Blog jednoho zaběhlýho evangelickýho faráře, co má katolíky vlastně rád.

Ne již Jákob, nýbrž Izrael (recenze na knihu Cestami kulhavého Jákoba)

6. 8. 2012 11:36
Rubrika: O přečtených knihách | Štítky: články , recenze

BALABÁN, Milan, Cestami kulhavého Jákoba : Deníky z let 1982 - 1985, Torst, Praha, 2012.

Ne již Jákob, nýbrž Izrael

Vydat své osobní deníky si od člověka žádá jednak notnou dávku odvahy poodhalit své soukromí a také nadhled nad sebou samým, protože chtě nechtě ukáži sebe právě tak, jak se sám na sebe dívám; vždyť jde o kus historie, historie docela subjektivní (mnou viděné a mnou prožité), ba o do slov jaksi podivuhodně, až zázračně, vetkanou bylost člověka, jenž je zde stále přítomen, jehož přítomnost (tu-bytí) můžeme zažívat, spolu s nímž můžeme kráčet vstříc budoucnosti.

A odvahu k tomu podstoupit tento krok vpravdě riskantní v sobě našel právě Milan Balabán, když se rozhodl vydat své Deníky z let 1982-1985, když se jal ukázat nám trudnou a temnou dobu soudružské „normalisace“ první půle osmdesátých let tak, jak ji on sám, a jen on sám, prožíval.

Je velmi zvláštní s odstupem času vidět (V mém případě vůbec vidět, neboť jsem tehdy ještě nebyl.) a všímat si, jak se „velké dějiny“ tu potkávají a tam zase nepotkávají vůbec s „dějinami malými“, jak se nám podávaná, vždy již ideově (ne-li přímo ideologicky) přibarvená a každopádně jen velmi hrubě načrtnutá „minulost“ někdy odráží, jindy pak neodráží v „konkrétní minulosti“ jednoho jediného člověka - o jehož „bylost“ tu právě jde -, jenž je nám očitým svědkem, vypravěčem i tradentem...

Z toho všeho vzešlá Balabánova knížka je literární dílo, které snad není lze charakterizovat lépe, než o něm říci prosté: „Ano, je to milá knížečka, vskutku balabánovská. (Což se snad v budoucnu určitě stane názvem pro svébytný literární žánr!)“ Literární skvost (!), prosa a poesie se setkali a dali si políbení – milý nalezl svou milou a ulehli pod jabloň – a plodí spolu dítě půl báseň a půl svědectví, nad nímž se mocně klene koruna s přesladkými jablíčky vlastních ilustrací autorových (původně kolorovaných). Kniha je neuvěřitelnou vnitřní jednotou rozličných žánrů, od vlastních i cizích veršů českých, někdy hned doplněných svébytným autorovým výkladem o melodii jejich hlásek; přes biblické verše hebrejské v pro autora tolik charakteristickém českém zjednodušeném přepise (To je možná jediné, co by se knize dalo vytknout, že čtenářstvo hebrejštinu ke své veliké škodě ne vždy ovládá – někdy však stačí pohled na vedlejší stránku a kresbičku tam, a hle, vše je jasné...); zápisy o snech jakoby volajících po panu Freudovi a zvoucích k jejich analýze; theologické úvahy o tom, proč se nemohl svět stvořit sám, které vytanou na mysl, jakmile došlo k setkání s „a-theistou“ Egonem Bondym; úvahy nad tehdejší tíživou politickou situací a laxností, ne-li až úslužností, církevních orgánů, zvláště synodní rady, které někdy nabývají až formy orace za kamarády a známé, kteří jsou stiženi režimem ještě hůře – někdy provázené výstřižkem z Rudého práva, jenž mluví za vše; také vtipné „historky ze života kanálníků“, u nichž byl vysoce vzdělaný autor (jako i mnozí jiní) dík tehdejším zpupným mocipánům „zaměstnán“; láskyplná vzpomínání na milující maminku a obdobná uctivá vyprávění o otci, přičemž bolestná zpráva o otcově smrti a v návaznosti na ní pak dlouhá reflexe jeho života a lidských i theologických postojů se příznačně nachází vprostřed knihy (Ostatně důkazem nesmírné úcty k otci je i druhá stránka knihy, kde je otištěn Balabánův rukopis, jehož text pochází právě z této pasáže.); aby se nakonec došlo k docela všednímu líčení každodenní rodinné situace (to vlastní deníkům) – veliké lásce a obdivu k dětem, Klárce a Mikulášovi a ovšem také ke stupňujícímu se napětí a neshodám mezi oběma manželi.

Milan Balabán pro svou knihu zvolil příznačně jméno, kdo jej zná, dá mi jistě rád za pravdu: Cestami kulhavého Jákoba. To je trefná sebe-charakteristika, veliké vyznání svých vin a právě tak vyznání víry.

Autor je biblickému Jákobovi opravdu podoben, vždyť celý svůj život zápasil o požehnání svého otce Izáka, Antonína Balabána, s jehož morálním i duchovním odkazem se napořád vyrovnává, čerpá z něj a tvořivě jej přeznačuje: Tak je tu před námi akademicky vzdělaný člověk (dnes universitní profesor, jímž by již tenkrát jistě byl, kdyby z-vůle režimu nebyla jiná) a biblických jazyků (zvláště jazyka hebrejského) znalý evangelický písmák, který dá na biblický text, a to fundamentálně, nikoli však fundamentalisticky, pietista, podle nejpřísnějších mravních měřítek sice pokulhávající, avšak s upřímnou zbožností, jehož podstatná odlišnost, úchvatnost i obtíž tkví v tom, že výpovědi jinak docela pravověrné podává krásným, až básnickým, neotřelým a nezvyklým jazykem. Biblický Jákob lpěl na své matce Rebece, rovněž tak i Balabán miluje tu svou, alespoň vzpomínaje. Praotec Izraele rovněž zažil spory se svými ženami, ani autor jejich vrchovaté míry nebyl ušetřen. Paralela se nabízí i ohledně dětí a našli bychom mnohé další, třeba mezi nuceným zaměstnáním u Lábána a tím v pražských stokách...

Kniha je pokorným vyznáním vin, vždyť bez takového by ani nešlo něco tolik osobního vydat, avšak máme tu co dělat také s vyznáním víry, že totiž Balabánovo kulhání, zranění z boje u Jaboku jeho života, není způsobeno bojem s „kýmsi“ komunistického režimu, byťsi třeba v úplně konkrétní osobě StBáka XY z Bartolomějské, ani církevnickým „mužem“, například ze Synodní rady, ale ani se „se“ sebe samého, s temnotou vlastního nitra, nýbrž s hejdánkovským nepředmětným „SE“ Božím. Víra a její svědectví o Bohu je v Balabánových denících přes všechno docela všední pachtění i přese všechny nečekané režimní obstrukce mocně přítomna.

Závěrem mi nezbývá než doplnit, že kniha se čte vskutku jedním dechem a jindy nesoustředěný čtenář se od ní do poslední strany nemůže odtrhnout, skýtá se mu zde totiž nepřeberná množství inspirujících myšlenek a otevírá cesta k zamyšlení nad vlastním životem, a mezi řádky snad i pozvání k tomu psát si deník vlastní.


(Vyšlo v Křesťanské revue, www.krestanskarevue.cz)

Zobrazeno 1124×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio