V ráji šumavském - recenze

<!-- @page { margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } -->

V této své recenzi se chci podívat na dílo, jenž sice není nejnovější a v dnešní době, žel, asi ani neznámější, a přesto jej lze považovat za součást české klasiky, jako která by rozhodně mělo být čteno, totiž V ráji šumavském od Karla Klostermanna.

Už sám název díla „V ráji šumavském”, který nese stopu romantismu autorova, lze mít za známku hluboké ironie, jež se v díle skrývá a táhne se jím skrz naskrz jako pověstná červená nit. Děj knihy je autorem zasazen do sedmdesátých let devatenáctého století, kdy byla Šumava zasažena vichřicí do té doby nevídané síly, jež nadělala v lesních porostech nezměrné škody a kdy padly i velikáni z řad smrků. Ke zkáze vykonané vichřicí se pak přidala ještě další pohroma v podobě děsivého přemnožení kůrovce. Lidé ze Šumavy, zapadlého to kouta Rakouského mocnářství, podivné oblasti, jež žila svými starými zvyky a jejíž obyvatelé spolu hovořili jazykem, jenž byl podivnou směsí němčiny a češtiny, takže nikdo nevěděl, který že to vlastně je jazyk, ovšem na následky vichřice dlouho nežehrali, neboť se jim padlé stromky staly nadmíru vítaným zdrojem příjmů, někdy téměř pohádkových. Na Šumavě byl tak všeho – práce, jídla, pití i zábavy - dostatek.

Hrdiny knihy jsou sedlák Podhamerský, jenž zbohatl díky odklízení následků vichřice, a jeho čtyři děti, totiž dcery Nany, Rezla, Pavlína a syn Vincek. Podhamerský si hluboce zakládal na svém majetku, vždyť mu poskytoval možnosti, o nichž se mu předtím ani nesnilo, které ovšem sám také neuměl rozumě využít, a tak jen hromadil majetek. Zdroj příjmů Podhamerského byl sice vydatný, ale též jediný – dřevo ze zpustošeného lesa - přičemž ani tento zdroj nebyl neomezený, jak se později ukázalo. Když Podhamerský provdal svou druhou dceru Rezlu, nastaly první problémy, neboť se tak dostal do dluhů, protože chtěl ukázat, co je zač a co si může dovolit, a dal tak dceři věno ve výši, jež opravdu nebyla rozumná, ba byla chvástavě vysoká, tím se spoustil celý kolotoč sedlákových potíží. Vždyť z dětí zůstala doma již jen nejmladší dcera Pavlína, na jejíž bedrech pak spočinula péče o celý statek, o nějž pečovala spolu s Podhamerského manželkou. Obě ženy však nespravovaly v sedlákově nepřítomnosti, ten stále pracoval v lese, statek právě nejlépe, s hospodářstvím to šlo od desíti k pěti a sedlák na své furiantství počal pomalu ale jistě doplácet.

Pokud šlo o Podhamerského děti, platilo o nich staré známé přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu, pobraly víceméně po otci, zejména pak dcery Nany a Rezla, které se hleděly hlavně výhodně vdát, což se jim i podařilo. Nany se vdala za vysloužilého vojáka. Rezla si vzala vypočítavě za muže zestárlého majitele pily, po konfliktu s manželem, který vyvolala její nevěra, musela ovšem pilu opustit, a tak se vrátila na otcův statek. Tady však problémy s Rezlou neskončili, neboť se zde zamilovala do chlapce své sestry Pavlíny, který se dříve živil jako učitel dokud mu Podhamerský neslíbil finanční prostředky na pokračování ve studiu. Učitel nebyl k Rezle lhostejný a její city opětoval, čímž si nepřímo přivodil předčasnou smrt.

Další důležitou postavou a pravým opakem sedláka Podhamerského je dobrák Rankelský Sepp. Ten představoval spolu s jeho vnukem Václavem, o nějž se staral, menšinu obyvatel Šumavy, jež nebyla zkažena penězi. Václav se postupně dostal na vojnu, kde strávil podstatnou část děje knihy. Zatím mu dědeček vyhlédl nevěstu, dceru vdovy, které kdysi zachránili seno před podzimními dešti a tak zajistili přežití jejího dobytka. Ovšem i tu se objevila a svými city opět zapůsobila Rezla, jejíž starý muž, majitel pily, již několik týdnů ležel na smrtelné posteli a Václav, omámený její krásou, odešel za ní. Po svém odchodu však Rezle docela nepropadl a neposkvrněný se vrátil ke svému dědovi, jeho život se tak obrátil zpět na dobrou cestu.

Rezla posléz ovdověla, pilu prodala a odešla hledat své štěstí jinam, za hranice rodného kraje. Nanin manžel přišel v lese při práci o ruku a celá rodina nedlouho poté o nevýhodně uložené úspory. Podhamerský se ocitl zadlužen a jedinou jeho nadějí zůstalo dřevo v ještě netknutém kousku lesa, který vlastnil. Ten však, dílem nešťastné náhody, lehl popelem, Podhamerský přišel o všechno a zemřel při pohledu do vzdálených plamenů zbytků svého majetku.

Poslední strana knihy pak byla věnována žebračce, která se skoro patnácti letech od smrti Podhamerského objevila v blízkosti usedlosti Václava, vnuka Rankelského Seppa. Ten v pomatené žebračce poznal navrátivší se Rezlu.

Pokud jde o to, do jaké oblasti etiky kniha náleží, mám za to, že nejvíce zasahuje oblast personální etiky, ale její děj protne všechny oblasti, dokonce i ekologickou, vždyť odklízení následků vichřice rozehraje děj románu.