Fakt, že mnoho průpovědí, přísloví, hlášek či základů pohádek, které samozřejmě považujeme za „naše“, je vypůjčeno, převzato nebo přejato z Bible, a tedy naše tak úplně nejsou, je snad všeobecně znám (minimálně letmá zmínka o tomto faktu snad alespoň v rámci školní výuky doputovala ke každé / každému), i když je povědomí o Bibli v naší společnosti spíše na evropském chvostu, zatlačeno kamsi do pozadí.
Výše psané platí o jednom našem přísloví velmi frekventovaném: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!“ Zvláštní ovšem je, že toto přísloví se s malými obměnami vyskytuje ve Starém Zákoně hned třikrát (jeden z výskytů je dokonce básnickou hrou: poetickým propojením obou ostatních); a co je v Bibli třikrát, na to je dáván zvláštní důraz. Všechny tři výskyty přitom potkáváme v poetických „mudroslovných knihách“, jež bývají tradičně spojovány se dvěma prvními legendárními Davidovci: Davidem a Šalamounem. Tato místa nyní uvedu níže –
Přísloví 26, 27
כֹּרֶה־שַּׁחַת בָּהּ יִפֹּ֑ל
וְגֹלֵל אֶבֶן אֵלָיו תָּשֽׁוּב׃
Koreh–šešaħaθ bá-h jippol
we-γolél ʾeven ʾélá-jw ðášúv.
Ten, kdo kope1 jímku,2 je tím, kdo do ní spadne.3
Ten, kdo valí kámen,4 přes něho ten se vrátí zpět.
První výskyt v knize Přísloví je spojen s jednou z tamních „větších sbírek přísloví“ (Př 25, 1 – 29, 7), konkrétně s druhou, která je připisována Šalamounovi (ovšem tentokrát s výslovnou zmínkou o tom, že zprostředkovaně – skrze jejich sběratele): „Také tohle jsou přísloví Šalamounova5, která editovali muži judského krále Chizkijáše.“ (tak Př 25, 1; × první Šalamounova sbírka z Př 10,1 – 22, 16: „Přísloví Šalamounova“ podle Př 10,1a).
Druhá část verše – další přísloví spojené s naším – se sice zdá jako sisyfovské konstatování zákona schválnosti ohledně úsilí zbytečně vynakládaného, ale jde jen o paralelní popis téhož – přísloví téhož vyznění a významu. (Ostatně Sisyfovo koulení balvanu do kopce bylo podsvětním trestem ☺.)
Kazatel 10, 8
חֹפֵר גּוּמָּץ בּוֹ יִפּ֑וֹל
וּפֹרֵץ גָּדֵר יִשְּׁכֶנּוּ נָחָֽשׁ׃
Ħofér gúmmác b-ó jippól
ú-foréc gáδér jššeχen-nú náħáš.
Ten, kdo kopá6 jámu,7 je tím, kdo do ní spadne.8
Ten, kdo bourá zeď,9 toho uštkne had.10
Název knihy „Kazatel“ sice nevystihuje originál, ale alespoň je srozumitelný… neboť autor se napřed jakoby maskuje, když se tituluje povoláním kohelet11 – „ten, kdo shromažďuje lid“ či „ten, kdo dává lidi dohromady“, pokud tedy nejde o ženu (poněvadž použitý termín je čistě technicko–gramaticky ženského rodu, ale hebrejština takhle běžně tvoří názvy povolání), jenže pak o sobě hned prozrazuje: „syna Davida, krále v Jeruzalémě“ (Kaz 1, 1b) Ano, může sice jít o nějakého neznámého a „nepodstatného“ Davidovce, příslušníka vedlejší linie královského rodu, anebo dokonce jen o „žáka“ jeruzalémského krále Davida (hebrejština používá termín „syn“ mnohem šířeji než čeština, pro všechny jakoby „otcovsko–synovské vztahy“); jenže mnohem pravděpodobnější je, že se zde skrývá Davidův syn Šalamoun. Šalamouna za Kazatelem rozhodně viděla tradice (i když na tu se vůbec nesmí přísahat, naopak!).
Druhá polovina verše – připojené paralelní (?) přísloví – nám na rozdíl od přísloví spojeného s našim příslovím v knize Přísloví tentokrát dobře srozumitelné není: Celé je to vlastně autorův vtip (ano, právě humor a ironie jsou Kazatelovými skvělými zbraněmi!)… vždyť načteme-li k našemu verši a dvěma příslovím, které obsahuje, následující stejně konstruovaný verš s dalšími dvěma příslovími: „Ten, kdo vytahuje kameny…“ – pozor paralela ke druhému přísloví v Př 26, 27b → úmysl! – „může si jimi bolestivě ublížit.12 / Ten, kdo štípá dříví (ev. kácí stromy), je přitom v nebezpečí!“ (Kaz 10, 9) Ostrovtip Šalamouna–Kazatele zde pod jinak nudná nařízení (a již tehdy povinná školení?) o „bezpečnosti práce“ umně maskuje varování před záští vůči druhým a před pohanskými kulty, resp. varování, že si má člověk dávat zvláštní (mnohem větší) pozor, pokud likviduje pohanská kultická místa.
Žalm 7, 16
בּוֹר כָּרָֽה וַיַּחְפְּרֵ֑הוּ
וַיִּפֹּל בְּשַׁחַת יִפְעָֽל׃
Bór káráh waj-jaħperé-hú
waj-jipol be-šaħaθ jifʿál.
Studnu kope – vykopá ji,
spadne do jímky – tu udělal.
Tento Žalm má sice na první pohled jasný nadpis(ek), ovšem a právě jen na ten první pohled… co (ne)čekat od žalmu s posvátným číslem 7 ☺… Žalm je sice tradičně, jako většina Žalmů, připsán králi Davidovy, ovšem hned další připsané informace celou věc komplikují: „Šigajón – Davidovi – tohle zpíval Hospodinu kvůli slovům / činům Kúše, syna Benjamínova.“ (Ž 7, 1 / 1aLxx) Copak je to ten „šigajón“13? Nikdo neví: snad žánr žalmu, snad způsob jeho přednesu, snad nápěv–melodie? Snad se chce vyjádřit, že se tento zpěv „točí ve spirále / kruhu“, že „krouží“ kolem svého základního tématu – tímto leitmotivem je „zrada“, jsou „zrádné úklady“, což s naším příslovím dosti souzní. Kdopak byl benjamínec Kúš? Nevíme! Je to nějaký následovník prvního „špatného panovníka“ krále Saula, který byl z Benjamína? Slovo kúš však znamená obecně: „černoch“, speciálně pak „Etiopan“… Je to „rasistická nadávka“ na adresu Saula? Anebo snad nějaký Saulův levoboček? Každopádně následuje modlitba za ochranu před nepřítelem a za vytržení z jeho ruky; až nakonec zazní i naše téma, aby „nepřítel padl do vlastní léčky“ (Žalm má 18 veršů), což je následováno doxologií. Kterýkoli příslušník Davidovské dynastie, zejména Šalamoun, mohl ohrožení popisované Žalmem prožívat a proto se mohl i takhle nějak modlit.
Bez složitého bádání a hlubokých úvah však chápeme, co se chce naším příslovím říci. Ten, kdo druhému strojí úklady nebo chystá pasti, kdo o druhém lže či vypouští pomluvy, se vystavuje nebezpečí, že takovéto jeho jednání dříve či později doběhne jeho samotného, ba dokonce že jej dostihne dříve, než stačí ublížit tomu, na koho bylo směřováno. Skrytá a podlá nepřátelská činnost se zkrátka může kdykoli a zjevně obrátit proti jejímu původci.
Bible ovšem počítá s tím, že se dopad chystaného zla na toho, kdo toto zlo připravoval, děje kvůli tomu, že ve světě jedná (na pozadí světa běží) Boží spravedlnost, že je tu Bůh, který skrytou podlost přivádí na světlo a trestá ji.
Moment Božího humoru a moment pro Boží jednání charakteristický spočívá v tom, že zločinec se za svůj zločin sám potrestá tím zle které (u)činil. Myslím, že nejkrásnější starozákonní ilustraci našeho přísloví – ba přímo ilustrační příběh k němu (žid by to nazval hagada – „ilustrační vyprávění“) – můžeme najít v knize Ester, každoročním svátečním čtení:
9 V onen den Haman odcházel radostný a dobré mysli… Jakmile však Haman uviděl Mordokaje v královské bráně a ten nepovstal ani se strachem z něj netřásl, byl Haman vůči Mordokajovi naplněn zlobou. 10 Haman se však ovládl a došel do svého domu. Vzkázal a dal si přivést své přátele a svou ženu Zereš. 11 Pak jim Haman vypočítával své slavné bohatství a množství svých synů i všechno, čím ho král povýšil a čím ho povznesl nad knížata a královy otroky. 12 Haman nadto řekl: ‚Královna Ester neuvedla s králem na hostinu, kterou uspořádala, nikoho, jedině mě. Také na zítra jsem k ní s králem pozván. 13 Ale tohle všechno mi není nic platné pokaždé, když vidím Judejce Mordokaje sedícího v královské bráně.‘ 14 Tu mu řekla jeho žena Zereš i všichni jeho oblíbenci: ‚Ať udělají kůl vysoký padesát loket, a ráno řekni králi, aby naň Mordokaje pověsili. Jdi na hostinu s králem radostně.‘ Hamanovi se ta řeč líbila a dal udělat kůl. | 1 Tak král s Hamanem přišel, aby pili s královnou Esterou. 2 Také druhého dne při pití vína řekl král Esteře: ‚Jaká je tvá prosba, královno Estero? Bude ti to dáno. Jaká je tvá žádost až do poloviny království? Bude to vykonáno.‘ 3 Tehdy královna Ester odpověděla a řekla: ‚Pokud bych nalezla milost ve tvých očích, králi, a pokud by se králi líbilo, nechť je mi na mou prosbu dán můj život a na mou žádost můj národ. 4Neboť jsme byli prodáni, já i můj národ, aby nás vyhladili, zabili a vyhubili. Kdybychom byli prodáni za otroky a za otrokyně, mlčela bych, protože by ta tíseň nebyla vhodná k obtěžování krále…‘ 5 Vtom promluvil král Achašvéroš a zeptal se královny Estery: ‚Kdo to je a kde je ten, který nadmul své srdce, aby tohle provedl?‘ 6 Ester odpověděla: ‚Tím protivníkem a nepřítelem je tento zlý Haman.‘ Haman se před králem a královnou vyděsil. 7 Rozhořčený král povstal od popíjení vína a odešel do zahrady u paláce. Haman přistoupil, aby si od královny Estery vyprosil život, neboť viděl, že na něj dopadne králova zloba.8 Král se vracel ze zahrady paláce do domu, kde popíjeli víno, zrovna když Haman padl na lůžko, na němž byla Ester. Král řekl: ‚Chceš snad ještě znásilnit královnu u mě v domě?‘ Jakmile to slovo vyšlo z králových úst, zakryli Hamanovi tvář. 9 Vtom řekl Charbóna, jeden z eunuchů, před králem: ‚Hle, také ten kůl, který Haman připravil pro Mordokaje, jenž promluvil dobro ohledně krále, stojí v Hamanově domě, vysoký padesát loket.‘ Král řekl: ‚Pověste ho na něj.‘ 10a Pověsili*n tedy Hamana na kůl, který připravil pro Mordokaje.
(Ester 5, 9–14 a 7, 1–10a)
1 Kořen כרה – krh – „(vy)hloubit“, „(vy)kopat“, „vyhrabat“.
2 Part. Q → VV vztažná. Var. „Ten, kdo hloubí šachtu…“
3 Part. Q → VV vztažná.
4 Part. Q → VV vztažná.
5 V orig. je použit velmi poetický obrat, který používá metatezi–přesmyčku (srov. jednu z následujících poznámek): „přísloví Šalamounova“ – מִשְׁלֵי שְׁלֹמֹה – mišléj Šelomoh – posloupnosti: m-š-l × š-l-m, přičemž 4. (poslední) písmena dávají dohromady zkrácenou podobu Božího jména יה – JH – „Jah“ – „Hospodin“. ☺
6 Kořen חפר – ħpr – „(vy)kopat“, „(vy)hrabat“, „rýpat“.
7 Part. Q → VV vztažná.
8 Part. Q → VV vztažná.
9 Part. Q → VV vztažná; použité sloveso–kořen פרץ – prc má i silnější významy: „protrhnout“, „probourat“ atp.
10 Poetická hrátka se souzvuky díky metatezi–přesmyčce trojice hlásek שׁחן – š-ch(ħ)-n a pak v opačném pořadí נכשׁ – n-ch(χ)-š. ☺
11 V orig. קֹהֶ֣לֶת – qoheleθ, což je part. ♀ od kořene–slovesa קהל – qhl – „shromáždit“, „svolat shromáždění“, „srocovat se“ (blízký je termín קָהָל – qáhál – „světské × kultické shromáždění“).
12 Skrytý hrátka s použitým kořenem–slovesem עצב – ʿacb, který má homonymní význam „napodobit“, „zpitvořit“ → šlo by tedy variantně číst: „Ten, kdo táhne kameny, je pak napodobí (v pádu)!“; ač se zdá, že jde o varování k práci, je zde navýsost kultické pozadí, neboť třeba odvozený termín עֶצֶב – ʿecev znamená „modla“; „potvora“, „stvůra“, „netvor“ ← zkrátka „nadávka pro modly“ ← „pouhá napodobenina (Boha)“. ☺
13 Termín שִׁגָּיוֹן – šiggájón je snad odvozen od kořene–slovesa שׁגה – šgh – „bloudit“, „blouznit“, „svádět k bludu“. Jde o „elegický zpěv“ charakterizovaný mnoha zvraty v textu, tématu, melodii či přednesu?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.