Blog jednoho zaběhlýho evangelickýho faráře, co má katolíky vlastně rád.

Kázání o Áronovském požehnání

7. 9. 2022 12:40
Rubrika: Biblická zamyšlení | Štítky: kázání

Milé sestry a milí bratří!


 

Rád bych s Vámi dnes sdílel výklad jednoho z nejkrásnějších biblických textů, který vyznívá veskrze pozitivně; jde o text, kterým často / obvykle končívají luterské Bohoslužby, i když je to text „uloupený“ (či „vyloupnutý“?) z židovské chrámové (pak i synagogální) Bohoslužby – mám na mysli požehnání, která pro svůj lid „předepsal“ sám jeho Bůh, Hospodin. Jde o tzv. „Áronovské požehnání“, jak je nacházíme v knize Numeri (4. Mojžíšova) 6, 22–26. Já si onen text pracovně překládám takto –


 

22 A tu Hospodin oslovil Mojžíše s výrokem1: 23 „Oslov Árona a jeho syny výrokem2: ‚Takto budete žehnat synům Izraele – pravit3 jim:

 

24 Hospodin ti žehná4 a dává na tebe pozor!

[סſeθúmáh]

25 Hospodin rozsvěcí svou tvář při tobě – je ti milostiv!

[סſeθúmáh]

26 Hospodin donáší svou tvář k tobě5 a ukládá ti pokoj!‘“

[סſeθúmáh]


 

Kniha Numeri – dosl. Počty patřívá k těm biblickým knihám, které čtenář Bible buď přeskakuje úplně, anebo při jejich čtení přeskakuje celé jejich dlouhé pasáže právních ustanovení a kronikářských záznamů… zkrátka to je kniha, jež „dovede uspat“. Hebrejský název בְּמִדְבָּר‎ – Be-miδbár tedy V_poušti či Na_poušti je mnohem výstižnější: jednak proto, že hned víme, kde jsme – někde „uprostřed cesty“ vyvoleného lidu do země zaslíbené, cesty, která s sebou nese očistný pobyt na poušti; jednak proto, že víme, nač se navazuje – mimo ty zákoníky! –, přece na knihu Exodus (Vyvedení, 2. Mojžíšova) a vyprávění o vyvedení vyvoleného lidu z otroctví egyptského… to, co tam a tehdy začalo, nyní pokračuje. Příběhová část knihy je charakteristická tím, že jednak vykresluje Božího muže Mojžíše jako trpitele – Mojžíš je tu jednoznačně mesiášskou trpitelskou figurou (předobrazem trpícího Mesiáše – Ježíše Krista) –, jednak vykresluje velmi negativně vyvolený národ – jako reptající: tu se dožadující vody, tu masa… Ovšem náš text je „perlou ukrytou“ v textech zákoníků.

Máme zde sice co do činění s běžným náboženským rituálem, ovšem pro hebrejské prostředí a myšlení (a v tom se liší od našeho!) přece nezvyklým. Použité sloveso–kořen ברך – brk – „(po)žehnat“, „(po)chválit“ i jeho řecký ekvivalent: sloveso εὐλογεῖν – eulogeín – „mluvit_dobře“, „dobrořečit“, tak i „žehnat“, totiž bývají v židovském prostředí a v židovských modlitbách používány o Bohu, k Němu vztahovány a Jemu adresovány… vždyť běžná (nejčastější) židovská modlitba, je vlastně modlitbou žehnací, jež začíná slovy: „בָּרוּךְ אַתָּה ה' אֱלֹהֵינוּ – bárúχ ʾaðáh Adonaj ʾĚlohéj-nú – Požehnaný jsi Ty, Hospodine, Bože_náš…“ tudíž pravověrný žid vždy již dobrořečí–žehná Bohu. V našem požehnání je to ovšem naopak – Bůh daruje sebe svému lidu! Toť svobodná a svrchovaná milost Boží.

