OKURKOVÁ SEZÓNA – ČAS CUKETY DÁVAT A ČAS CUKETY PŘIJÍMAT

OKURKOVÁ SEZÓNA – ČAS CUKETY DÁVAT A ČAS CUKETY PŘIJÍMAT

Přátelé v Kristu!

Před pár dny jsem byl poprošen jedním slezským kolegou, abych pro ně něco napsal do jejich církevního časopisu… kde mají sloupek či rubriku pro partnerskou církev. Samo se sice nabízelo, že bych měl psát o tom, čím žiji / žijeme, jenže teď je léto, první půle srpna, tudíž čas, kdy se nic moc neděje (jistě, ne že by se ve světě nic nedělo, na to si stačí pustit zprávy a člověku je hned neveselo), ale tradiční skupin(k)y věřících se buď nescházejí, anebo scházejí méně, církevní orgány nezasedají, lidé jsou na dovolených, města (zvláště Praha, kde teď žiji) se vylidňují…
 

Tomuto podivnému období se leckdy říká – a je to úsměvný, ne-li posměšný název – „okurková sezóna“, protože v tomto (mezi)čase buď dozrávají, anebo se nakládají okurky; novináři, poněvadž nemají o čem psát, se pro najednou věnují i takovýmto „banalitám“ (když se jako každý rok zrovna nevěnují strašlivým útokům žraloků v turistických letoviscích, co je člověk celosvětově „spočte na prstech rukou“). Zkrátka jsou prázdniny… ovšem jsou prázdniny (Je to slovo pomnožné či látkové!? Můj kamarád a učitel Honzík Esterle zná totiž i singulár prázdnina, pro ten jeden volný den v pololetí – pololetní prázdnina…) odvozeny od slovesa být prázdný, protože se nejenže nic neděje, ale vůbec a hlouběji chybí tomuto času obsah? Kráčí o silly seasson, jak říkávají anglofonní lidé, tedy hloupou dobu? Nebo se to má s tímhle obdobím ještě jinak!?

V Bibli se našeho tématu dotýkají hned / jen (jde o úhel pohledu) dva verše:

Izaiáš 1, 8: „Tu zůstala dcera siónská opuštěná jako ‚stánek‘ na vinici, jako strážní bouda na okurkovém poli, jako obležené město..“

Jeremiáš 10, 5a: „Jsou jako strašák v okurkovém poli, nevysloví se, musejí se nosit, protože neumějí chodit!“

Oba citované biblické výroky jsou typickými prorockými slovy kritiky: první míří přímo na adresu Izraele, kdežto druhý na marko všech ostatních národů. Zásadní je tu termín miqšá_h – pole s dýněmi, okurkami, melouny (sladký meloun se žlutou, lépe se zelenou dužinou), cuketami (od kořene–slovesa qšh – být tvrdý, pevný, což odkazuje na tvrdou slupku). „Meloun“ již tenkrát, stejně jako dnes, představoval vítanou pochoutku, byl tudíž ideální úrodou–sklizní (rovněž v jejím symbolickém / eschatologickém významu). Strašák či bouda jsou pak metaforami pro ztrátu smyslu a zmar: strašák sice zahání ptactvo a stráže provizorně nocují v polní boudě, ale jen dokud nedojde ke sklizení úrody, pak plašička i provizorní obydlí ztrácejí (resp. postrádají další) smysl. Není právě „okurková sezóna“, nejsou právě „prázdniny“ časem, který zve k hledání smyslu, „toho, co přináší úrodu“? Prostorem, v němž si člověk může a má uvědomit, jak je bez smyslu a darů, která dává Bůh, prázdným (jak ta bouda) a zbytečným (co ten strašák)!?

Termín „okurková sezóna“ byl prý obecně převzat z němčiny: tam se mluví o Sauregurkenzeit – tedy o čase kyselých okurek; německý jazyk si ovšem tento termín nevymyslel, ale zkomolil výraz jazyka jidiš (židovského nářečí zkříženého s němčinou) – v čase převzetí termínu němčinou ovšem šlo o jazyk berlínského podsvětí a galerky – córes-jókres-cajt, což přeloženo znamená čas nouze a drahoty nebo čas žalu a pokání.

Zvláštní, jak se to všechno potkává… nebývalou drahotu, žel, právě zažíváme, nouzi Ukrajiny a jejího lidu spoluprožíváme, prožíváme též nouzi–krizi energetickou a klimatickou… a možná, že cesta ven začíná poněkud paradoxně uvnitř nás… u pokání a lítosti, ke kterým nás okurková sezóna, ač se to nezdá, zve… abychom pak na podzim nezůstali, jak ta bouda či jak ten strašák v okurkovém poli.

Kdesi jsem nedávno četl zajímavý komentář, že dobré vztahy se v těchto dnech manifestují jednoduchou větou: „Nechceš cuketu?“ Protože tomu, kdo je obklopen milující rodinou a přáteli, jistě bude jako projev této lásky nabídnuta právě doma vypěstovaná cuketa.

Kéž bychom z té věty slyšeli také Evangelium a chápali lásku v ní obsaženou!

Zůstávejte v Pánu

bratr Tomáš Matouš Živný