Pokus reflektovat svůj život a texty svatých Písem.

Denní zamyšlení, středa (13. dubna 2016)

12. 4. 2016 17:00

Z Hospodina se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. Žalm 33,21
 
Celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. 1.Petrova 1,13  
 
Dobrého rána!
 
Dnešní starozákonní heslo (i to novozákonní) navýsost pasuje k velikonoční době, poněvadž je to slovo čiré radosti z Hospodina a jeho konání! Kráčí tedy o slova z 33. Žalmu, který nemá obvyklý nadpisek (resp. v řec. Septuagintě i lat. Vulgátě je připsán Davidovi), protože celý má jediné téma, jež doslova čiší z každého verše – chce být jednou jedinou a celistvou písní Boží chvály (není to sice alfabetický akrostich, který židé v žalmech oblibují, ale má 22 veršů, jako je písmen v hebr. abecedě!). Žalm začíná radostným zvoláním: „Zaplesejte/radujte se/jásejte spravedlivý (hebr. »cadíkím«) v-Hospodinu...“(Ž 33,1a) čímž se vyjadřuje, že chce být povzbuzením pro to, kdo prožívají stav hluboké důvěry vůči Hospodinu a jsou proto Bohem ospravedlnění (přeložit hebr. „cedek“ – „spravedlivý“, „zbožný“ je dost těžké); celá píseň pak končí slovy: „Buď tvé milosrdenství Hospodine námi, jelikož tak naděje-naše k-tobě!,“ (Ž 33,22) tudíž ujištěním, že nás vždy a všude provází Bůh svým milosrdenstvím, což je ovšem přístupno jen a pouze víře. Žalm pak zvláště opěvá Boží slovo a jeho moc: „Slovo Hospodinovo je přímé, vše co koná je věrné!;“ vždyť je to slovo, které stvořilo nebesa (v. 6), které udržuje svět (v. 9), v němž je budoucnost (v. 10)... Důležitá je zde i antropomorfní představa Božího oka, které obhlédá všechno (srov. Ž 33,1). Troufám si říci, že Žalm je dík svému důrazu na Boží slovo a Boží oko předobrazem Ježíše Krista!
 
Naše vlastní heslo pak pochází ze závěrečného žalmistova vyznání víry na konci (Ž 33,20-22), kde je zvl. akcentováno Boží milosrdenství, což je pro nás křesťany obvyklé téma, ale v časech starozákonních tomu tak vůbec nebylo (tam byl Bůh často viděn spíše ve své svatosti a svém trestání, nežli ve své lásce a odpouštění). Verš dosl. zní: „Neboť v-Něm má radost (raduje se) srdce-naše, protože ve-jménu svatém-jeho doufání/důvěra/naděje-naše.“
 
Naše Heslo dosazuje podle významu slůvko Hospodin za zájmeno On (resp. v-Něm), což nám ukazuje, že tento verš je součástí širší promluvy o Hospodinu, z níž je vzat... Počáteční výpověď by mohla být jak skromným vyznáním toho, kdo se opravdu setkal s Hospodinem (a uvěřil), tak klidně i nejhlubším vyjádřením zkušenosti křesťanského mystika: Motiv srdce je nám zkrátka blízký a od pradávna si ho spojujeme s láskou (když chceme někomu vyjádřit, že ho máme rádi, dáváme mu často něco ve tvaru srdce), srdce zkrátka vnímáme jako sídlo (po)citů; starý orientálec však vnímal srdce spíše jako sídlo rozumu (naše „chytrá“ hlava); obojí však přece není v rozporu: k víře patří rozum a cit stejně, emoce jako slovní vyjádření... (Běda tomu, kdo by jedno z toho chtěl upozadit, neboť následky se objeví!) Motiv srdce nás provází celými dějinami: Kristovo probodené srdce (!), Augustinovo dotud neklidné srdce, dokud nespočine v Bohu, Lutherovo srdce, které se věší na různé věci a jež je potřeba cele zavěsit na Boha, Kalvínovo srdce coby fabrika na modly, kterou může re-organizovat a vlastnit jedině Bůh... Křesťan by měl ve svém životě zkrátka prožívat a cítit radost, ne ovšem povrchní emoci radosti (tu rozhodně ne vždy a za všech okolností, ačkoli i – laskavý úsměv – ona k víře a jejím projevům rozhodně patří), nýbrž radost hlubokou a niternou, která umí potěšit i tváří v tvář nespravedlnosti, při útisku, ba i v beznaději (která umí a může být světélkem v temnotě)! Neustále se citovává bonmot snad největšího katolického theologa 20. stol. Karla Rahnera, že „křesťan 21. stol. bude buď mystik, anebo nebude“, a skutečně: „lidové církevnictví“ již bere za své (v ČR již za své vlastně vzalo!) a křesťané dneška, Bohu-díky!, ví, proč jsou křesťany, snad prožívají tuhle niternou radost v srdci – a to je ona pravá křesťanská mystika!
 