Vyložit samotné požehnání lze geniálně za pomoci obrázku – podotýkám, že tento výklad jsem převzal od svého učitele prof. Pavla Hoška, a ten zase z klasické rabínské moudrosti, ale zpět k obrázku –


 


 

Áronovské požehnání totiž vyjadřuje hlubokou existenciální zkušenost každého z nás (a považte, jak na lidi působí, když tuto zkušenost pořádně prožívat nemohli), zkušenost, která se hluboce propsala do našich niter a hloubky našich osobností: Jeden každý / jedna každá z nás jsme přece kdysi (možná poměrně nedávno) byli malými dětmi (a novorozenci). My všichni jsme tudíž byli někdy zcela odkázáni na pomoc, péči a lásku druhých – zejména našich rodičů. My všichni jsme neuměli vyjadřovat více než strach, potřebu pomoci a radost. My všichni jsme kdysi leželi v postýlce na zádech a neuměli jsme se sami zvednout či převalit / překulit. Protože dětská očka ještě neumějí pořádně zaostřovat, nad jedním každým / jednou každou z nás bylo tenkrát rozmazáno… A pak přišla nouze: hlad–žízeň, strach, mokro v plínce, bolest břicha… a my jsme neuměli nic jiného než křičet – volat o pomoc… A po chvilce se stal zázrak (!): Z toho rozmazaného zorného pole nad námi najednou vykoukl obličej, objevila se známá tvář s laskavým výrazem – máma, táta... a dostalo se nám pomoci! Tohle je požehnání. Snad každý rodič (♀ i ♂) má tu zkušenost, že když se na dítě usměje, tak se výraz jeho tváře přenese na tvář dítěte, které leckdy oplatí také úsměvem (zvláště dítko o něco starší). Tohle je požehnání! Ta zkušenost je tatáž. Takhle k nám leckdy přichází s pomocí náš Bůh. Tohle je nám v Áronovském požehnání přáno a o tomto jsme ujišťováni. Co chtít více, než právě Boha takto mateřského i takhle tátovského, Boha usměvavého a pečujícího!

Když chce člověk mluvící semitským jazykem (a hebrejština je semitská) na něco dát důraz: řekne to dvakrát stejně a jinak, když chce dát důraz naprosto mimořádný – pak takto učiní po třikrát. Je to Hospodin, kdo: žehnározsvěcí (tj. osvěcuje) – přináší (tj. daruje); je to člověk, kdo dostává: pozor (tj. pozornost i ochranu) – milostpokoj. Je to Bůh, kdo pospíchá a přichází se svou pomocí! Pokud je člověk jako to dítko „v nouzi“ a volá o pomoc.

Tak na tohle mysleme, když dostáváme tohle požehnání!


 

Díky, Bože, že díky Ježíši Kristu, našemu bratru, víme s neochvějnou jistotou, že jsme tvoje děti: dcery a synové! Díky, že jsi naším nebeským Tátou s pravou otcovskou autoritou, ale stejný dík i za to, že jsi plnotučnou Mami s doširoka otevřenou náručí. Díky, že mezi Tebou a námi je Láska – Duch svatý, který umožňuje to, že v naší tváři se umí odrazit výraz tvé tváře, jak ho známe z tváře Kristovy.

Prosíme, dej, ať po Ježíšově vzoru i naše tváře nesou laskavý výraz tvé tváře pro lidi kolem nás, tak jednej ve svém svatém Duchu.

Amen.

1Uvozovací fráze / inf. Q + předložka לְְ – le – dativ, „k“, „pro“ = účelová inf. konstrukce → doplněk + předložka s, přičemž kořen אמר – əmr – „mluvit“ nyní překládám zdánlivě vznešeněji jako „výrok“.

2Tatáž konstrukce jako pod pozn. 1, jen při překladu vynechávám v prvním případě dodanou předložku s.

3Odosobněný (neosobní, absolutní, svrchovaný… ?) rozkaz skrze inf. (abs.) Q.

4Nejedná se o imp., ale o ind., což platí i dál!

5Stejná vazba: אֵלֶ֔יךָ – ʾélej-χá; kterou v předcházejícím verši (v. 25) překládám „při tobě“ ← jde o nemožnost do ČJ stejně přeložit předložku אֶל – ʾel, která se nám ovšem z punktace (ale i bez ní!) zdá jako homonymní s termínem „bůh“ – אֵל – ʾél.

Zobrazeno 358×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio