Blog jednoho zaběhlýho evangelickýho faráře, co má katolíky vlastně rád.

Denní zamyšlení, středa 15. června 2016

Což nemusím dbát toho, abych mluvil, co mi vkládá do úst Hospodin? 4.Mojžíšova 23,12

 

O tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet. Skutky 4,20

 

***

 

Dobrého rána, milé sestry a milí bratří v Kristu!

 

***

 

Dnešní starozákonní heslo je vzato z knihy Numeri, což je kniha, která vedle spousty židovských rituálních předpisů a nařízení obsahuje také důležité dějinné příběhy Izraele, přičemž asi největším z nich je soubor líčení příchodu lidu do Zajordání (Numeri kap. 20 – 27), kde má významné místo příběh o tom, jak (si) moábský král – tedy hlavní pohanský nepřítel Izraele! – Balák (jméno snad je v hebr. odvozeno od kořene „b-l-q“ – „[z]pustošit“, čili „Pustošitel“?) najme proslulého midjánského věštce Bileáma (kral. „Balam“, jméno složeno ze dvou částí „am“ – „lid“ a „b-l“, což může znamenat Pán – „bál“ nebo kořen „b-l-'a“, který má význam „polknout“, „pohltit“, tudíž „Ten, kdo zhltne lid“?!). Bileám se vydává k Moábcům, ale již cestou má problémy s Božím andělem, jenž se mu staví do cesty, avšak bileámova oslice svého pána zachrání (dokonce promluví, takže jde o jakousi biblickou mini-bajku), čímž Hospodin Bileáma přiměl, aby Izraeli žehnal. (Srov. Nu kap. 22 – 24). Bileám je za své svádění Izraele k hříchu nakonec Izraelem zabit. (Viz Nu 31,6)

 

Vztah k Bileámovi je v Bibli pozoruhodně rozdvojený: na jednu stranu je to pohan – Midjánec, na druhou stranu je to člověk, jemuž nechybí poznání Boží vůle a (po)vědomí o Hospodinu. Vztah k Midjáncům vůbec je v Bibli takto podvojný: na jednu stranu je Mojžíšovým tchánem midjánský kněz Jetro (srov. Ex 3), který pak Mojžíšovi dokonce radí, aby ustanovil předáky a soudce (srov. Ex 18), na druhou stranu se v našem příběhu Midjánci neváhají spojit s arcinepřáteli Moábci.

 

Reformační otcové dělili poznání/víru v Boha do tří stupňů: I. (po)vědomí/víra, že Bůh je, II. (po)vědomí/víra, jaký Bůh je, a III. víra/důvěra, že je takovým ke mně! Zdá se, že u Midjánců bylo alespoň (po)vědomí o tom, jaký Bůh je, avšak nikoli důvěra v to, že je takovým ke mně: Bileám ještě uměl rozpoznat a konal to, co chce Bůh pro jiného, pro Izrael, ale jeho samotného se to nedotklo, jeho samotného to nezpěnilo a nepřivedlo k pokání! Důležitým sdělením našeho textu ovšem je, že Bůh je v šíření svého slovo naprosto svobodný a může si k němu použít kohokoli a cokoli (třeba i pohana)!

 

A tak přichází ke slovu dnešní heslo, které je odpovědí na Balákovu výtku vůči Bileámovi (Nu 23,11), že zvěstuje něco jiného, než na čem se spolu smluvili a co se od něj očekávalo, verš dosl. zní: „Což ne o to, kterak mi určil (uložil, dovolil) Hospodin v ústech mých / do úst mých, toto hlídám se já, abych mluvit/činil!?“

 

Skoro to vypadá, že se tu pohanský člověk stává Božím prorokem... i takový ne(v)hodný nástroj si ke svému promlouvání umí Hospodin použít! Hebr. slovoso, které překládám „určil“, „položil“ či „dovolil“, má kořen „ś-j-m“, jenž znamená také „vložit do srdce“: Máme tu tudíž co dělat se slovem Božího Zákona (s formováním Bileámova svědomí!), které mu jednak zakazuje zlořečit a proklínat, jednak nařizuje dobrořečit a žehnat. Avšak stále je to pouze nařizující a odsuzující slovo Božího Zákona a nikoli Boží Evangelium, slovo odpouštějící a ujišťující o Boží milosti! Bileám sice věděl, jaký je Bůh i jaká je jeho vůle – a to se stalo mocným Božím nástrojem a slovem Evangelia pro Moábci zkoušený Izrael! –, ale jeho samotného se toto slovo, třeba obsah toho, co říká, ukazuje k Boží milosti, nijak nedotklo, Bileám milost nenašel aniž jí došel.

 

I nám se v životě někdy stává, že jsme postaveni před výzvu, jež se příčí našemu svědomí, i my pak možná jednáme opačně, než jak se od nás doposud očekávalo - a vším tím opravdu můžeme přispět k dobrému! -, ale jinou věcí je, dovede-li nás to k morální sebe-reflexi a k uvědomění si vlastního hříchu či nikoli, otevře-li se v našem životě prostou pro Evangelium a touha po něm, anebo nestane-li se tomu tak...

 

***

 

Ochranovší celou situaci vhodně dokreslují a rozvíjejí, když používají verš ze Skutků apoštolských, který mluví o počátcích církve. Petr a Jan – apoštolé – mocně svědčili, až se dostali do basy a před Jeruzalémskou veleradu (ta samá předtím odsoudila Krista), tentokrát ovšem nehleděli utéci, nýbrž mocně svědčili o Ježíši Kristu!

 

To již nejsou lidé, které by k tomu musel dovést tlak Božího Zákona (a tíha svědomí) z venčí, nýbrž lidé, pro něž je víra a hluboká důvěra vůči Bohu tou nejbytostnější zkušeností a kteří proto svědčit neváhají, protože nevydávat svědectví nemohou... V tom je nakonec ten podstatný rozdíl Bileám svědčit nechtěl, ale musel, kdežto apoštolé svědčit nemuseli, ale chtěli... Bileám víru neměl, Petr a Jan ji měli!

 

Jejich slova dosl. znějí: „My totiž nejsme mocni, abychom o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemluvili!“

 

Bileám říkal, co se mu řeklo (co mu nařídil Hospodin), kdežto apoštolé svědčí o tom, co je jejich vlastní zkušeností!

 

Náš reformátor Martin Luther má vedle svých tří velkých sola (solus Christus, sola Scriptura, sola gratia) ještě několik sola malých, pročež jedno z nich zní „sola experientia“ – „pouze/pouhá zkušenost“, a to je to, oč jde především, křesťan je křesťanem kvůli bytostné a niterné zkušenosti s Ježíšem Kristem a pro svou důvěru vůči němu, že je mým Spasitelem a Zachráncem! Bez živé a žité zkušenosti s Kristem sice mohu být „dobrý člověk“, ale cosi podstatného bude mému životu i tak unikat... To, že „vlastní svědomí“ vede člověka také ke konání dobrých věcí je krásná věc (a jistě již tohle je nesmírná a nepředstavitelná Boží milost!), ale zůstane-li se jen u toho, uniká člověku zdroj a zřídlo všeho dobra, kterým je Bůh, a rovněž mu uniká to pro něj největší možné dobro – spása!

 

***

 

Pane, uč nás tvé svaté slovo znát a dávej nám radost z toho, že můžeme jej žít a zvěstovat. Amen.

 

Hezkého (tý)dne, do něhož Vám vyprošuji Boží požehnání!

 

bratr Tomáš

Zobrazeno 620×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio