Pokus reflektovat svůj život a texty svatých Písem.

Milíč, o svatém přijímání!

31. 10. 2011 0:18

Jest otázka: Zda by bylo možné každý den přijímati Boží tělo, čili, zdaž by bylo možné vybrati dny, ve kterých člověk je skromně a je čistě, živ jsa, důstojně je, aby přistoupil? Na tu(to) otázku odpovídá Ten, jenž nás napomíná, abychom my nade vše v Božím míru přebývali, když jsme podle víry, jakž milostivě věříme, učinění byli. Neboť Zacheus i setník, oba Krista uctil, avšak rozličně a rozdílným pořadem, totiž takto: Zacheus když s veselím i s velikou radostí přijal Krista do svého domu; ale setník (když) odpovídal, řka: Pane, nejsem hoden, aby vešel pod mou střechu. Spasitele, Ježíše Krista, ctili, avšak rozdílně, jakoby i proti sobě.

A také v témže podobně, jakž bylo v Starém zákoně židovskému lidu na poušti, jež se sytil manou, avšak ne všem (mana) dávala stejnou chuť a vůni, nýbrž každému podle jeho vůle a žádosti chuť a vůni dávala; taktéž nyní v Novém zákoně Boží tělo chuť a rozkoš dává těm křesťanům, kteří každodenně, anebo ve volených dnech přijímají.

A také ty věci, jež se dějí podle této svátosti, jsou podobné s těmi věcmi, jež se stávají při těle s ním pokrmem, neboť se stává, že naše přirozenost bývá porušena skrze čin přirozené hořkosti, anebo skrze úsilí tělesné. A proto musíme často přijímati tělesný pokrm, abychom tehdy porušené přirozenosti napomáhali a v smrt tělesnou neupadli. Taktéž se stává z přirozené žádosti a z péče o vnější tělesné věci, že nám ubývá skrze ně náboženství (víra → zbožnost) a duchovnost, skrze něž bývá dobrý člověk sjednán zbožím milosti, proto aby se člověk ve všem od Boha neodloučil, je zapotřebí alespoň jednou v roce přistoupit k Božímu tělu.

On praví, řka takto, že dva druhy (lidí) věří, jež se dělí podle toho, kdož na každý den přijímá: První jest žádost být s Kristem shromážděn, a to činí milost; druhá jest, aby člověk v úctě měl onu drahou svátost, a to slouží k bázni! První věc, totiž chtít být jedno s Kristem, ta nutí člověka přijímat každý den. Druhá, totiž bázeň, ta nutí člověka, aby na každý den nepřistupoval, ale aby ve vybraných (spíše - určených) dnech nábožně přistoupil; proto kdyby člověk rozeznal, že skrze každodenní přijímání mu roste míra zbožnosti a milosti a též (že) cti té drahé svátosti neubývá, takový člověk měl by každodenně přistupovat, pakli(že) by tomu (tak) nebylo, totiž že by člověku ubývalo skrze to na zbožnosti, milosti a cti té předrahé svátosti, takový by neměl každodenně přijímat, ale (jen) v určených dnech, aby s o to větší zkroušeností přistoupil, a tak podle toho(to) (do)poručeno buď každému dle jeho svědomí. A taktéž, nelpí-li tak velké na člověku tak velké hříchy, pro které by (mu) mohlo být zapovězeno (přijímání) té svátosti, takový člověk se (totiž) nemá odvracet od každodenního přijímání Božího těla.

A (dále) řka: Takto přijímají každodenně, ať (už) by (jim to) každodenně bylo prospěšné, a tak - buď (je) každého dne živ, aby každodenně byl hoden přijímat, anebo kdož každoddenně přijímat hoden není, také jednou za rok není hoden přijímat. A tomu takto rozuměj, neboť člověk neuvyklý často přijímat, také nedbá, aby se často zpovídal a bděl na modlitbách a také v pokání. A tak, jako vinná réva, kterou často neokopávají ani neprořezávají zplaní, též člověk, když roste ve zlých tělesných, světských skutcích, a nezpovídá se, zplaní ve všem dobrém.

Zajisté, i když by často přijímal Boží tělo, ba i tím častěji přijímal! Jsou mnozí (lidé), jenž přijímají tuto svátost jednou za rok a jiní (lidé) častěji a někteří (lidé) zřídka, proto těm všem tato řeč platí, netoliko (pouze) k těm, kteří jsou zabydleni ve světě, ale též i k těm, kteří jsou na poušti, neboť ti někteří snad jednou za rok přijímají anebo (jednou) za dva roka.

Kteří pak jsou my vzácnější, zdaž ti, ježto jednou, či ti, ježto častěji, či ti, ježto zřídka? Ani ti, ježto jednou, ani ježto často, ani ježto zřídka, nýbrž ti, ježto mají s čistá svědomí a čistá srdce, ti přistupte a každodenně přijímejte. A kdož takoví nejsou, nepřijímejte ani jednou za rok, abyste na se nepřivolali věčný soud a věčná muka. Neboť jakožto krmě dobrá, jež živí přirozenost a zdraví lidské zachovává, když bude přijata od toho člověka, jenž nejprve porušen byl zlými krměmi a zbývá v něm nemoc a neduh. Taková (krmě dobrá) je v této drahé a hrozné svátosti, neboť té drahé krmě budeš požívati na duchovním stolu královském.

A opět, naplnil-lis svá úst hnisem, nejprve je namažeš drahou mastí a potom je smradem naplníš? Prosím tě, člověče, jenž jednou za rok přijímáš Boží tělo! Zdalipak míníš, že bys ve čtyřiceti dnech mohl být očištěn od svých mrzkých hříchů, cos celý rok učinil, a znovu se (pak) k dřívějším mrzkým hříchům vrátil? Pověz my, když uzdraven budeš ve čtyřiceti dnech z dlouhé nemoci, zdaž se znovu vrátíš k těm neduživým krmím, kvůli nimžs dříve onemocněl? Zajisté, učiníš-li to opravdu, na síle ztratíš, a když se (i) tak přirozené věci na člověku proměňují, čím pak více ty, jež k vlastní vůli příslušejí? Baže milý, je jedno zdaž po čtyřicet dní pro spásu duše pracuješ! Já míním, ani čtyřicet dní, v nichžto si myslíš, že máš nad sebou Boží smilování, (však) mi spíláš drahým mýtem. A toto pravím vám: Nezapovídám, abyste jednou za rok nepřijímali, anebo přijímali, ale chci, abyste často a důstojně přijímali, za což ručí svatí! Svatý Augustýn praví: Na každý den přijímají Boží tělo, aniž toho chválí, aniž trestá, i dí „ani nechválí“, pro ty, kteří jsou zlí a se zlým úmyslem přijímají; a dí „ani netrestá“, pro ty, kteří s dobrým úmyslem a s čistým svědomím přijímají; ale radím však, i nutí každého věrného, aby alespoň každou neděli přijímal, ač to je, že mysl lidská nepřidává vůle k hříchu; pak-li to je, že má vůli k hříchu, tehdy (tím spíše) se obtíží přijímáním těla Božího, než(li) očistí, a proto, ač je člověk obtížen smrtelným hříchem a želí toho, potom má vůli vystříhat se hříchu, a želí-li toho, čeho se dopustil, zkroušeným srdcem, zpovídá-li se a činí-li pokání, dosti žalu (takto) učiní za hříchy; takový (člověk) silně doufaje v Boží milost beze strachu přistup a přijmi tu drahou svátost!

Také zákon nám zaznamenává čtvero druhů vlastností, které má mát člověk, aby byl hoden přistoupiti k té svátosti často: První je znamení, kdož Božího slova zbožně a rád poslouchá, jakož svatý Jan píše v osmé kapitole, řka: Kdož od Boha jest, ten Božího slova rád poslouchá; druhé, kdož je hotov k činění dobrého, jakož praví svatý Řehoř: Dosvědčení pravé lásky k Bohu je dobrých skutků činění; třetí je, kdož má mysl a touhu odvrátit se od hříchu; čtvrtá, kdož ze srdce lituje těch hříchů, jichž se kdy dopustil a nemyslí k nim navrátit. A na těchto věcech záleží pravé pokání!

