Husovo kázání : Když je dnes to "výročí"

Husova kázání z roku 1405 (ev. advent 1404), kdy ještě neznal Viklefovo dílo.

Kázání č. 35 pro neděli ve Velikonočním oktávu¹

Všechno, co se narodilo z Boha, zvítězilo nad světem. (1J 3,5)

Apoštol Jan ukazuje v epištole slavné vítězství. Přičemž se má vzít do úvahy: 1. Kdo jsou ti, kteří obdrží vítězství? 2. Nad kým zvítězili? 3. Skrze co zvítězili? 4. Jaké výdobytky z vítězství plynou?

Vítězi jsou synové Boží. To se jasně ukazuje, když se říká: Všechno, co se narodilo z Boha, nepochybně narozením duchovním, protože není nikoho takto narozeného, třebaže se narodil, pakliže předtím nebyl zformován láskou! Jenže, třebaže mnozí prohlašují, že jsou Božími syny skrze víru, přece milujícího Otce neposlouchají a bratrství odpovídajícím způsobem neposilují. Avšak Jan o synech rovněž říká: „Dal jim moc syny Božími býti, těm kteří přijali jej,“ rozumí se skrze víru a skrze poslušnost, čehož důsledkem je, že byli skrze víru zformování životodárnou láskou. I když všemohoucí Bůh nehledí na osoby, jak svědčí Petr ve Skutcích kap. 10. (v. 34) řka: „Vpravdě jsem shledal, že Bůh na osobu nehledí,“ aby se takto dosvědčilo Boží přijetí coby bezmezné, říká Jan neutrálně (ve středním rodě): Všechno, co se narodilo z Boha, zvítězilo nad světem, aby ani slůvkem nenaznačil, že mužství je něco víc, tudíž se potomstvem neoznačuje ani pohlaví ženské ani mužské, aby obojí mohlo strnout úžasem a opravdově děkovat za to, jak velký je Bůh ke každému, kdo by jej chtěl dobrovolně přijmout. I když jen ti, kteří se dokonale (perfektně) zrodili budou mít v tomto vítězství užitek, proto se to říká v dokonavém minulém čase (préteritu perfekta). Ještě totiž nedospěl ku porodu ten, kdo sice již skrze víru je v lůně církve, ale skrze lásku se doposavad nenarodil.

Při druhém se má uvážiti, nad kým synové Boží zvítězili? I odpovídá Jan, že nad světem, protože všechno, co se narodilo z Boha, zvítězilo nad světem. Jmenovitě se pak jako svět označují všechny síly protivné Kristu, knížeti křesťanů, který v záležitostech tohoto světa, (z)vítěze nad ďáblem a hříchem, válku s nimi se ziskem vyhraje. Ačkoli „vše co je ve světě, je buďto žádostivostí těla“, čili zhýralostí, „nebo žádostivostí očí“, neboli dychtivostí, „anebo pyšným životem“, (…) přece Kristus zvítězil nad zhýralostí sebeovládáním a uměřeností, nad žádostí očí chudobou, a pokorou nad pýchou.

Za třetí se má jasně ukázat, co je tím nejlepším prostředkem, jímž Kristus zvítězil nad světem. A Jan odpovídá: „Tím vítězstvím, které přemohlo svět, je naše víra.“ Vždyť svatí skrze víru obdrží království – podle (epištoly k) Římanům 11(,33). Ovšem obdrží ho takovou vírou, jež je (ú)činnou láskou, nikoli mrtvou vírou, o níž mluví Jakub v kap. 2. (v. 26): „Víra bez skutků je mrtvá!“ a Lukáš v kap. 8. (v. 13): „Na čas sice věří, ale v čase zkoušek odpadají!“ (…) Jsou tudíž povinováni věřit původnějším (originálnějším) způsobem, že Ježíš je Syn Boží, a tak pravý Bůh a pravý člověk zároveň, takže nám ukazuje cestu k Otci, jež vede oproti tělesným rozkoším skrze utrpení, proti dychtivosti skrze chudobu a proti píše skrze pokoru.

Při čtvrtém se má vyložit, jaké z vítězství plynou výdobytky. (…) Za vítězství dává se (člověku) roucho lásky, jak o tom rovněž mluví (kniha) Zjevení v kap. 2 (správně 3,5): „Kdo zvítězí, bude oděn rouchem bílým,“ které proti žádostivosti těla ukazuje čistotu a proti dychtění je všem stejné. Proti pýše pak dává jim usednou na trůně své soudní moci. Tak Zjevení kap. 3. (v. 21): „Kdo zvítězí, tomu dám usednou spolu se mnou na svůj trůn, jakož jsem já zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně!“

Hus.doc