Gesundheitova otázka: „Jest nějaká židovská theologie Hebrejské Bible?“

„Jest nějaká židovská theologie Hebrejské Bible?“ - Shimon Gesudheit¹

1. Prolog – Proč tento článek

Článek židovského autora Gesundheita jsem si jako základ svého referátu zvolil záměrně, neboť pojednává o tématu, jež mne samotného zajímá. A přiznám se, že již, když jsem četl název článku, tak ve mne, aniž bych znal jeho obsah, hrklo – provokativní otázka – „Žádná židovská theologie Starého zákona přece není možná,“ napadlo mne, „vždyť židé zacházejí s Biblí jinak než my, křesťané!“

Na mysli mi vytanula hned první protiotázka, jak a zdaž vůbec je lze takovou „židovskou theologii“ dělat, když v judaismu chybí (!) základní prizma, jímž se (křesťanská) biblická theologie dívá na Biblický text, totiž, slovy reformace řečeno, tzv. „kánon v kánonu“!

Oč větší pak bylo mé překvapení, jejž mi Shimon Gesundheit svým textem uchystal, a jak nečekaná, vskutku, byla jeho odpověď na otázku položenou v nadpisu!

2. Oč půjde – protiargumenty

Zdá se, jakoby se židovští autoři ve své valné většině shodovali na tom, že žádná židovská theologie Hebrejské Bible není možná, přičemž lze rozlišit několik skupin vykladačů, dle jejich argumentů, proč tomu tak je:

1. Protože neexistuje žádná židovská literatura, která má tuto za svůj předmět; k této možnosti se kloní Matitiahu Tsevat².

2. Protože se židé³ o theologii, takovou theologii, nezajímají, přičemž je dnes stále diskutabilní otázkou, nakolik je tento postoj dán vlivem křesťanského antisemitismu; téma zpracoval Jon Levenson.

3. Protože žádná židovská theologie Hebrejské Bible zatím není, avšak musí být vytvořena, židé se tedy musí zaobírat touto oblastí vědy, oblastí, v níž posud dominuje protestantismus; takto soudí zvláště Mosche Goschem-Gottstein.

4. Protože je takováto theologie možná právě tak málo, jako je možná třeba židovská fyzika, vždyť něco takového rozhodně být nemá, teď ani v budoucnu, ježto by to ani nebyla věda; takto soudí tak Meir Weiss.

5. Protože nemůže být žádná židovská theologie, jež nestojí na Talmudu a Midraši; toho se drží Jakob Neusners.

3.1. Oč jde

Sám autor se však přeci jen, snad směle (?), pokusí o pozitivní zodpovězení výše položené základní otázka, k čemuž si bere na pomoc dílo Lea Adlerse Der Mensch in der sicht der Bibel, přičemž autorův záměr je dvojí: Za prvé, ukázat na příkladu Adlersova díla, že je možná moderní a angažovaná židovská theologie. Za druhé, Adlersův článek se jeví jakožto vhodný úvod do koncepčního problému. Gesundheit pak pokračuje citací:

„Mým zájmem je pojmou starou Bibli z židovského pohledu. Vycházím přitom z otázky, co je středobodem biblických úvah, zdaž je ústředním předmětem biblického podání Bůh, anebo člověk. Zdá se mi, že je to fundamentální otázka po základu Bible. Přijměme, že to, co se týká Boha, je tím prvním a posledním, oč se v Bibli jde, a pak se Bible stává učením o Bohu, theologií ve vlastním slova smyslu. Položme proti tomu člověka jako hlavní předmět biblického podání, a Bible se tak stává učením o člověku, jakousi anthropologií z Boží perspektivy. Dle tohoto pak v ohnisku Bible vidíme buď Boha, anebo člověka: charakter Bible se smění buď na nějakou s filosofií hraničící theorii o Bohu, anebo na nějaký popis lidské přirozenosti více určený psychologickými faktory.

Důsledky obou těchto základních úvah se přenáší rovněž do vnějšího prostředí jako antinomie, jako nesmiřitelná protikladnost. Co je pro nás v Bibli nakonec rozhodující? Chce nás přivést k vy/po-znání lidského, anebo Božského? Co je nám v Bibli podávané a co hledané? Učí nás Bible, co máme věřit o Bohu, anebo nám chce vysvětlit člověka tím, že se přičiňuje, abychom poznali, co Bůh o člověku smýšlí, jak my samy smýšlíme a musíme poznávat? Theologie anebo anthropologie, je otázka, na níž stojí biblický výklad, otázka ne toliko po nábožensko-historickém charakteru, nýbrž po hluboce pochopených historicko-praktických důsledcích!

Bůh Bible se Izraeli zjevil ani ne tak ve své podstatě, ale především ve svém pro člověka určujících přikázáních

Proto je v knihách staré Bible ne pouze jedno pro pojem víry o sobě, hebrejské slovo emuna znamená, protože emuna znamená věrnost a ne pouze víra, lze ji také užít jako Boží atribut. Tato životní praxe typicky biblické emuna činí lidské jednání mírou náboženství. Je to člověk, jenž byl stvořen jakožto nositel Božího zjevení, kdo se má člověku zjevit více než Bůh. V tom tkví základ židovské interpretace Bible. To je myšlení obrácené na člověka, takže člověk vidí člověka ve světle Božím namísto Boha ve světle člověka. Židovství neučí o Bohu jako lidská víra, nýbrž jako mínění Boží o člověku.“⁴

3.2. Antropologie anebo theologie

Pakliže je Gesundheitův názor správný, pak jde v Bibli, dle židů, skutečně mnohem spíše o člověka než o Boha, pak je Biblické podání skutečně mnohem spíše antropologií než theologií (viz citace výše), ovšem i zde se jedná o to, co rozumíme pod pojmem theologie.

Chápeme-li pojem theologie in stricto sensu jako „učení o Bohu“, zdají se židé se svou na člověka se orientující duchovní tradicí zaobírat theologií jen v několika výjimečných případech; kdežto vnímáme-li theologii v širším pojetí, jako přemýšlení o smyslu a úkolu člověka nebo o smyslu vztahu člověka k Bohu, smíme naopak říci, že se židé theologií zaobírají hodně.

3.3. Svod anebo systém

Proti autorově myšlence o možnosti židovské biblické theologie může být vznesen argument bytostné nesystematičnosti hebrejského myšlení, které se přece mnohem spíše projevuje v asociativnosti Talmudu či Midraše, nadto, abychom mohli systematizovat potřebujeme jakýsi „střed v Bibli“, který dobře znají křesťanští theologové, ale ten přece židé neznají.

Autor však na protiargumenty mocně odpovídá:

1. Že kupříkladu Maimonidovi a židovským středověkým učencům mozarabské oblasti nebyla v jejich filosofickém díle systematická theologie vůbec cizí.

2. Už sám proces kanonizace Tenaku a rozdílné míry kanonicity spisů podle toho, do které kategorie patří, by byl nepochopitelný bez systematické a dogmatické intence.

3. Talmud poskytuje také příklady, jako Bawli Makkot 23b-24a, kde se otevřeně a pozoruhodně diskutuje o otázce ústředního, největšího, přikázání Tóry:

„Rabbi Simlaj tradoval: 613 přikázání bylo předáno Mojžíšovi; 365 přikázání je podle dnů v roce a 248 přikázání odpovídá údům člověka.

David přišel a držel se 11, neboť je psáno (Ž 15,1nn): '(…) Kdo smí přebývat na Tvé svaté hoře? (1) Ten, kdo žije bezúhonně, (2) jedná spravedlivě, (3) pravdu dí v srdci svém, (4) pohrdá tím, kdo je hoden pohrdání, (5) nečiní si přátele ze zlých, (6) své bližní neuráží, (7) zavrženíhodné je utrhat v jeho očích, (8) Hospodina se bojí, (9) přísahá ke své škodě a nebojí se, (10) nedává peníze pro zisk, (11) nepřijímá úplatek proti nevinným.'

Jescha'ajahu přišel a držel se 7, neboť je psáno (Iz 33,15nn): '(1) Ten, kdo žije spravedlivě (2) a mluví, co je správné (3) a zavrhuje zisk z vydírání, (4) třepe rukama, že nevezme úplatek, (5) zacpe si uši, aby neslyšel volání k prolévání krve, (6) zavírá oči, aby nepřihlížel zlému, (7) bude přebývat na výšinách!'

Micha přišel a a držel se 3, neboť stojí psáno (Mi 6,8): '(1) Abys zachovával právo, (2) miloval milosrdenství a (3) pokorně chodil se svým Bohem!'

Amos přišel a držel se jednoho, neboť je psáno (Am 5,4): 'Hledejte mne, a budete žít!' Rav Nachman bar Jizchak dodával: Možná se „Hledejte mne“ vztahuje na celou Tóru...“⁵

4. Židovské vtipy a příběhy se rovněž ptají po největším přikázání Tóry:

„'Miluj svého bližního jako sebe samého. (Lv 19,18)' – Rabbi Akiwa říkával: 'Toť jest největší všeobecné přikázání Tóry!' Ben Asai říkal: 'Toť je kniha důsledků zrození člověka. Když Bůh člověka tvořil, udělal podle obrazu Božího' – To je větší obecné přikázání než všechna!“⁶

Vzhledem k tomu, co autor ukázal výše, se these o nesystematičnosti židovského myšlení jeví problematická a nedržitelná, naopak se vyjevuje možnost stanovit „středobod“ Hebrejské Bible, na druhou stranu jde o důraz, který byl od středověku až do novověku okrajový, až v souvislosti s židovskou emancipací se znovu začíná ozývat, zvláště mezi reformovanými vyznavači judaismu.

3.4. Židovská Bible anebo Starý zákon

Až před poměrně nedávnou dobou došlo křesťanské bohosloví k názoru, že Starý zákon může stát a být vykládán také sám, netoliko zřetelem Nového zákona, důsledkem toho je, že Starý zákon se nadále označuje jako Židovská Bible atp. Tím se vytvořil svobodný prostor pro židovské odborníky, kteří by chtěli pěstovat biblickou theologii.

3.5. Sola scriptura?

V paralele k předchozímu se i v judaismu ozvala otázka, zda-li je možné vykládat Bibli bez Talmudu a Midraše, neboť tento problém je bezpochyby velikou překážkou na cestě k vědecké a theologické práci s Tenakem. Autor však namítá, že takovýto přístup se vyskytoval v židovstvu po celou dobu existence kánonu.

Zvláštností práce židovského theologa je to, že v jeho případě jde o vnitřně napjatou výzvu, neboť se musí jednat o věřícího žida, jenž je ovšem s to brát Židovskou Bibli bez židovské tradice a klasické židovské exegeze. Příklad je možné hledat u židovských exegetů středověku, zvláště Raschiho (1040-1105), tito učenci totiž sice Talmud znali i komentovali, ale když pracovali s Tenakem, dokázali od toho odstoupit, poněvadž by to bránilo odkrytí doslovného smyslu biblického textu (pšat):

„Z jeho míst (totiž z jeho textu) nic nechybí! Není zapotřebí vzít důkazu z žádného jiného místa (mimobiblického textu), ani z Midraše. Vždyť Tóra je úplným důkazem (…) - nic nechybí! (…) Midraš je pak je pro osvětlení a očištění našich důkazů.“

3.6. Další faktory, které hrají svou roli

Jde o faktory sociologické, politické nebo psychologické, a tyto pak ovlivňují možnost židovské theologie Hebrejské Bible.

1. Dosavadní studium židovských odborníků probíhalo v Evropě na bohosloveckých fakultách, chyběli židovští kolegové, s nimiž by bylo možné vést odbornou diskuzi o biblické theologii.

2. V současné době se na rozdíl od minulosti děje vzdělávání židů v biblických vědách na sekulárních institutech a bývá tedy součástí religionistiky, židovští vědci se tak nevěnují toliko biblické theologii.

3. Ani po holokaustu nenastal v křesťanské theologii úplný ústup antijudaistických prvků.

4.Židovští autoři mají odpor k pojmu theologie a nazývají tak svá, byť i biblicko-theologická díla jinak, třeba filosofie bible nebo ideologie.

4. Mé shrnutí

Článek Shimona Gesundheita je velmi zajímavý a podmětný, odkazuje na velké množství mne neznámých autorů a jejich díla, čímž inspiruje.

Pokud jde o židovskou theologii Starého zákona, plně s článkem souhlasím v tom, že je třeba se na Starý zákon – Židovskou Bibli dívat jak prizmatem nového zákona, tak rovněž prizmatem toho, že jde o posvátný text židů, čímž vzniká jakási dvojí či podvojná hermeneutika⁷

Jelikož mi autor jasně a zřetelně postavil před oči to, že i židé se na svůj Tenak mohou dívat skrze jeho „středobod“ a pod jeho zorným úhlem vykládat ostatní a vzhledem k tomu, že zároveň dobře ukázal, že to dělají během svých náboženských dějin (jakoby historická theologie), tudíž mu dávám za pravdu – ano, židovské biblická theologie je možná, ba je velmi žádoucí se jí zabývat.