 

Otazanie jest: až na každý den bylo by přijímati Božie tielo, čili by bylo vybrati dny, v nichžto člověk skromnie jie a čistie jie, živ jsa, dóstojnie je, by přistúpil, k tomu otázání otpovieda ten, jenž nás napomíná, abych my nade vše u Božím míru přiebývali, aby kždy podle viery, jakžto milostivie vieří učinění býti. Nebo Zacheus i centurio, oba sta Krista uctila, ale však rozličnie a rozdieleným pořadem. Točiš takto, když Zacheus s veselím i s velikú radostí přijal Krista v svoj dom. Ale centurio otpoviedal a řka: Pane nejsem dostojen by všel pod mú sřiechu. Spasitele J[ezukri]sta ctila, avšak rozdielnie i jako proti sobie. A také v témž podobenství, jakžto jest bylo v Starém zákonie židovském lidu na púšči, jenž manny poživachu. Avšak ne všiem za jednostajnu chuť a vóni davše. Ale každému podle jeho vóle a žádosti chuť a vóni davše. Takéž nynie v Novém zákonie křesťanom Božie tielo chuť a rozkoš dává tiem, jenž na k[a]ždý aneb ve volených dnech přijímají. A také ty vieci, jenž sie diejí podle této svátosti, mají podobenstvie s tiemi viecmi, jenž sie stávají i u tiele s něm pokrmu. Neb sie stává, že naše přirozenie bývá porušeno skrzie čin hořkosti přirozené. Anebo skrzie úsilé tielesné. A proto musímy často přijímati pokrm tielesný, abychom tehdy porušenému přirození spomáhali a v smrt tělesnú nevpadli. Takéž sie stává z přirozené žádosti a z péčie pro vieci zevnitřnie tielesné, že nám ubývá skrzie nie náboženstvie a duchovenstvie, skrzie něžto človiek dobrý bývá sjednán zboží milosti. A proto aby človiek o všem sie ot Boha neotlúčil, potřieba jest asa jednú v rok k Božiemu tielu přistúpili. Jenž praví a řka takto: Že dvie sta vieří, jenž mají býti podle toho, ktož na každý den přijímá; prvá jest žádost schromážděnú býti s Kristem, a to činí milost; Druhá, jest, aby človiek ve cti miel tu drahú svátost, a to služie k bázni. Prvá viec, točiš chtieti s jedňam i býti s Kristem, ta nutí človieka na každý den přijímati. Druhá jest točiš bázeň, ta nutí človieka, aby na každý den nepřistúpal, ale aby u vyvolených dnech tiem nábožnie jie přistúpil. A proto, kdyžby človiek rozeznal, že skrzie to přijímánie na každý den přibývalo by mu náboženství a milosti, a také cti té drahé svátosti neubývalo, taký človiek miel by na každý den přistúpiti, pakli by toho nebylo, točiš že by človieku ubývalo skrzie to náboženstvie, milosti a cti té předrahé svátosti, taký by nemiel přijímati na každý den, ale u vyvolených dnech, aby s tiem s vietším skrúšením přistúpil, a tak podle toho poručeno buď každému k jeho svědomí. A také hřiechy, nejsú-li tak velicí na človieku, pro niež by dostojnie mohl býti zapoviedien ot té svátosti, taký človiek nemá sie otvracovati ot přijímánie Božieho tiela na každý den. A řka takto přijímají na každý den, ať by na každý den prospiešno bylo, a tak buď živ na každý den, aby na každý den byl dostojen přijímati. Nebo ktož nenie dostojen na každý den přijímati také jednú v rok nenie dostojen přijímati. A tomu takto rozumiej neb človiek neobykna často přijímati také netbá, často sie zpoviedati a na modlitbách bdieti i také u pokánie. A tak jakžto vinný kořen, jenžto často neokopávají ani obřiezají zplanie, též človiek, když roste ve zlých skutciech tielesných, v svietských a nezpovieda sie, zplanie ve všem dobrém. Zajisté když by často přijímal Božie tielo, tiem častiejie přijímal! Jsú mnozí, jenž tuto svátost jednú v rok přijímají a druzí častiejie a niekteří řiedko. A proto ke všiem tato řieč jest netoliko k tiem, jenž v svietie bydlé, ale také i k tiem, jenž na púšti jsú, neb ti niekteří snad jedno v rok přijímají aneb ve dvú létu. Kteréž pak vzácniejšiem my ti-li, ježto jednú či ti, ježto častieje či ti, ježto řiedko. Ani ti, ježto jednú ani ježto často ani ježto řiedko, ale ti, ježto s čistým svědomím a s čistým srdcem jsú, ti přistupte a přijímajte na každý den. A ktož tací nejsú ani jednú v rok přijímajte, aby do sie nepřijieli viečného súdu a viečné muky. Nebo jakžto krmie dobrá, jenž živí přirozenie a zdravie človiečieho chová, když bude přijata ot toho človieka, jenž najprve porušen jest zlými krmiemi, zbudy v něm nemoc a neduh. Takéž jest v této drahej i hroznej svátosti. Neb té drahé krmie budeš požívati na duchovniem stolu královém. A opiet napřnil svá úst hnisem. Najprve jie umažeš drahú mastí a potom ji smradem napřníš. Prosím tebe človieče, jenž jednú v rok přijímáš božie tielo i zda mníš, by ve čtyřiedcieti dnech mohl býti očištěn ot svých mrzkých hříechov, cožs cielý rok učinil a opiet potem dny dodáš sie tiem dřievním mrzkým hřiechom. Poviez my, když uzdraven budeš ve čtyřidcieti dnech ot dlúhé nemoci, opiet-li sie navrátíš k tiem neduživým krmiem, pro niež si byl dřiev v nemoc upadl? Zajisté učiníš-li to upřímě v síle ztratíš, a když sie tak přirozené vieci na človieku promienijí, čím pak viece ty, jenž k vlastnie vóli příslušiejí, ba milý, jedno-li čtyřidciet dnov dáváš duši na spasenie! Já mním ani čtyřidcieti dnov, v nichžto mníš by miel nad sobú Božie smilovánie, drahuje mýto spíleš mnú. A toto pravím vám nezapoviedaji, abyste jednú v rok nepřijímali nebo přijímali, aly chci, abyste často a duostojnie přijímali, a to jest svatým toho pojičeno! Svatý Augustýn praví: Na každý den přijímají Božie tielo, ani to chválí ani treskcí, i die ani chválí, pro ty, jenž zlí sú a se zlým úmyslem přijímají. A die ani treskci, pro ty, jenž s dobrým úmyslem a s čistým svědomím přijímají, ale však radím i nucí každého vierného, aby asa na každú nedieli přijímal, ač to jest, že mysl človiečie nepřidává vóle k hřiechu, pak-li to jest, že má vóli k hřiechu, tehdá spieše sie obtieží příjimáním tiela Božieho, než očistí, a proto ač človiek obtiežen jest smrtedlným hřiechem a žiele toho a viec potom má vóli chovati sie hřiecha, a dopuščeného žiele skrúšeným srdcem, zpoviedá sie a skřie pokánie, žielenie dosti učiní za hřiechy; taký uffajie silnie u Boží milost nestrašlivie přistup a přijmi tu drahú svátost. Také zákon nám znamená ty čtvero znamenie skřien, ježto móž človiek znamenati, jest-li dóstojen přistúpiti k tej svátosti často: Prvé jest znamenie, ktož Božieho slova nábožnie rád poslúchá, jakož svatý Jan píše v osmé kapitole a řka: Ktož ot Boha jest, ten Božieho slova rád poslúchá; druhé, ktož jest hotov k dobřie činění, jakož praví svatý Řehoř: Dosviedčenie pravého milovánie Božieho jest dobrých skutkov naplněnie; třetie jest ktož má mysl a žádost viec sie ot hřiecha chovati; čtvrté, ktož srdečnie žiele tiech hřiechov, jechž sie jest kdy dopustil a nemyslí sie vnie viec navrátiti. A na tiechtoť viecech zálež[ie] pravé pokánie!

Sdílet

Komentáře

maxmilianrex To je krása.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz