V PDF a lépe upravené ke stažení zde.
Dnes jsem se v liturgických biblických čteních opět setkal se zvláštním jevem, který je specificky vlastní Matoušovu evangeliu, a sice s tzv. reflexím citátem, neboť v dnešním evangeliu se četla tato slova:1 „Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: ‚Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.‘ To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroků: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel (to znamená »Bůh s námi«)‘.“ (Mt 1, 20–23 ČLP2)
Posluchače biblického čtení (kazatel se tomu při biblické homilii vyhnul!) „praští“ přes uši onen zvláštní nesoulad (taková „malá biblický lež / manipulace“?) mezi tezemi: A – „dáš mu jméno Ježíš“ & B – „dají mu jméno Emanuel“, takže buď Ježíš, anebo Emanuel… Jak to je?! Čtenář uvyklý biblické synchronizaci (tak si v hlavě logicky převádíme i rozdíly vyprávění čtveřice evangelií na jediný příběh a harmonizujeme je) si možná řekne, že obojí znamená to samé – jenže neznamená!
JEŽÍŠ = postupná úprava jména: יְהוֺשֻׁעַ – Jehó-šuʿa / יְהוֺשׁוּעַ – Jehó-šúʿa – „Jozue“ → zkrácení: יוֺשׁוּעַ – Jó-šúʿa – „Jošua“ → disimilace: יֵשׁוּעַ – Jé-šúʿa – „Ješua“ / „Ježíš“ (☺), přičemž jméno je tzv. božné–theofonní, takže je složeninou = „božná část“ (zkr. Božího jména) -יְהוֺ – Jehó- / -יוֺ – Jó- / -יֵ – Jé- – „Hospodin-“ + sloveso–kořen ישׁע – jšʿa – „spasit“, „zachránit“ nebo שׁוע – šwʿa – „pomoci“ = „Hospodin_je_spása“ či „Hospodin_je_pomoc“. Zatímco EMANUEL, jak to ostatně říká rovnou biblický text!, je složené jméno עִמָּנוּּ אֵל – ʿIm-mánú Él, které znamená dosl. „S_námi je Bůh“.
Výše uvedené srovnání jmen nás má dovést k tomu, že nejde o prosté a „pásové“ naplňování představy a schématu: zaslíbení – naplnění, nýbrž o věc, kterou je třeba promýšlet mnohem hlouběji. Žido-křesťan Matouš (pro kterého a pro církevní komunitu, do které píše, je dobový judaismus důležitý) tentokrát schéma provokativně „otáčí“, „obrací“ (!), Matouš ze Starého Zákona (tj. Židovské Bible) sice v obecné a kontextuální rovině vychází, teď ovšem, na konkrétních místech svého textu, se k ní naopak vrací – vstupuje do ní zpět! Matoušův čtenář by měl přemýšlet o tom, jak právě popsaná novozákonní událost souvisí se SZ, kam až ji jde zpětně dostopovat…
Těchto reflexivních citátů ovšem najdeme v Matoušově evangeliu vícero, pojďme je tedy shrnout a prozkoumat.
čís. | NZ reflexe | SZ zdroj |
Uvozovací fráze | ||
Vlastní text | ||
1. | Mt 1, 18–25 → v. 23 | Iz 7, 14 |
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: (v. 22) | ||
18 Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. 19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. 20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ 22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 23 „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel“, to jest přeloženo „Bůh s námi“. 24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. 25 Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš. | ||
2. | Mt 2, 13–15 → v. 15b | Oz 11, 1 |
Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: (v. 15a2) | ||
13 Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ 14 On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta 15a a byl tam až do smrti Herodovy. 15b Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ | ||
3. | Mt 2, 16–18 → v. 18 | Jr 31, 15 |
Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: (v. 17) | ||
16 Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. 17 Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: 18 ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utešit, protože jich není.‘ | ||
4. | Mt 2, 19–23 → v. 23b2 | ? Sd 13, 5.7; 16, 17 (Nazír Samson) × Iz 11, 1 (necer–výhonek z Jišajova pařezu) |
… aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků (v. 23b1) | ||
19 Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě 20 a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“ 21 On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. 22a Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; 22b ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských 23a a usadil se v městě zvaném Nazaret – 23b aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský. | ||
5. | Mt 4, 12–17 → v. 15–16 | Iz 8, 23 – 9, 1 |
… aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: (v. 14) | ||
12 Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. 13 Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, 14 aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: 15 ‚Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů – 16 lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.‘ 17 Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ | ||
6. | Mt 8, 14–17 → v. 17b | Iz 53, 4 ovšem myslí se na všechny písně o trpícím služebníku Božím |
… aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: (v. 17b) | ||
14 Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. 15 Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho. 16 Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, 17a aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: 17b ‚On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.‘ | ||
7. | Mt 13, 34–35 → v. 18 | Ž 78, 2 ovšem myslí se na Žalmy a poetické či mudroslovné biblické texty vůbec |
… aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: (v. 35a) | ||
34 Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil, 35a aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: 35b ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘ | ||
9. | Mt 21, 1–7 (resp. –11) → v. 5 | Zach 9, 9 vůbec všechna proroctví o příchodu Mesiáše |
To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: (v. 4) | ||
1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ 4 To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: 5 ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ 6 Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. 7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.1 | ||
10. | Mt 27, 1–10 → v. 9b–10 | Zach 11, 12–13 (!!)3 a slaběji i Jeremiášovské obrazy–témata: hrnčíř (Jr 18, 1–11; 19, 1–15) a nákup pole (Jr 32, 6–15) |
Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: (v. 9a) | ||
1 Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život. 2 Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi. 3 Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším 4 a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni mu odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“ 5 A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se. 6 Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev.“ 7 Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců. 8 Proto se to pole jmenuje ‚Pole krve‘ až dodnes. 9a Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: 9b ‚Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele; 10 a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Hospodin.‘ | ||
(+ 1) | Mt 2, 3–6 → v. 6 | Mi 5, 1 |
Neboť tak je psáno u proroka: (v. 5b) ← ale vloženo do úst jeruzalémských znalců zákona | ||
3 Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; 4 svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. 5a Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; 5b neboť tak je psáno u proroka: 6 „A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.“ | ||
(+ 2) | Mt 3, 1–3 → v. 3b | Iz 40, 3 |
To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: (v. 3a) ← zde Matouš nereflektuje (!), ale přímo spojuje starozákonní proroctví s novozákonní postavou; může jít také o svého druhuo součást řeči Janovy | ||
1 Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: 2 „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ 3a To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: 3b ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ | ||
(+ 3) | Mt 13, 10–15 → v. 18 | Iz 6, 9–10 |
A plní se na nich proroctví Izaiášovo: (v. 14a) ← zde Matouš vkládá reflexivní citát do úst samotného Ježíše = mohlo jít o Ježíšovo vlastní slovo | ||
10 Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ 11 On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. 12 Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. 13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou. 14a A plní se na nich proroctví Izaiášovo: 14b ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. 15 Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘ |
Nejprve si můžeme všimnout, že našich reflexivních citátů je v Matoušově evangeliu vlastně deset (10) – takže „posvátné číslo“, ideální počet, desítka či desatero (toho si mimoděk všiml prof. Pokorný). ☺ Jejich uvádění má tedy jasnou symboliku!
1 Bylo 18. 12. 2022 (v ŘKC druhý ze dnů zvl. cyklu intenzivní liturgické přípravy na vánoce, 17.–24. prosince) a IV. neděle adventní v cyklu A, šlo o její Evangelium: Mt 1, 18–24 (starozákonní čtení: Iz 7, 10–14, novozákonní čtení: Ř 1, 1–7).
2 ČLP = silně parafrázující Český liturgický překlad.
3 Teoreticky možné (třeba málo pravděpodobné) je, že se Matouš skutečně spletl (!!!) – chyba v Bibli ☺ – nebo že měl k dispozici nějaký Jeremiášovský apokryf–pseudepigraf, který mi dnes k dispozici nemáme.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.