Celý SZ je velikou adorací na jméno Boží, zde bychom mohli jméno Boží i celý verš vůbec chápat toliko jako paralelu k předchozí výpovědi, na jednu stranu tomu tak je, na stranu druhou je v tom i cosi hlubšího: Není i tohle náznak Krista, coby dokonalého zjevení Božího jména (?), nejde tuhle výpověď chápat coby naději pro novozákonní budoucno?
 
***
 
Heslo z NZ ukazuje, že právě tady navázali Ochranovští... Slovo z 1. epištoly Petrovy bytostně patří k Velikonocům, jako k bílo-sobotní velikonoční vigilii (u nás protestantů Bohu-žel pozapomenuté a vynechávané) patří Křest, již od časů prvotní církve bývalo totiž na velikonoce zvykem křtít („ti, kdo s Kristem zemřeli, mají s Kristem také žít...“ atp.) a ke Křtu patří jednak katecheze (vyučování o víře), jež jej předchází, jednak mystagogie (vyučování ve víře), která jej následuje, přičemž s obojím se pojí katechismus – příručka, která do hloubky křesťanské víry stručně, přesně a jednoduše uvádí, a právě takovouto příčkou je 1. Petrova epištola – vlastně první (raně)křesťanský katechismus!
 
Náš verš je jednou z nádherných zde obsažených katechetických vět, dosl. zní: „(...) Veskrze mějte naději na (v) tu přinášenou vám milost ve zjevení (v apokalypse) Ježíše Krista...“
 
Prvně je třeba poznamenat, že Ochranovští opět poněkud nešťastně citují zase jen 2. polovinu verše a krapet tak trhají jeho vnitřní logiku... I tak tu před námi je výpověď mocná: Křesťan by měl chápat tu dílem krásnou, dílem smutnou paradoxnost, že Boží království tu již je, ale také ještě není... že v Kristu se nám již Bůh zjevil v plnosti a cele, ale přece ještě nezjevil Krista plně... křesťan zkrátka stojí v „podivném“ mezičase mezi prvním a druhým příchodem Páně. To je ovšem slovo povzbuzení, abychom uměli Krista žít a zpřítomňovat svým životem teď a tady... to je to srdce plné Krista, které Kristem a pro Krista druhým slouží (je tu pro druhé)!  To je totiž misie!
 
***
 
Obě hesla nás mají povzbudit, abychom si velikonoční radost nenechávali pro sebe, ale abychom tuhle dobrou náladu uměli šířit kolem sebe – to někdy k misii stačí, protože to svět dát neumí a lidi přivádí k otázkám, jak to, že to křesťané mají (?)...
 
***
 
Pane, rač nám radost z Velikonoc do srdcí dát, a pomož, ať se šířit ji nemusíme bát! Amen.
 
*******
 
Mějte hezké dny a Boží milost ať Vás provází!
 
bratr Tomáš

Zobrazeno 439×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz