Dnešní smutné výročí radostné události

Jedno radostné výročí připadající na dnešek, ovšem prožívané s nevšedním smutkem...

Něco Vám tu zacituji, sice jsem to neslyšel a bude to po paměti a možná nepřesné... ale výstižně: „Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažují říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku: člověk, který byl ještě před šesti měsíci zatýkán jako nepřítel svého státu, zde teď před vámi stojí jako jeho prezident. Nevím, zda vím, co je to zázrak. (...) Přesto se odvažují říct, že budu dnes odpoledne účastníkem zázraku: do země zdevastované ideologií nenávisti přijíždí posel lásky, do země zdevastované vládou nevzdělanců přijíždí živoucí symbol vzdělanosti: do země donedávna ničené ideu konfrontace a rozdělení světa přijíždí posel míru, dialogu, vzájemné tolerance, úcty a laskavého porozumění, zvěstovatel bratrské jednoty v různosti.“ Byla to pravda, to byl zázrak... a prezident tenkrát říkal jen to, co všichni prožívali...

Ale dnes? Zázrak má být posilou víry! Z víry a vírou může člověk žít... zázrak sám je prchavý a rychle odezní, zevšední... Zázrak sametu, žel, vystřídala divoká všednost 90. let. Tvůrci politiky se namísto Havla stali Klaus a Zeman, filosofa a umělce vystřídali věštci–prognostici, toho, kdo za komunismu trpěl, nahradila protekční dítka komunistického režimu, hodnoty byly vyměněny za byznys a peníze. Z nenáviděné komunistické diktatury se stal zlatý věk socialismu, z doby, kdy lidé trpěli, čas, kdy jsme se měli líp... Z posluhovačů režimu a všehoschopných StBáků, kteří měli dostat čas na pokání a být odstaveni od moci pro svůj plytký charakter, se prvně stali ti, kdo zemi ovládli ekonomicky, a teď i garnitura vládnoucí politicky.

Nevím, zda vím, co je to ono biblické, když je zlý duch vyhnán, po čase se vrátí a přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám a bydlí tam. Přesto si troufám říci, že se právě tohle děje, když vidím Filipa a KSČ(M), jak „tolerují“ vládu a reálné rozhodují o délce nouzového stavu. Když vidím Zemana jako prezidenta, Babiše jako premiéra, oba Vondráčky, Faltýnka, Okamuru a Klause mladšího v poslanecké sněmovně, Válkovou, která psala články o vymáhání práva s předním znalcem toho, jak na justiční vraždy, Urválkem atd. atd.

Tenkrát byl mezi prvními pozván papež – hlava katolické církve. Dnes se při vládních opatřeních na vůbec všechny církve zapomíná až tak, že se musejí pokorně připomínat... Tenkrát dostaly Mše přednost před ostatním děním, dnes dostal přednost přede Mší hobby market.

Pane, smiluj se!