Blog jednoho zaběhlýho evangelickýho faráře, co má katolíky vlastně rád.

Denní zamyšlení, sobota 1. října 2016 (první říjnový den)

Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. Žalm 119,109

Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. Jan 6,68

***

Dobrého dne, milé sestry a milí bratři, Boží a moji přátelé!

„Tradici“ psaní zamyšlení jsem sice na začátku prázdnin přerušil, ale zjišťuji, že mně samotnému začínají poněkud chybět, a tak jsem si řekl, že ve svůj narozeninový den zkusím tradici obnovit… Dávám si tím (i Vám) takový malinký radostný dárek.

***

Dnešní starozákonní heslo je vzato z nejdelšího Žalmu, jaký v Bibli vůbec je. Tento 119. Žalm je skvostnou ukázkou hebrejské poesie v její majestátní nádheře: alfabetický akrostich, kdy je každému z 22 písmen hebr. abecedy věnováno jedno osmiverší… Někteří pak mají za to, že obsah ustoupil formě (to si myslil třeba slavný starozákonník Gerhard von Rad), avšak já si to nemyslím – leží tu před námi něco nádherného a neopakovatelného (velký drahokam!), poněvadž celý tento žalm chce být jedním mocným chvalozpěvem na Boží Zákon (žid. Tóra)! Verš, který je naším heslem, je vzat z plus minus zprostřed tohoto Žalmu – 5 verš na 14. písmenko NÚN, přičemž dosl. zní:

„Duše má v dlani mé [je] neustále, a[le na] Zákon tvůj nezapomenu!“

Nakolik rozumíme druhé půli našeho verše, natolik je jeho první půle neprůhledná… náš text bych volně parafrázoval asi takto: „Ačkoli mám srdce v kalhotách, bude se držet Tvého Zákona!,“ anebo – „Zkusím dodržovat Tvůj Zákon, protože [z něj] mám nahnáno!“ Náš text otevírá několik možných situací, v nichž by se ten, kdo takto jeho slova volá mohl nacházet:

1. Člověk má nahnáno z toho, co všechno se děje kolem něj, a proto se utíká k Božímu Zákonu jako pevné jistotě. Čím více se nám náš svět jeví v posledním tažení a čím více máme pocit, že apokalypsa již musí být tu, tím více se nám otřásají všechny hodnotové soudy i životní jistoty, a kdy pak hledat útěchu? Naštěstí Boží slovo je pevné a již po tisíciletí stejné, paradoxně díky tomu napořád aktuální. Mohou padnout zákonné i etické normy, najednou může selhat náš výklad „neměnných“ přírodních zákonů (jako otřást newtonowským paradigmatem einsteinovský relativismus!), ale stále stejné slovo Bible – Boží slovo – bude mluvit stále touž pochopitelnou řečí a volat stále k témuž.

2. Člověk se rozpomněl na slova Božího Zákona, uvědomil si Boží nárok vůči němu, jakož i to, že tomuto nároku není s to dostát, a tak má nahnáno z Božího Zákona. To je vlastně situace každého hříšníka, který si najednou uvědomí, že sám sebe (v lepším případě) či druhé (v případě horším) vehnal do problémů, že sobě nebo jiným ublížil… Svědomí pak dokáže člověka pěkně hryzat a nedat mu zapomenout po pěknou řádku let, ne-li po celý život, zvláště, když chybí odpuštění…

3. Člověk sice má z Božího Zákona nahnáno, věda, že je hříšník, ale ví, že Boží Zákon ukazuje k Evangeliu, k němuž otevírá cestu, a tak se mu Boží Zákon směrovkou – ukazatelem správné cesty – nikoli tím, že by jej byl schopen dodržet, nýbrž tím, že je mu dáno zaslechnou osvobodivé slovo Evangelia, že Zákon proň a zaň již dodržel i naplnil Ježíš Kristus…

Myslím, že v našich životech jsou vždy přítomny všechny tři situace a my se v nich můžeme najít a nacházíme! To ovšem není pozice strachu z trestu, nýbrž paradoxně docela změněná situace veliké radosti, že mi bylo odpuštěno, protože nakonec mohu „cítit bít své srdce až v krku, když si uvědomím, jak moc mi bylo ‚ne-zákonně‘ (či ‚proti-zákonně‘) odpuštěno“.

***

Přesně sem nás heslo ze SZ chtělo coby ukazatel dovést, pročež ho heslo novozákonní skvěle doplňuje, dosl. zní:

„Pane, ke komu bychom šli, výrok(y) věčného života máš.“

Jsou to slova vyznání apoštola Petra (zástupně za všech 12), kterými se upíná k Ježíši a spoléhá naň. „Pane!“ – jednoznačný Božský titul, kterým Petr vyznává, že ví, kdo je pro něj Ježíš, že je to svrchovaný Bůh sám. To je jediná správná cesta – cesta za Bohem (cesta následování) a cesta k Bohu! Ježíš, který sám je podle Janova Evangelia Božím slovem, je tou pravou formul(ac)í Boží milosti a Božího odpuštění, která se odehrála a přeříkává jako Ježíšův životní příběh; proto se obojí: jednak Ježíšův životní příběh (resp. jeho vypsání i sepsání), jednak Boží milost sama jmenuje Evangelium!

Jsme tedy voláni k tomu, abychom Ježíši naslouchali a poslouchali jsme Ho. Jsme (po)voláni, abychom se srdcem sice vzrušeně bušícím, přece však laskavým, připraveným a ochotným k službě kráčeli Pánovou cestou, abychom vstupovali do Božího (a Pánova) slova netoliko jeho čtením, nýbrž i jeho činěním!

Kéž se nám to daří!

***

Pane, nauč nás Tvé svaté slovo znát, a dej nám tu milost, ať svedeme ho poslouchat. Amen.

***

Mějte požehnané a pěkné podzimní dny!

bratr Tomáš

Zobrazeno 628×

Komentáře

prig

Všechno nejlepší!

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio