36 Tu řekl Gideón1 tomuto Bohu: „Je-li to s tebou tak,i že spasíš–zachráníš mou rukouii Izrael,iii jak ses o něm vyslovil – 37 Podívej!iv Já, potom co jsem umístil tento ‚vlněný výstřižek‘ na pole: Bude-li rosa na tomto ‚výstřižku‘ a pouze na něm, ale na celé téhle zemi bude sucho – pak poznám, že mám spasit–zachránit Izrael svou rukouv, jak ses vyslovil!“
38 A stalo se tak!
Takže vstal nazítří časně ráno, pak vyždímalvi onen ‚výstřižek‘, a tak vytlačil rosu z tohoto ‚výstřižku‘ – plný džbán vody!
39 Tu řekl Gideón tomuto Bohu: „Nevzplaň proti mně hněvem, ale vyslovím se dozajista jedenkrát: Prosím, ať je na onom ‚výstřižku‘ a pouze na něm sucho, ale po celé této zemi ať je rosa!“
40 A Bůh to tak oné nocivii udělal!
Takže bylo suchou na onom ‚výstřižku‘ a pouze na něm, ale po celé té zemi byla rosa.
***
Milé sestry a milí bratři,
text, k jehož promýšlení nás dnes zve Ekumenický lekcionář2, jsem si pro sebe pracovně pojmenoval „Když sekačka nechce chytat – nastartovat…“, neboť obsahuje zvláštní jednání později velikého izraelského soudce Gedeóna, který se trucovitě vzpírá Božímu povolání a žádá znamení, a to hned dvakrát… a jelikož lze jméno tohoto „velkého soudce“ vtipně tlumočit právě slovem „Sekačka“, hned jsem si vybavil jak občasnou zimní nechuť našeho dieselového auta ke studeným startům, tak častou nechuť nastartovat u motorů sekaček, které byly naposledy startovány v minulé sezóně… to pak chce opravdu pořádně zabrat, zatáhnou, a tak motor rozjet!
Zvláštní je, že Hospodin je v našem textu velmi trpělivý – „Má s naším milým ještě ne soudcem zlatou / svatou trpělivost!“ – jistě, Hospodin sice je Bohem „dlouho-shovívajícím“3, ale tady jako kdybychom měli ukázkový případ snahy Hospodina zkoušet a pokoušet, ukázkový případ nedůvěry, jenže Hospodin mlčí… „No, neseslali byste / bychom na takové troufalce oheň z nebe!?“
Vlastně mě hodně provokuje i to, proč je právě tento text právě pro dnešek v lekcionáři – chce se přece (po)ukázat, že jde o starozákonní paralelu s evangelijním příběhem o „nevěřícím Tomášovi“, který byl biblickým čtením pro tuto neděli – někdy proto zvanou Tomášova neděle4. Tomáš přece nechtěl / nemohl uvěřit, ale požadoval / potřeboval důkaz; Gedeón nemohl / nechtěl uvěřit a požadoval / potřeboval důkaz. Ano, Tomáš tomu sice nemohl / nechtěl věřit, ale Tomáš vůbec nechtěl povrchní důkaz ve stylu naivní, až i primitivní, agnostické kritiky náboženství – „To, nač si nemohu šáhnout, přece neexistuje!“ –, Tomáš se (jen halíkovsky řečeno) potřeboval „dotknout ran“, aby se přesvědčil, že zvěst o Ježíšově vzkříšení není jen vize – záležitost mysli ostatních učedníků, není jen čarokrásná zakládající idea církve, lákavá a svůdná představa, ale dějinná realita… že vzkříšení má přese všechnu jasnou diskontinuitu (!) také zásadní kontinuitu s realitou kříže, s realitou ran a zranění, s realitou smrtelnosti, umírání a smrti; janovský Tomáš je totiž dvojník (tak asi lze nejlépe přetlumočit jeho jméno) onoho Janova záhadně hádankového „milovaného učedníka“, Jan na rozdíl od líčení synoptiků, podle nichž se rozutekli všichni někdejší Ježíšovi učedníci – pozdější apoštolové (se smutnou výjimkou Jidáše), mluví o učedníku, co pod křížem zůstal a jemuž zde bylo darováno zvláštní poslání vůči Ježíšově matce (jíž byl darován); Tomáš byl totiž na Golgotě pod křížem rovněž! Ale co náš Gedeón!? Gedeón naproti tomu vypadá jako „slabý čajíček“, vždyť na Golgotě nebyl; navíc – proč žádá „důkaz“ hned dvakrát, což by jindy jistě bylo jasnou známkou nedůvěry vůči Bohu!?
Ale ani Gedeón nakonec není žádná „zkoušečka“, neboť kdybychom četli celou 6. kapitolu Soudců, dozvěděli bychom se, že viděl šílený útlak Božího lidu jednak ze strany jeho dříve přátel a spojenců zpropadených Midjánců, jednak ze strany jeho odvěkých nepřátel zatracených Amálekovců… Člověk, jehož se doopravdy dotklo utrpení – který doopravdy vnímá utrpení druhých! – s Hospodinem doopravdy nehraje žádnou lacinou hru na to, co Hospodin ještě vydrží (I když se to tak nezúčastněnému pozorovateli, který zaslechne jen část příběhu, nakrásně může zdát!), ale zkrátka ve své víře potřebuje čas, aby zpravoval to, co prožil, aby do nitra své duše pustil tu nejhlubší a nejniternější naději, aby sem a k sobě pustil Hospodina… a na tohle si Hospodin umí počkat, tady s námi lidmi „má nekonečnou trpělivost“, tady nám „dává prostor“…
Pozor na to: tam, kde by jeden „(vy)startoval“ na druhého, že „nechce startovat“, vůbec nemusí běžet o zápas s naivními, lacinými, ne-li blbými argumenty proti víře, ale o skutečný a hluboký zápas o víru, o celé nitro–srdce–mysl člověka, kde se nehraje o nic menšího, nežli o spásu, nežli o opravdovost vztahu vůči Bohu!
Hospodin nás tak miluje, že bere naše „studené starty“, vždyť ty venkoncem nic nevypovídají o tom, „jak poběžíme zahřátí“ Boží láskou.
Nakonec přidávám krapet poupravenou modlitbu–píseň jednoho velikého západního teologa, shodou okolností také Tomáše, který se v tom biblickém Tomášovi hledal a nalézal právě tak rád jako já Tomáš…
Klaním se ti vroucně, skrytý Bože náš, jenž tu ve svém Slově, sebe ukrýváš. / Zrakem, hmatem, chutí, Tebe nevnímám, a jen sluchem svým Tě jistě poznávám! / Rány Tvé jak Tomáš, vidět nežádám, že jsi Pán a Bůh můj, vroucně vyznávám! / Rač mé chabé víře větší sílu dát, více v Tebe doufat, víc Tě milovat.
1 Vl. jm. soudce גִּדְעוֹן – Giδʿón je odvozeno od kořene גדע – gdʿa – „(u)sek(áv)at“ → „Sekáč“, až i „Kat“, ale také úsměvné „Sekačka“.
2 Pro pondělí po 2. neděli velikonoční v cyklu A (17. dubna 2023); lekcionář je dostupný on-line ze stránek Institutu ekumenických studií [IES] při ETF UK: [on-line] https://www.iespraha.cz/ekumenicky-lekcionar/ [17. 4. 2023].
3 Srov. výčty / katalogy Božích vlastností v Žalmech: Ž 103, 8 a 145, 8, a také vlastnost základní vlastnost (Boží) lásky agapé podle apoštola Pavla, jak ji traduje ve svém katalogu – Hymnu na lásku v 1Kor 13, 4 (vlastnost číslo 1).
4 V Ekumenickém lekcionáři jako 2. neděle velikonoční v cyklu A: Sk 2, 14a.22-32; Ž 16; 1Pe 1, 3–9 a konečně J 20, 19–31.
i Dosl. je obrat z použitím náhražky (zvl. částice) slovesa být: אִם־יֶשְׁךָ – ʾim–ješ-χá – „jestliže jsi_ty“.
ii Dosl. (jednoslovné) בְּיָדִי – be-jáδ-í – „v_ruce_mé“; slovo s předložkou בְּ – be – „v“, „do“ → v ČJ prostý instr.
iii Part. Hi → VV způsobová s že.
iv Mé dynamické tlumočení částice הִנֵּה – hinnéh – „hle!“, který je makro-syntaktivkým signálem [MSS] pro zvrat v ději (zde: pro zápletku?).
v Viz pozn. 2.
vi Jeden z významů použitého kořene–slovesa זור – zwr je „(vy)mačkat“: tlumočím tedy dynamicky.
vii Dosl. בַּלַּיְלָה הַהוּא – bal-lajláh ha-húə – „v_té_noci té_oné“; slovo s předložkou בְּ – be – „v“, „do“ → v ČJ prostý časový gen.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.