Tímto svým příspěvkem chci složit poctu člověku, jehož si velmi vážím. Člověku, který před soudruhy nesklonil svou šíji, člověku, který nesklonil svou šíji ani před evangelickou církví, aby ji adoroval.
On se s Hospodinem skutečně pere a hádá, a umí to jako nikdo jiný.
Óda na Balabána
Mému milovanému profesoru Balabánovi
Rabi Milan nám jednou vyprávěl...
Slyše jej, jsem jako chasid,co čeká na cadika, abych pilně vyslech' vše, co rebe říká chaos musí hučet a duch, že fičet má a že smysl není tam, kde se nám zdá.
Kolena se třesou mi, když on se mne ptá, když pak někdy blbost plácnu, on jí smysl dá.
Někdy si pak připadám jak otec na koncilu, že soudit bych měl jeho - Areia,
však nechci a nemohu, neb on, jsa cadik, mluví o Bohu a já zbožný chasid jen poslouchám.
---
Vlastně díky němu vím, že je důležité, co si myslím já a ne to, co se učím jako básničku - dogmata:
Cadik pravil, praví a věčně praviti bude
Reb Milan jednou pravil:
Příteli,
Vy nejste tradice, jež zrodila se v antice!
Vy, nejste idea, v mysli Boží bez těla, ale člověk z masa a kostí,
Vy živý jste v skutečnosti!
Jo, já seděla v poslední lavici a docela se chlámala, když tam nad tebou stál :))) Milan je číslo...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.