Blog jednoho zaběhlýho evangelickýho faráře, co má katolíky vlastně rád.

Kázání na 1. neděli po zjevení Páně (neděli po Obřezání Páně)

8. 1. 2012 12:29
Rubrika: Biblická zamyšlení | Štítky: kázání

Dej, Pane, ať po Tobě jako jako Simeon a Anna toužíme, když pak jsi v bližních skryt, ať Ti sloužíme. Amen!

 

„Milé sestry a milí bratři...“ minulou neděli jsem si společně připomínali svátek Obřezání Páně,tedyto,jakbylnášSpasitelpřipočtenkesvémuliduIzraelajakdostalsvéjménoJežíšJešua-Bůh je spása.Aprávětahlevěštbačipředpověď,totoJežíšovonomen omen,senynízačítnaplňovat...

Židovský zákon – Tórapřikazujetotižvedleobřízkyještědalšívěci,ato:1. 40denpo narozeníchlapcerituálníočistnouoběťzamatkua2. jelikožbylJežíšprvorozený,tudížten,kdonáležíHospodinu,takéjehorituálnívyplaceníkněžím!

Ad 1.: Ježíšektedypřežilprvnídnysvéhoživota,cožtehdynebylovůbecsamozřejmé;avšakijehomatkapřežilaporodapoporodníobdobí,cožtehdyrovněžnebylovůbecjisté!ObojíjevelikéBožímilost,velikéBožímilosrdenstvíaodůvodvíc,pročHospodinupoděkovatočišťovacíoběťtotižnebudeaniv jednompřípaděsmutnousmírnouobětí,nýbržradostnouobětíchvály!Josefovazbožnárodinasetedymohlavpokojivydatnajistěnáročnou,pěškyasmalýmmiminem,cestudoJeruzaléma.

Ad 2.:Marie s Josefem však jdou do chrámu také kvůli vyplacení syna: Podle svého přikázání měl na vše prvorozené od časů vyvedení Izreale z Egypta nárok Hospodin, tak i všichni prvorození synové Izraele, vždyť právě ty Bůh při poslední Egyptské ráně zázračně ušetřil, měli náležet Hospodinu, měli být obětí pro Hospodina, měli mu sloužit po celý svůj život - ale pro službu v Chrámu nakonec určil Hospodin potomky Léviho, za prvorozence tak bylo nutno zaplatit symbolické výkupné a měl být kněžím formálně představen; výše symbolického výkupného činila pět šekelů stříbra, což nebyl peníz vůbec malý, v přepočtu asi jedna měsíční mzda řemeslníka (23 000 Kč – circa by to dnes bylo) – nemalý peníz – ba veliké peníze pro rodinu chudého tesaře odkudsi z Nazaretha.

Přece však Josef i Marie veškeré Zákonem předepsané úkony provedly – považme jak upřímně věřili, když svěřili své peníze knězi, jehož neznali, jehož již možná nikdy neuvidí a o němž neví, jak darované peníze použije; kolik evangelíků by bylo dnes něčeho takového schopnu, když mnozí nejsou s to, což ovšem nemá být kárání vás, jen úvahou nad dnešní zbožností, věnovat církvi salár mnohem menší, i když vědí, jakému sboru ho dávají a dá se zjistit, zdaž prostředků sbor použil transparentně!

Evangelistu Lukášovi však vůbec nejde o toto, formální naplnění zákona, o přesné dodržení všeho sub lege,protooněmvůbecnemluví.Připojujevšakúplnějinévyprávění,informaciosetkávají Josefovy rodiny se dvěma zvláštními lidmi – proroky (!)Simeonem a AnnoučiŠimeónemaChanou.

A je to zvláštní situace, o starci Simeonovi čteme: „A tehdy veden Duchem, přišel do chrámu.Tudížžádnéá,tojenáhodička,ževáspotkávám,nýbrždíloBožímilostizázrakapřitomvpodobědocelavšední,Simeonmělasjenpocit,žejítdo Chrámu,atakšelpřesnětakovébývajísvědectví,ježslýcháváme:ryzesubjektivníanevykazatelná,apřece hluboce biblicky pravdivá.

Jižvelmistařičká Anna pak z chrámu nevycházela vůbec, protože tam dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami – jako jakási jeptiška.

Nevíme, zdaž se Simeon a Anna znali, ale oba staří lidé jsou si velmi blízcí netoliko svým věkem blízcí, ale rovněž svým očekáváním. Oba představují určitý typ zbožnosti – radostné zbožnosti plné mesiášského očekávání!

Podle židovského pravověří však byly oba výše uvedení lidé nepravověrní, vždyť proroctví ustalo ve 3. stol. před naším letopočtem, spolu s posledním prorokem Malachiášem a od té doby se již prorocký Duch neobjevoval; chrámové ženy, jež nejspíše v chrámu skutečně žily a o nichž víme jen z křesťanských pramenů, nebyly rovněž součástí většinového proudu zbožnosti a zmínky o nich byly, zdá se, potlačeny.

Duch si ovšem vane, kudy chce... Jak Simeon, tak Anna jsou proroci, oba svůj život cele věnují Hospodinu, oba zdá se nemají ženu, oba žijí v těsné blízkosti chrámu, oba očekávají příchod mesiáše ještě za jejich životů... Jak těžko akceptovatelná zbožnost pro tehdejší dobu, vždyť boří jedno společenské tabu neb klišé za druhým:Kdejemužskánadřazenost?Jak to,žemužnenívchrámudelšídobu,nežžena?Covůbecděláženavchrámu,kterýjevyhrazenmužůmkněžím?Kdevůbecjsoukněžíajejichprostřednictví?KdejeSimeonovamanželka?PročseAnnapodruhénevdalaanezaopatřilasetak?

I toto je zdviženým prstem vůči dnešní církvi: Mne starověrnému tradičnímu evangelíku se přece zdají všichni ti evangelikélové, letničáři či jiní blouznivci na jedné straně, anebo cénisti, liturgikálové neb kryptokatolíci na straně druhé nějací divní, vždyť žijí jinak, než naši předkové: proroctví – fuj; denní modlitba církve a mniši jako u katolíků – blé!? Nemohou právě odtud přicházet nové mocné impulzy k šíření evangelia, nemůže právě tudy promlouvat Bůh, nakonec lépe, nežli skrze nás ustrnulé?

Oba staří lidé nesou tzv.  mluvící jména:

1. Simeon hebrejsky Šimeón, znamená Ten, kdo je vyslyšen - zpívá Hospodinu svůj chvalozpěv vděčnosti za to, že už je propuštěn ze služby. Jeho slova jsou pro jeruzalémský Chrámu zvěstí neslýchanou, posud znělo Evangelium toliko pro Izrael, jako slova o spáse a záchraně vyvoleného lidu, kdežto mluvilo-li se o pohanech ozývali se spíše úvahy o jejich záhubě! Ale teď, když Siemon drží Mariino dítě v náručí, je skutečně šťasten. A celá ta situace je přece tak paradoxní, Mesiáš, je malé dítě, které se počůrává, kaká, blinká, jež je zatím docela odkázáno na rodiče! Simeon v hluboké víře čekával Mesiáše a teď právě s vírou a ve víře (roz)poznává, co nepoznali oficiální kněží v jeruzalémském Chrámu, čeho si nevšimli řádně vyškolení odborníci na Boží věci. Simeonovo jména je však věštbou i v jiném slova smyslu, lze ho číst také jako hebrejskou svolní hříčku – Šam-avón – tedy Tam (je) hřích, jako tvrdý Boží rozsudek nad zpronevěřivší se kněžskou vrstvou a politicko-ideologicky zaprodaným Chrámem: Dnes bylo mé volání vyslyšeno a to, že jsme hříšníci potvrzeno!

Prorokyně Anna, hebrejsky Channa - Omilostněná, byla dcerou Fanuele, jehož jméno je voláním Obraťte se k Bohu, určitě neměla lehký život, přišla do Jeruzaléma až z nejsevernější Galiee, tedy území kmene Ašer, k němuž náležela, přičemž manžel jí zemřel brzo a ona prožila trpký úděl vdovy – a nyní se jí dostává milosti! Channa jako vdova, tedy žena bez manžela, dítě mít nemohla, a teď se ukazuje, jak významnou roli může ve víře její nenaplněné ženství hrát. Anna poznává, že již není opuštěná, že je tu dítě, jež jí navždy zajistí budoucnost v lidu Izraele, že je tu pravý mesiáš, kterého se ona, ač hebrejka, pro své vdovství dočkat nemohla, přece však dočkala.

„Milí Kristovi přátelé...“ Bez Ducha svatého, který vedl Annu a Simeona do chrámu a umožnil jim toto ačkoli všední, přece zázračné setkání s Mesiášem, sice může mít člověk Bibli v malíčku, jako tehdejší kněží, a přece to podstatné mu nedojde: že Boží náruč je otevřena všem bez rozdílu. A právě to zní ze Simeonovy písně o spasení, které Bůh připravil přede všemi národy. Právě tak to pochopila stará církev a právě proto slovy této písně v latině Nunc dimmitiskončilakaždýdenvmodlitbě.

„Milé sestry a milí bratři...“ Také čteme, že Josef a Marie byli plni údivu nad slovy, která o něm (rozumněji: o Ježíši) slyšeli. Ale proč? Copak Marie zapomněla na zvěstování anděla Gabriele, či se Josefovi vytratilo z mysli to, co ve snu slyšel o své těhotné snoubence? Dozajista nikoli, jde spíše o to, že ve víře (a při pohledu na Ježíše zvláště) máme trvalý důvod k údivu, úžasu a vděčnosti. Nesčetněkrát jsme to slyšeli Evangelium, a přesto nad tím stále, zas a znovu žasneme. Slovo Zákona tu zní rovněž jasně, pokud tě Evangelium a Ježíš nechávají chladným a netečným, pak tvé víře odzvonilo!

Josef s Marií ovšem mají slyšet ve svém údivu ještě něco, co již krásné není. Simeon musí vykonat ještě svou poslední službu, musí pravdivě říci, co se neříká vůbec lehce – Maria, vždy nebudeš šťastnou maminkou, ale tvou vlastní duší pronikne meč. Simeon sice přímo nemluví o kříži, na kterém Marie jednou svého synka uvidí, nýbrž o strašné bolesti, kterou s sebou přinese – co horšího je, než když prožijí, ba vidí, rodiče smrt svého dítěte. Je též dobře si všimnou, že Simeon nic neřekl Mariinu muži Jozefovi – velmi citlivé, mohl si pomyslet, že Marii bude oporou - ale my víme proč o něm Simeon mlčel, protože tehdy již s Marií ani Ježíšem nebude!

Simeon ještě dodává, že to všechno se stane, aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí, aby se člověk vybarvil, aby se ukázalo jaký opravdu je. Právě kříž, jehož hrůza je - můžeme snad říci z Boží milosti - i prorockému vidění Simenonovu skryta, to potvrdí. Tam se totiž odehrává zkouška, je-li naše radost z Betlémského dítěte opravdu radostí víry, anebo jen pouhým poblouzněním!

Amen.

 

Zobrazeno 1622×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio