Mariologicko–christologický argument pro redefinici znásilnění

Mariologicko–christologický argument pro redefinici znásilnění

Přátelé!

Jistě jste si všimli (pokud jste se i nějak nezapojili) diskuze, která se (nejen u nás) v České republice vede ohledně schválení Istanbulské smlouvy a stran přijetí redefinice trestného činu znásilnění, aby jím bylo vlastně každé sexuální jednání, které se děje bez svobodného souhlasu jedné ze stran. V našem prostředí (ani jinde ve „střední“, tedy už „východní Evropě“, to není o moc lepší) se kolem těchto věcí vede až nedůstojný a rozhodně nikoli ideologiemi nezatížený názorový boj… Svobodná diskuze sice k demokracii patří, ty ideologické pozice už ne tak úplně… dokud se argumentuje férově, je to vlastně v pořádku, ale ono už se leckdy férově neargumentuje (a možná už se tak ani argumentovat nechce). Dialog nahrazuje monolog stran… a pokojnou diskuzi plíživé (a někdy i explicitní) šíření strachu. Problém je, že značná část (nejen) českého křesťanstva nehraje ve společnosti roli těch, kde usilují o pokoj a smíření protikladných stran, natožpak těch, kdo se snaží vytvořit svobodný prostor pro dialog, ale naopak se aktivně zapojuje na straně odpůrců obojího a vesele „futruje ideologii“, „šíří strach“ a „zasévá nepokoj“.

Rád bych tedy jako (evangelický) teolog nabídl jeden hodně silný biblický argument pro redefinici znásilnění. Tento argument bude patřit do oblasti christologie (= nauky o tom, co zač je Ježíš Kristus), ale pro římsko-katolické souvěrce a souvěrkyně bude ještě silnější tím, že patří také do oblasti mariologie (= nauky o tom, co je díky Ježíši Kristu zač Panna Maria / Marie z Nazareta), tedy oblasti, kterou specificky rozvíjejí a promýšlejí především oni (jistě, nejen oni)!

Současná definice znásilnění zní v aktuálně platném trestním zákoníku: „Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti…“ (odst. 1, § 185 – Znásilnění zák. 40/2009 Sb. – Trestní zákon) Námitky proti ní se týkají jednak toho, co znamená „bezbrannost“ – Zdali a nakolik sem patří tzv. „zamrznutí“? –; jednak toho, že se zde a priori nepočítá s potřebou vzájemného souhlasu.

Lidskoprávní organizace se obojí snaží napravit (!) a usilují společnost vzdělat v tom, co znamená „svobodný souhlas s pohlavním stykem / sexem“, aby se dál neobjevovala nesmyslná, i když vlastně tragikomická, tvrzení o budoucí potřebě zvláštní aplikace v mobilu či rovnou potřebě předem podepsat smlouvu, tohle celou věc nakonec hrubě karikuje a diskuzi odvádí od jejího původního smyslu… osvětě má sloužit třeba i tzv. „čajová výzva“ (Tea Consent), která přirovnává souhlas s pohlavním stykem / sexem k souhlasu projevenému odpovědí či reakcí (ano, odpověď nemusí být slovní, natož písemná!) na otázku „Dáte si čaj?“

Vzdělávat je jistě potřebné! Ale křesťanstvo zde má výhodu, kterou si z větší části nepřipouští (o této výhodě ví, ale nikdy o ní nejspíše takto nepřemýšlelo). Vzorový a edukativní svobodný souhlas s pohlavním stykem je totiž součástí samotného jádra křesťanství! Přitom nejde o žádné odvolání na první stránky Bible a „nový“ výklad Starého Zákona a příběhu o stvoření světa, ale toliko o poctivé čtení – které církev v tomto konkrétním případě provází po celou její existenci – konkrétního místa z Ježíšova životního příběhu, tedy z Nového Zákona, vlastně úplný známý začátek Ježíšova příběhu!

Tento svobodný souhlas najdeme v 1. kapitole Lukášova evangelia, kde ve v. 38 čteme: εἶπεν δὲ Μαριάμ· ἰδοὺ ἡ δούλη κυρίου· γένοιτό μοι κατὰ τὸ ῥῆμά σου. – eípen de Mariam: idu hé dulé Kyriu, genoito moi kata to ^hréma su – „Maria / Miriam však řekla: Hle! / Podívej! – Služebnice–otrokyně Páně, kéž se mi stane podle tvého slova!“ Jsou dva výklady této reakce, první ji vidí jako něco mimořádného – zvláštní Mariinu zásluhu, druhý naopak jako pokornou a skromnou normální reakci. Myslím, že je to kombinace: mimořádně normální! Mariin svobodný souhlas je tu vzorem pro všechny ostatní svobodné souhlasy. Ano, objevily se i otázky, zda mohla Maria souhlas nedat: Inu, mohla… kdyby neměla mít takovouto svobodu, předtím by se neptal anděl a ani ona by se na nic neptala. Kdyby Maria „zamrzla“, anděl by musel odejít – on tady ale „zamrznutí“ brání tím, že jednak vůbec nechce vyvolat strach, jednak s Marií mluví, aby strach–bázeň prolomil.

Pokud inkarnaci–vtělení Božího slova a zázraku panenského početí předcházel svobodný Mariin souhlas – musí takovýto svobodný souhlas předcházet vždy i pohlavnímu styku / sexu, jinak nemůže takový pohlavní styk / sex být v souladu s tím, co Kristus přijal a vykoupil. Jestliže svobodný souhlas předcházel tomuto zvláštnímu fyzickému setkání, které se odehrálo vlastně jen skrze slovo, tím spíše musí předcházet fyzickému setkání, které se odehrává činem.

Pokud křesťan / křesťanka odmítají, že je před pohlavním stykem / sexem potřeba svobodný souhlas, nepopírají mimoděk (a nevědomky?) vlastně i jeden z nejhlubších základů christologie a rozhodně sám základ mariologie, nepopírají spolu s tím i jeden ze skrytých, a přece zásadních předpokladů a důsledků Evangelia a evangelijní víry? Znásilnění nejde jen proti zákazům a smyslu Božího Zákona, ale spolu s těmi nejhoršími zločiny jde i proti samotné podstatě Evangelia.

Zdalipak požadavek na redefinici znásilnění, ale i Istanbulská smlouva tento požadavek také obsahující, ačkoli tyto právní změny obvykle neprosazují a nelobují za ně křesťané, nejsou vlastně anonymně křesťanské a křesťanské více, než mnohá stanoviska a mnohé reakce těch, kdo jsou jejich odpůrci a kdo je odmítají?