Kázání z undergroundové půlnoční

Kázání z „ undergroundové půlnoční Bohoslužby“

25. prosince LP 2022, 00.00

kostel Nejsvětějšího jména Ježíš („u Ježíška“), Plzeň

Základ kázání: Lukáš 2, 1–19: Jak to bylo s narozením Páně

₁ Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. ₂ Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. ₃ Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. ₄ Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, ₅ aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.

₆ Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. ₇ I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.

₈ A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. ₉ Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. ₁₀ Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. ₁₁ Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. ₁₂ Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ ₁₃ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: ₁₄ „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení!“

₁₅ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ ₁₆ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. ₁₇ Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. ₁₈ Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. ₁₉ Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.

Vlastní text kázání:

Kázání začíná audionahrávkou slavné scény kázání feldkuráta Katze z filmu Dobrý voják Švejk, ovšem v „ostřejší verzi“, která nikdy nebyla vysílána.¹

Přátelé – přátelé v Kristu!

Tak to za mně odkázal feldkurát Katz, resp. Miloš Kopecký v téhle své nezapomenutelné roli ve slavném filmu, který doufám známe všichni, i když je už letitý (1956)… Trochu si teď připadám právě jako onen polní kurát: přiznávám, že i já jsem při štědrovečerní večeři něco popil; mezi Vámi teď sedí kolega Dominik, který nad kariérou vojenského kaplana uvažoval a s působením v armádě má zkušenost; náš polo-kostelník Balú je takovej štábprofous…

Asi mi dáte za pravdu, že scéna s kázáním feldkuráta Katze je geniální Haškova parodie na církev, ale přece tato scéna celkem pravdivě odráží realitu tehdejší církve… a mám zato, že v ledasčem i realitu církve dnes. Celé to stojí na hluboké paradoxnosti a protikladnosti:

• Káže tu vojenský kněz, který ale jakoby vůbec nechápal, že už začala hrozná a zlá válka – strašlivá (první) světová válka!
• Dokonale se tu naplňuje církevní kritika obsažená v úsloví: „Káže vodu a pije víno!“ 
• Katz má totální a pravidelnou opici… je to člověk, který nedokáže vnímat náboženství a zbožnost jinak než jako „opium lidstva“ (ano, v tom se implicitně shodne s primitivními i vzdělanými marxisty–komunisty); tento kněz jakoby vůbec neviděl své nuceně střízlivé farníky–vojáky, kteří by třeba i alkoholem chtěli zahnat strach z toho, co je na frontě čeká!
• Tento kazatel straší peklem ve chvíli, kdy by měl naopak dodávat naději. Vojáci, kteří se logicky báli (zbytečné a nesmyslné) smrti někde na frontě, potřebovali slyšet slova naděje a slova o lásce a smyslu v té šílené nenávisti a nesmyslu války, ale protože kurát sám žádnou naději neměl, logicky žádnou ani dát neuměl.
• Katz je typickým hlasatelem „podmíněné milosti“, jenž „má laťku pěkně vysoko“: „Bůh je nejvýš milosrdný! — Ale jen pro pořádný lidi!“ Potřebovali vojáci slyšet „moralizující kecy“ – ne; oni potřebovali opravdové přijetí a odpuštění, a to jim dát neuměl (a nechtěl!).
• Na straně Kazatele slyšíme jen dadaisticky vyvolávané rádoby „zbožné fráze“, nikoli osobní svědectví – vždyť je to alkoholik, který prohrává svou vlastní osobnost. Nepotřebovali ovšem vojáci právě hřejivé a upřímné lidské slovo, ve kterém by se jich mohlo dotknout Boží slovo a něco z Boží lásky!?
• Kdo Švejka četl, ví, že celý příběh feldkuráta Katze je vlastně tragikomický židovský vtip (!), vždyť Katz byl původem Žid, který se nechal pokřtít, aby mohl vykonávat povolání faráře – dělat nenáročný náboženský byznys (jakoby byl někde na krámě)… a kněžské povolání ho více než slušně živilo. Proti tomu stojí vojáci, kteří byli nuceně odvedeni a odtrženi od svých rodin a vztahů, kteří si vojenskou službu nevybrali.
• Nakonec – Katz byl člověk, který se bál riskovat „skok víry“ a svou vnitřní prázdnotu tak raději zaháněl riskováním při hazardních hrách, když „mastil“ karty… a všechno fatálně prohrával.

Nenajdeme snad větší protiklad ke slovům z Bible – evangelijní zvěsti o narození Spasitele, jak nám dnes zazněla, než takovéto kázání! Vždyť v Evangeliu jsme slyšeli, že Bůh, který podle našich (!) představ dlí kdesi nahoře v nebi a který nám jen přikazuje, co bychom měli a máme dělat VŮBEC TAKOVÝ NENÍ, že je to Bůh, který přichází mezi nás jako jeden z nás – malinké a ohrožené novorozeňátko –, který nepřikazuje, ale vytváří „prostor lásky“ – obrovsky miluje a je milován! Vždyť jsme slyšeli ono „Nebojte se! Máte spasitele!“ (vv. 10–12), neboť ty se nemusíš bát, ty máš hodnotu, ty máš naději, tvůj život má (pořád / ještě / i teď) smysl! Však jsme slyšeli ono „A na zemi pokoj–mír lidem!“ (v. 14), neboť na zemi může být mír, protože mezi lidmi může být mír, pokoj a láska: v rodinách, v přátelstvích, ve společenstvím, v národech…² jen objevit to, že prvně jsme Bohem milováni, až tak že sám přišel / přichází mezi nás – to je dítě Ježíš, Ježíšek.

Proč se „církev“ staví, proč se mi faráři tak rádi stavíme, i když to slovy popíráme, právě do role feldkuráta Katze? Vždyť tak rádi káráme druhé (nebo společnost či některou její část) a přitom „sami máme / míváme máslo na hlavě“. Vždyť jak lehké by to dnes bylo:

• Jsou Vánoce a my si dáváme dárky… Proč kupujeme drahé dárky, proč si musíme dávat stále víc a více! Proč jen jsme tak a tolik propadli západnímu hromadění a luxusu? … Ale tak to není: Dávání přece napořád a především vyjadřuje kladný vztah a lásku k druhému, obdarovanému! Protikladem dávání dárku je přece válka, kdy si lidé nic nedávají, ale naopak se okrádají a ubližují si. Obdarovávat a být darem je dobře!
• Dnes je den, kdy se přežíráme a dalo by se dobře mluvit o obžerství: tuny salátu, hory řízků, řeky alkoholu… Ale opět, co je protikladem dobrého a láskyplného společného stolování (jež je dnes, žel, mnohde a mnohdy již skutečně jen jevem svátečním): přece vykořisťování druhých! Takže je dobré stolovat společně a mít třeba i to volné místo pro náhodného poutníka–uprchlíka u stolu.
• Mohl bych kritizovat nekonečné pouštění vánočních písní a koled dokolečka (zaměstnanci supermarketů, co to slyší od listopadových dušiček každodenně by asi mohli vyprávět…). Ale, co je protikladem radostného společného zpěvu, toho, když lidské nitro zpívá a prožívá radost? Tíživé mlčení: Vždyť jak hrozné je, když spolu lidé neumějí a nechtějí mluvit, když neumíme najít společnou řeč, když nedokážeme mluvit jedněmi ústy, anebo když jsme na sebe nahněvaní a uražení, když před sebou máme tajnosti. A tak je sdílet radost mnohem lepší!
• Nakonec bych mohl kritizovat třeba koukání na hloupé (takové jsou přece zvláště ty novodobé a moderní) pohádky! Jenže zde je protikladem „kázání“ vyprázdněných „křesťanských hodnot“ a piťhovsko–dukovské „strašení“! Mnohem lépe tedy je nenásilně čerpat ideály–hodnoty z pohádek (i když se třeba i nějak mění), než být indoktrinován zlou a mnohdy i vyloženě nenávistou ideologií, natožpak tou, která se maskuje za křesťanství.

Ne, já nemám co kritizovat, já mám radost, že vás tu vidím! Já vás vlastně musím pochválit. Ano, jste sice spíše lidé ze širokého okraje církve, kteří do kostela zavítají málo,³ ale právě v tom jste podobni betlémským pastýřům! Ano, pastýře sice vnímáme idylicky (a Bible se tak na ně sentimentálně někdy dívá!), ale ve skutečnosti se tyhle námezdní dělníky, co dělali pořád a proto ani nechodili do synagogy už tehdá dívali divně, byli tehdá celkem na okraji společnosti… Jenže právě oni, právě tihle si řekli: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!“ (v. 15a) Také vy jste tedy a posloucháte slova Evangelia! Bohu-díky.

Nepotřebuji se tedy ptát na vás, ale tázat se, jak jsme na to my faráři: Komu v našem biblickém textu odpovídáme!? Hned a patřičně pyšně bych chtěl zvolat: Ježíši Kristu, vždyť „jsme Kristovy kněží“! Jenže opravdu jako ti, kdo tvoří církev, (ještě) zrcadlíme a odrážíme Ježíše Krista!? Spíše mám hluboký pocit, že jsme se přepočítal…

Nyní vám ukážu dva protikladné obrázky, které to vlastně vyloží za mě… S feldkurátovým kázáním nás spojuje také to, že tenkrát byla v Evropě válka a dnes je v Evropě válka, žel, opět… ty obrázky sice mají politický podtext, ale o ten mi teď až tolik nejde, ale ani ho od nich nechci odnímat, jen chci důraz položit jinam. První z těch obrázků je virální, druhý zase symbolický, a tak vám je tu stavím proti sobě:

×

K prvnímu obrázku řeknu s českou reformací a středověkým reformním hnutím jen jedno slovo: ANTIKRIST! Církev docela zpronevěřilá; církev, která se bratříčkuje se státní mocí a která dělá z křesťanství státní ideologii... Patriarcha, který naučil,⁴ svého cara lži a zneužívání Bible, vždyť jak jinak nazvat jeho zneužití Janova evangelia: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (Jan 15, 13 B21) k obhajově války na Ukrajině… tohle je prý (ruská) láska k přátelům. HNUS! Druhý obraz je z přijetí vánočního symbolu – betlémského světla prezidentem Zelenským v Kyjevě. Betlémské světlo – světlo z Betléma na palestinských územích, kde dodnes není mír, na Ukrajině, kde je válka. Symbol narozeného a vzkříšeného Krista, vždyť Jan o něm mluví jako o Světle: „Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.“ (Jan 1, 9 ČEP) Symbol míru a pokoje, který může dát jedině Kristus, který může vytvořit pouze Víra, Naděje a Láska – život a bytí v nich! O tom jsou Vánoce! Tohle chceme zpřítomňovat a žít!

Církev – tedy i my faráři – musí umět vidět realitu lidí a žít tu spolu, být tu pro ně – protože tohle (by) dělal Ježíš!

Vím samozřejmě, že jako církev i jako lidé máme plno chyb (my tomu říkáme také „hřích“), a proto v české společnosti nemáme kredit… ale nejde o nás, nýbrž o lásku a pokoj, kterou dává a přináší Ježíš Kristus. Doufám, že tuto Bohoslužbu berete jako jeho pozvání k hledání lásky a pokoje. Pozvání přijít nejen o Vánocích, ale kdykoli jindy, protože chceme žít to stejné a protože jsme venkoncem opravdu přátelé!

Závěrem dva jednoduché bonmoty, které si můžete odnést a přemýšlet o nich:

1. Vánoce dokazují, že pastor undergroundu a katolický kněz Láďa Heryán má pravdu, když říká: „Bůh není zlej policajt!“
2. Vánoce jsou zdrojem naděje a jeden můj dnes vzdálenější kamarád říkává: „Lidé jsou jako auta, jen nejezdí na naftu či benzín, ale na naději!“

Pokojné a požehnané Vánoce! „Dnes se nám narodil Spasitel!“ (v. 11)

Úžasné je, jak nás někdy (ne)sekulární svět překvapí Evangeliem a řekne to lépe než my, a tak to na závěr nechám říci zpěváka Václava Neckáře, jak ho jednou kdesi při půlnoční Mši přezpíval právě výše zmíněný Láďa Heryán:

Následovala audionahrávka písně Půlnoční, což je titulní píseň k filmu Alois Nebel.⁵

1 Video na platformě YouTube: [on-line] https://www.youtube.com/watch?v=Y4PN_2dI13g [24. prosince 2022].

2 Anebo jak to kdysi zpíval Sváťa Karásek v písni Havaj: „Bude ještě havaj, havaj, na zemi lidmi zkoušené! A ty mi to nevěříš, viď, že né!“

3 Na Bohoslužbě se účastnili spíše přátelé z hospodského prostředí a lidé z okruhu těch, kdo pečují o kostelík. ☺

4 Samozřejmě, že ne patriarcha sám, ale prezident Ruské federace má „duchovní“ poradce z řad pravoslavné hierarchie.

5 Video na platformě YouTube [on-line] https://www.youtube.com/watch?v=7QjdskG8568&t=44s [24. prosince 2022].