusí být jablkem sváru. Vždyť Marie je pro nás veledůležitým svědkem víry, tím spíše, že je to žena, jelikož se v Bibli, utvářené patriarchálním pojetím společnosti, se právě na ženy občas pozapomíná. Tato Mariina role je dobrým příkladem pro nás, vpravdě hodným následování, a má smysl se jí zaobírat po všech částkách onoho tak roztodivně rozvětveného a košatého útvaru Církve. Snad se nadějeme, že Maria, Matka Páně, jakož i další svědkové víry budou v rámci Církve mostem a nikolivěk propastí.
Nuže, raději zpět k našemu textu – pro celou píseň, modlitbu či chvalořeč se v mnohasetleté křesťanské tradici ustálil název „Magnificat“, podle toho, jak si stará církev do svého latinského jazyka přeložila slůvko, jímž tato píseň začíná.
Mariinu modlitbu sice máme zapsanou v původní novozákonní řečtině, ovšem její vnitřní logika, její stavba i její obsah jsou dobře starozákonní, dobře hebrejské, pevně stojící v dávné židovské tradici. Jde tu o čistou hebrejskou poesii (paralelismus membrorum), hebrejský básník totiž netvořil poesii časoměrnou, tedy podle určitého metru, ani nebásnil na základě rýmů, ale na základě jakési „souběžnosti“ členů výpovědi jednotlivých veršů, zde kupříkladu ta dvojice „má duše“ – „můj duch“, „velebí“ - „jásá“ a „Pána“ - „v mém Spasiteli“.
Předobrazem a podkladem pro tuto Mariinu modlitbu je pak modlitba jiné židovky, také podivně otěhotnělé a rovněž očekávající narození syna, který měl změnit dějiny Božího lidu. Myslím tu na Anninu (1 Sam). Ovšem nerezonuje tu jen tato píseň Chanina, ale rovněž bezpočet výpovědí ze Žalmů.
„Jásá v Bohu mém spasiteli...“ Není náhoda, že tím prvním, co Magnificat obsahuje, je vyjádření RADOSTI, sloveso „jásat“ jakoby odráželo snahu vyjádřit a podat radost, obrovskou radost, takovou, kterou lze v plnosti vyjádřit jen s těží, pakliže to lze vůbec. A v tuto radost Marie propuká, této radosti je svědkyní: však zde také zaznívá ústřední téma celého Lukášova evangelia, nejvnitřnější obsah víry evangelisty Lukáše, neboť zdrojem této radosti je toliko Bůh, pouze Hospodin, a to skrze svého Mesiáše, skrze toho, o němž mohu vyznat, že je „můj Spasitel“, tedy ten kdo uvádí a přivádí spásu do tohoto světa, kdo ji přivádí právě ku mne, v kom ke mě promlouvá sám Bůh. Evangelista popisuje jako Spasitele Ježíše, to On, Mariino dítě, přináší spásu. Radostná zvěst o Ježíšovi, kterou hlásají apoštolové je přece vždy zvěstí o spáse. Tento pohled Lukáše velmi ocenili čtenáři pocházející z helenistických kořenů, však také právě jim píše Lukáš své evangelium, ježto oni moc dobře znali titul spasitel, vzpomeňme tu například potomky diadochů, generálů, Alexandra Velikého, kteří si tento titul bez ostychu a s tehdy běžnou chvástavostí přidávali do svých jmen... Ptolemaios II. Sóter – Spasitel.
„(…) že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení...“ Doslovně: „Na/nad ponížení své služebnice.“ Jak nezvykle působí, že se zde opakuje sebeoznačení Mariino – již tím sama přijímá svou roli v rámci dějin spásy, jakoby říkala: Nejsem nic víc ani nic méně než pouhá služebnice. Slůvko „poníženost“ neoznačuje jen POKORU jakožto stav nitra člověka, nýbrž objektivní sociální situaci: Vždyť Marie je na tom právě tak, jako ti, o nichž zpívá, je to obyčejná, chudá a bezmocná žena. Na druhé straně však projevuje tu poníženost, jež je pravým protikladem pýchy, stavu proti němuž je sám Bůh.
„ (…) že se mnou učinil veliké věci...“ I tu bychom si měli povšimnout pokorného Mariina přístupu, vždyť neříká nic jiného než, že se stává Božím nástrojem, díky němuž Bůh prosadí svou VĚC, vzdor lidskému nepochopení a kladení překážek i nástrah z téže lidské strany... Snad bychom si mohli dovolit i malý posun významový, ovšem dobře v intenci Písma a verš číst: „Bůh učinil ve mně velké věci!“
„ (…) Mocně zasáhl svým ramenem...“ Velmi silný a typicky starozákonní výraz, jímž se vyjadřuje Boží působenost. Tento výrok odkazuje k přechodu od Božího konání s Marií k Božímu jednání v dějinách, ačkoli je zde užito minulého času – přece nejde o událost již proběhnuvší – nýbrž událost s přesahem, ano s dosahem až k nám, do naší současnosti.
„ (…) Kdo v srdci smýšlejí pyšně...“ V původní řečtině, lze obratu rozumět jen s těží, snad jako: „Pyšní ve smýšlení svého srdce!“ Srdcem pak Lukáš myslí oblast lidského smyšlení a rozhodování. Snad tu jde o hřích „arogance“, takováto zpupnost značí nevnímat Boží navštívení, vždyť již kniha Přísloví (3,34) mluví o tom, že pyšní jsou protikladem ponížených.
Zvláštní zvrat – ostatně náhlé změny situace se dějí v Písmu často, snad, aby vedly k otevřenosti, snad, aby korespondovaly s „pádem a povstáním mnohých v Izraeli“, což je překvapení pro Lukáše příznačné.
„Ujal se svého služebníka Izraele...“ Jakoby sám Izrael byl Boží dítě, které je ve zvláštním vztahu k dítěti Ježíšovi, toto Boží ujmutí je potřeba chápat jako Boží „starost“ či „péči“ o Izrael, jež se projevuje napříč dějinami vyvoleného národa.
„Abrahámovi a jeho potomkům...“ Evangelista velmi zřetelně rozumí Božím zaslíbením, která se uskutečňují od časů praotce Abraháma, můžeme si uvědomit, že tu jde právě o naplnění tohoto starodávného zaslíbení.
V Magnificat nemyslí Maria jen na sebe, nechválí Boha jen za to, co učinil pro ni osobně, nýbrž zahrnuje i to, co Bůh činí pro všechny, „kdo se ho bojí“. Jako Bůh „ukázal sílu svého ramene“ v mocných činech minulosti, tak jedná i nyní v čase našeho příběhu. Píseň se odvíjí postupně, počínajíc změnou Mariina údělu poníženosti v radostnému pohnutí, odtud až k obecnému konstatování o Boží milostivosti k těm, kdo se ho bojí, dál k podrobnému výčtu Božích minulých i současných zásahů, až nakonec k prohlášení, jak se nyní toto milosrdenství projevuje vůči Izraeli v naplnění Božího příslibu Abrahamovi.
V průběhu písně přichází mnoho symbolů, nelze se vyvarovat dojmu, že Maria je tu „figurou“, ne-li přímo personifikací „Izraele“. Milosrdenství, které ji Bůh projevil, odráží a dokládá a ukazuje milosrdenství projevené Hospodinem vůči lidu. Vidíme taktéž, že Boží tituly – vlastně Božího Mesiáše - jsou v Magnificat zároveň přívlastky Syna, jehož Marie nosí. „Pán“ a „Spasitel“ a „Svatý“ - to jsou ona Boží titulatura, taktéž Ježíš je zván „svatým“ a „Pánem“ a brzy se mu dostane i titulu „Spasitel“. Jako je tomu se jménem, je tomu i s působením: Bůh mění lidský stav i vnímání: směrem dolů rozptyluje pyšné, sráží mocné, posílá bohaté pryč s prázdnou. Směrem vzhůru zas povyšuje ponížené, sytí hladové a ujímá se Izrael. Takto jedná Ježíš, to se děje v Ježíši.
Již toto svědectví, veliké svědectví, je pro nás výzvou k trvalému přehodnocování našeho poměru k Marii, této tiché svědkyni víry.
POMODLÍME SE: Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý za svědectví Písma svatého, které nám ukazuje onu velikou svědkyni víry, Marii, Matku tvého Syna. Kéž i my umíme Boží milost ukazovat, týmž způsobem, jak to ona uměla. Ať i my šíříme ve svém okolí tu radostnou zprávou.
AMEN!
Bratře představený,projděte si můj Blog a najdete tu i článek Maria evangelíků, ten by vám věc mohl lépe osvětlit.
Marie je Marií zvána přímo v Bibli, tam titul Panna Maria není, tak ji zveme až my.
Nechápu, co je neuctivé na užití tohoto jejího jména, mám naopak pocit, že se jinak kolem Marie staví podivná hradba mnohdy až strnulé svatosti a nelidskosti. Ale vážím si této tradice i titulu z ní vzešlého.
Také nezapomeňte, že je to kázání určené evangelíkům.
Jakej evangelík, heretiku?
Jsi prašivej protestant, který bude hořet v pekle spolu s tvým masterem Lutherem, pokud se před smrtí neobrátíš k Církvi a své proklaté, falešné a k smrti vedoucí kacířství neodhodíš.
Ad Megamysl: Nuže, překrásně mi to píšete, jaké obdivuhodné přátelské a bratrské pozvání do lůna vaší představy o katolické církvi - Děkuji nechci! Zvete-li takto lidi do své domácnosti, musíte mít doma smutnou prázdnotu, zvete-li takto lidi do svého srdce, věc raději nechci ani domýšlet...
Myslím, že podstatnou část (alespoň pro mne) vašeho učení s vámi nesdílí ani (Římsko-)Katolická církev a snad by neuškodilo zamyslet se nad tím, kdo je tu v bludu a nesedí-li vámi uváděné charakteristiky a potřeba obrácení před smrtí právě na Vás.
Jinak skoro bych si i myslil, že posílat druhé do pekla, ano, soudit je takto příkře, je pletení se do Božích věcí. Je z vás cítit hořká nenávist, nevím sice, co je její příčinou, ale je mi vás a toho, že se nedovedete podívat laskavěji a přívětivěji líto.
Jenže Evangelík není od evangelií, nýbrž od Evangelia - radostné zvěsti - jež se nese napříč celou Biblí.
Dnes již víme, že nemůže být nekatolický evangelík, který by vězel v partikularitě. A zase katolík, který by nepřitakal své evangelijnosti, protože jaká by to pak byla katolicita.
Vůbec si tedy nepřipadám ochuzený!
Jinak pro vás platí totéž, co pro Megamysla, stejně mám za to, že je to pouhé vaše alter ego.
"Jediná Kristem založená a chtěná je církev katolická" - až sem vám nikdo nic nevymlouvá. Jen je otázkou, zda vaše náboženská společnost, ke které se hlásíte, je totéž, co i my v Krédu vyznáváme jako "hagia katholiké ekklesia"...
Krédo říká každý tak, jak mu zobák narostl, nicméně je občas užitečné připomenout jeho původní znění, abychom si uvědomili že katolický znamená všeobecný a naopak. Co se týká koncilů a synod, to my rádi a na všech úrovních sněmujeme o 106, dokonce uznáváme i ty koncily staré církve, které je možno bez uzardění nazvat ekumenické, byť pod normou normans Písma svatého. Co neprovozujeme, je monarchický episkopát, zvláště v jeho "univerzální" formě papežského samoděržaví, ale o tom vás předpokládám nemusím poučovat, né? ;-)
kvardián a Megamysl: Bratři, to, co zde píšete, je poněkud nejen nekatolické, ale i nelidské a hříšné. Víra je dar, katolická víra je taky dar a i katolík může skončit v pekle, když vědomě koná proti Bohu a nehodlá litovat. Evangelíci v pekle nutně končit nemusí a dokonce se nemusí stát katolíky. Zřejmě nenavštěvujete obřady velikonočního třídenní, jinak byste věděli, že o Velkém pátku se modlí nejen za ty, kteří uznávají Krista, ale nejsou s námi sjednocení, ale dokonce za nevěřící, aby k Bohu nakonec došli a nikde se v nich neříká, aby se stali katolíky. Svůj přístup přehodnoťte podle svého svědomí a omluvte se jako kajícníci, kteří litují svých špatností.
Tento článek, sic bych mohl mít výhrady, nás vede k Bohu. Neláska však od Boha odvádí a to tak, že škodí Vám i blížnímu, vůči kterému se toto dopouštíte. I já zde hřeším, že Vás takto napomínám, místo toho, abych se chystal nakutě.
bratře Kvardiáne, pouze jsem atakoval Váš tón, který zde prezentujete. Kristus zemřel přece za každého hříšníka a každý má šanci litovat svých hříchů i v poslední chvíli a katolíkem se kvůli tomu stát nemusí. Je mi jasné, že zemřít v těžkém hříchu = peklo, zemřít v lítosti = očistec nebo zemřít ve svatosti = nebe. Četl jsem si článek ve Vašem blogu o Janu Pavlu II. a myslím, že to, co prezentujete tam, jakou neúctu k blahoslavenému Vás usvědčuje a je jasné, že to nemá nic společného s katolickým myšlením, ale s myšlením revolucionáře. Asi si o mě myslíte, že jsem modernista nakažený Janem Pavlem II. Ne, není to pravda. Beru realitu, jaká je a mám v úctě papeže, který je náměstkem Krista na Zemi. Krom toho, mám v úctě i liturgii současnou i předkoncilní a o žádné z nich bych neřekl "fuj", jak to dokáží Vám podobní. Máte právo mě nebrát vážně, já však Vás vážně beru a proto Vám ve vší pokoře píšu, že nemáte úplnou pravdu stejně jako ani já nemám úplnou pravdu.
Jo a ještě, bratře Kvardiáne:
"Prosím, nevyčítejte nám to. My za to nemůžeme, to Bůh." - toto jste napsal trochu výše. Je to do nebe volající hereze, hřích proti 2. přikázání desatera, naprosto očividný. Takto se skrývat za Boha, to by slušnému katolíkovi nemělo ani přijít na mysl. Tak se nad tím zamyslete.
A s tím blogem jsem teď znejistěl, jestli je Váš nebo kolegy Megamysla, ale vzhledem k tomu, že se jej zastáváte, vyjde to nastejno. Věřím, že se polepšíme a že se sejdeme v nebi.
augustana Také nezapomeňte, že je to kázání určené evangelíkům.
Bratře, to jako znamená, že byste jinak kázal o Magnificat nevěřícím a ještě jinak katolíkům a úplně byste to přepracoval pro pravoslavné?
Boží slovo je přece jen jedno a naší povinností je zkoumat Boží Slovo a odhalovat smysl Písma, ne říkat o Pánu Bohu jen svým známým, kteří beztak znají.
Ano, jenže kázání je útvar mluvený a jako takové musí akcentovat své posluchače: To kázání pro evangelíky musí být opatrné, abych nikoho neurazil - Maria je přeci jen "třeskuté" téma.
Ano, jinak bych kázal pravoslavným a jinak katolíkům.
U katolíků bych zase musel být opatrný v pasážích, jež hovoří o apoštolu Petrovi.
Boží slovo je přece plné života a síly, ostřejší než dvojsečný meč...
Kážu-li Boží slovo, nemohu kázat jinak či být na něco příliš opatrný. Musím mluvit to, co je mi vlastní a pro každého stejně jako osobní svědectví. Je třeba především Žít Písmo.
kvardián: No vidíte, bratře, hezká bajka a má výborné poselství. Co tak na to vymyslet nějaké kázání?
Byl by z Vás dobrý kněz a lidé by Vás měli rádi pro krátká, stručná a jasná kázání, neboť jedním z důležitých kritérií posuzování katolického kněze je u ministrantů i to, jak dlouho slaví mši svatou. Nejlepší jsou ti, co to zvládnou za 30 minut bez okolků, naopak nejmenší popularitě se těší kněží, kteří trpí na akademické čtvrthodinky a ještě v neděli jim to trvá 1h 15 min.
moc se nevyznám v ekumenismu - mohl bych se zeptat, proč být opatrný ohledně sv. Petra u katolíků?
No - evangelíci obecně svatého Petra příliš necení.
Jak to myslíš? Obecně, nebo o proti katolíkům?
Myslím, že se dá mluvit i obecně, ač mne to netěší, oproti katolíkům samosebou též...
Bratře, ale copak je to za církev, která si necení Bibli? Vždyť sv. Petr napsal 2 listy, je jednou z hlavních postav evangelií a Skutků apoštolských, kde je spolu se sv. Pavlem v centru vyprávění. Víra je o lásce a necenit si apoštola, kterého jsme nikdo neviděli, jak si chcete cenit blížních, které vidíte. Myslím, že tady narážíme na pěkně ostré kameny.
Rozhodně bych tu poznámku takto neformuloval, protože je to zavádějící. Přesnější by bylo, že na sv. Petra nedávají evangelíci takový důraz, protože vědí proč a naopak více kladou důraz na sv. Pavla, který zvěstoval evangelium všem dostupným národům a sám o sobě říká, že by se neměl zvát apoštolem.
"Co jsem napsal, napsal jsem!"
také předcházelo mytí rukou?
augustana: "evangelíci obecně svatého Petra příliš necení."
tvi: Myslím, že se mýlíš, Tomáši. Pro evangelíky je sv. Petr člověk, který má jedinečné a nezastupitelné místo v dějinách spásy, a ne prázdná slupka nějakého církevního úřadu... Je to "necenění si"?
tvi: já jsem se ptal jak bylo myšleno to "necenění" a opatrnost
->enaipi: jak to myslel augustana, k tomu by se měl vyjádřit on. Mám za to, že chtěl vyjádřit to, že mnoho dnešních evangelíků jako reakci na přílišný mariánský kult nebo na přílišné zdůrazňování role Petra (kvůli papežské instituci) v římské církvi mají tendenci upadat do opačného extrému: roli Marie nebo Petra bagatelizují, zveličují jejich lidské chyby apod. To je ale nesprávný přístup, který navíc ani neodpovídá evangelické tradici (stará evangelická vyznání např. mluví o Marii s velkou úctou a hájí jak její panenskou čistotu, tak zvláštní postavení mezi svatými).
Myslím že (i ekumenicky) správný přístup obou stran je najít ke svatým úctu, která ale nepervertuje do uctívání nebo pověry a hlavně nezastiňuje lásku a zásluhy Krista. Například reformátor Melanchthon nemá naprosto nic proti myšlence, že Marie (nebo jiní svatí) v nebi prosí za druhé lidi, tak jako to dělají modlící se lidé na "tomto světě". Pokud to ale znamená, že Bůh je jimi chlácholen ve svém hněvu a tedy že světec je milosrdněší než Bůh, pak je něco špatně. To reformace odmítá a proto odmítá i vzývání svatých za účelem orodování u Boha. Písmo říká, že u Boha máme přímluvce "Ježíše Krista spravedlivého", případně Ducha svatého (janovského Parakléta). To není nic proti hodnotě svatých, naopak to podtrhuje nekonečnost a absolutnost Boží lásky.
->enaipi: teď koukám, že došlo k malému nedorozumění - já jsem reagoval na Tomáše M. Živného (augustana), ale všiml jsem si že jsi křestním rovněž Tomáš.
děkuji za odpověď a omlouvám se, byla to moje chyba, neuvědomil jsem si, že v nicku nemám obsažené křestní jméno
tvi: Díky za správný pohled na věc. Doposud jsem nevěděl, jak to u evangelíků má být s úctou k Panně Marii a svatým. Byl jsem si sice jist, že to není takové drámo, že by to evangelíci naprosto odmítali. Myslím, že za chvíli se dostaneme k tomu, že jde bezmála jen o název církve a kdo z lidí ji vede a také způsob oslav v bohoslužbách.
Tak pravděpodobnost, že katolíci zruší papežství by se Vám, bratře Kvardiáne, líbila. No, tak to se tedy pěkně nekatolicky ukazujete. Když by katolíci zrušili papežství, pak už by nebyla církev, která hájí plnost učení, protože ať chceme nebo nechceme, Pán Ježíš to řekl Petrovi jasně a z Bible to nikdo vymazat nemůže, jen se může snažit ošálit svoje svědomí, že to Pán Ježíš tak nemyslel: Ty jsi Petr, skála a na té skále vystavím svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou... Tobě dám klíče od nebeského království. Co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi... Pas mé beránky...Pas mé ovce. To je jen malý výčet. Ještě jsem si všiml, že katolíky dáváte do uvozovek, to jako proto, že se považujete za vzor katolíka a ostatní jsou pseudo? A papež je "pseudokatolík?"
Jsem zvědav, co pan "kvardián" odpoví :o))Zřejmě to myslel těmi uvozovkami tak, aby zdůraznil slovo katolíci. Nebo ne?
Vojtěchu, vy jste teda pěknej debil.
Kdepak Kvardián napsal,že si PŘEJE, ABY KATOLÍCI ZRUŠILI PAPEŽSTVÍ?
Dále nasazujete Kvardiánovi psí hlavu a lžete.
Vy jste tedy výlupek!
Aquila non capit muscas. Takže nepředpokládám, že by se s vámi několikanásobně inteligentnější kvardián dohadoval dále. Když nejste sto pochopit jednoduché věty.
Neuvěřitelný, co všechno má volební právo.
No.......to byla sprcha.
Promiňte, že se do toho vůbec pletu, ale nemusíte hned nadávat někomu do debilů, navíc pod přezdívkou a ještě s fotkou nějakého emotikonu, to se na mě nezlobte. A kvardián v bledě modrém. Anonymně se dá říct vše, že ,ale když je člověk vidět tak si dává víc pozor na to, co říká. Nic ve zlém, jen jsem také přidal komentář :-)
Tak! A teď můžete vynadat i mně.
->Megamysl: neskončila Ti už náhodou vycházka? tak hajdy na teplou, studenou a do klece.
->all: Papežství je nám víceméně volné. Pokud bude papežem rozumný člověk, klidně ho v dobré věci podpoříme nebo ho dokonce v oblastech našeho společného zájmu necháme mluvit i našim jménem. Pokud se bude chovat jako Antikrist, pak to bude pro nás Antikrist, neboť jak pravil nejmenovaný český politik, "to co vypadá jako kachna, létá jako kachna a kdáká jako kachna nemůže být nic jiného než kachna". Dogma o neomylnosti, univerzálním episkopátu a církvi jako absolutní monarchii s pozemskou hlavou pochopitelně nikdy neuznáme, v Bibli to není, v církvi to od počátku nebylo a je to dílo uraženého ješity hraběte Ferrettiho alias Pia IX., kterému Garibaldi sebral jeho milovanou hračku - světské panování v Papežském státě.
Megamysl: Teda, bratře, vy se dokážete rozčílit. Nebojte se o svého nadřízeného, rád chápu něco poněkud opačným směrem, než dotyčný hodlá myslet, aby si uvědomil, že to tak také jde pochopit a psal mnohem rozuměji. Omlouvám se tedy za poněkud horkou spršku, ale myslím, že se tu štengrujeme celou dobu ač kázání bratr Augustiana myslel poněkud jinak. Radši se vraťme k Panně Marii. Má přece celý měsíc svátek.
Jasně bratři, přece se nebudeme hádat, ne?
zhodou okolností som sa dostal k tomuto článku a páčil sa mi. ako katolíkovi mi je veľmi ľúto vyjadrení, ktoré tu písali kvardián a megamysl.. obaja vedia iba urážať a pohŕdať tými, ktorí majú iný názor.. a to samozrejme v plnej anonymite a bez fotky. čo ma však vôbec neprekvapuje. tiež by som sa hanbil za tie nezmysly, ktoré tu písali.
tvi, rád by som sa dozvedel niečo viac o pohľade evanjelikov, resp. evanjelickej viery na kult svätých a mariánsky kult. hovoríš o starej evanjelickej náuke o márii. aká je dnešná náuka? naš (katolícke) chápanie svätých a ich orodovania u Pána podľa mňa nijako nemôže protirečiť písmu. kedže veríme v posmrtný život, prečo by naši predchodcovia do večnosti nemohli prosiť a orodovať u boha aj za nás, ktorý sa tam ešte iba chystáme? keď môžem poprosiť o modlitbu svojho brata, sestru, priateľku.. prečo by som nemohol poprosiť tých, o ktorých som presvedčený, že sú už v nebi, a sú teda "bližšie" pri Bohu?
kvardián: :D tak teraz som sa naozaj zasmial.. ja sa našťastie za svoje názory hanbiť nemusím a ani sa nehanbím.. sám ste povedal, že vy sa hanbíte za tie vaše. z toho usudzujem, že ste si vedomí toho, že to čo ste tu písal, nie je úplne normálne a je to naozaj na hanbu. okrem toho, nijakým spôsobom neurážal a ani to nemám v úmysle. len som konštatoval, že ako katolíkovi mi je ľúto toho čo ste tu napísali. kedže sa za to hanbíte, je to zrejme ľúto aj vám :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.