Ukázka díla jedno z otců reformace

S[alve].

Non sum nescius, carissime Wernhere, quam recte de Christi doctrina sentias. Unde hac parte monitore opus non habeo; ita enim de te persuasus sum sentiendum esse, ut de pio Christi discipulo, qui cupiat cunctos Christo lucrifacere, nisi quosdam perniciosa cęcitas in transversum ageret, qui secundum, quod cęci sunt, videntibus etiam dicunt: videte nobis falsa et vana, praedicate nobis errores, dicite nobis placentia [Jes. 30. 10]! Christum unicum animarum nostrarum pręsidium exibilant, Christi praecones contumeliis adficiunt, quin eo (proh dolor) ferocię veniunt, ut proximum quemque parum humaniter tractent. Nihil possunt apud quosdam divina iura, humana vero (ius naturę intelligo, ne forte fortuna putes me de Antichristorum traditionibus loqui) ita proculcant, ut de eis nihil melius, quam de crocodilis, tigridibus, leonibus, ursis sperare audeam. Sed sunt ista mundi huius mala, quibus deus fideles suos probat. In Christo dico, non mentior [Röm. 9. 1], nullum nos dolorem tantopere macerare, atque quorundam Helvetiorum incredulitatem; ea me omni momento comitatur, flagellat, terret, non certe, quod mihi male timeam, sed quod illis. Iam enim veluti ob oculos volat omne genus mali; nam malignitas non longe abest, apud proximum quemque habitat; pęnę autem et adflictiones adeo minaciter nos expectant, ut, si nos pro sua atrocitate aliquando excipiant, vereor [!], ne non ferre possimus, et tamen ferre cogamur [1. Cor. 10. 13]. Fiat voluntas tua, domine!

Franciscus rem omnem fideliter, non [str. 31] dubito, reddidit; quapropter admonitione nostra opus nihil habes. Ego articulos istos nunc die noctuque laboro, ut explicem. Ibi tu quoque communem Christum orabis, ut me labi nusquam sinat; erit enim veluti farrago omnium opinionum, quę hodie controvertuntur. Scribo autem Germanice; nam conclusiones quoque Germanica lingua prodierant.

Faber Constantiensis vehementer audax est ad effutiendum, quicquid in buccam venerit; sed nactus erit aliquando ultorem et incidet in cotem novacula, quanquam ita inops est sane doctrinae, ut mihi videatur, quicquid aliquando doctus fuit in re Christiana, dedidicisse Romę, nec iniuria; quid enim Rhomę cum Christo? Hunc si illo ausus fueris portare, mirum, ni vapules. Novi nihil est, quod scire te magnopere referat; si vero quid occurret, certiorem reddam. Constantia suum apostolum habet, Vannium, praedicatorem, quem etiam contra pontificos scribas et Pharisęos fortiter defendit; hinc futurum spero, ut fori Constantiensis rabulę sint brevi minores futuri.

Buď pozdraven!

Nejsem neznalý, nejdražší příteli Wernhere¹, jak správně smýšlíš o Kristově učení, pročež nemám zapotřebí napomínání tímto způsobem; tak totiž o tobě smýšlím, že máš býti vnímán, jako zbožný Kristův učedník, jenž by si přál veškerenstvo² získati pro Krista, kdyby zhoubná slepota kterési³ „nepostavila proti“, kteří podle toho, jak jsou slepí, „říkají vidoucím⁴“: „Budiž nám viděti⁵ falešné věci a přeludy, kažtež nám lži a říkejtež nám věci, jež nám vyhovují! (Izaiáš 30, 10)!“ Krista nabízejí za jedinou záštitu našich duší, když hlasatelé Krista trpí urážkami⁶, protože s těmito (Ach, běda!) neohroženosti [zuřivosti, zpupnosti] přicházejí, aby všechny bližní po lidském způsobu vláčeli! Nic ne(z)mohou u kterýchsi⁷ Božským právem, s lidským však (právo přirozené myslím, aby ses tedy náhodou nedomníval, že vyprávím báchorky o Antikristech) tak „zametají“, abych se do nich (o) nic více⁸, nežli do krokodýlů, tygrů, lvů neb medvědů neodvažoval skládat naději. V Kristu „pravímť, neklamámť (Řím 9,1), že žádná naše bolest tolik (ne)slábnemeť⁹“, a zejména ne nevěrnost Švýcarů; ta mne s každým okamžikem svazuje, bičuje, straší, nikolivěk to, čeho se zle bojím, ale to jich. Vždyť již každé zlé pokolení si žádá jakoby mít před očima; neboť zloba není daleko vzdálena, u jednoho každého bližního (pře)bývá; avšak hrůzné tresty a pokoření nás čekají potud, pokud nás nakonec pro svou přísnost vybírají, abych se bál [!], abychom „se nebáli, 'že to nemůžeme unést' a přece jsme nuceni to snášet“ (1.Kor 10,13). „Buď vůle tvá, Pane!“

Nepochybuji, že František¹⁰ všechny věci vrátí; pročež s naším napomenutím (ne)máš nic zapotřebí. Já pracuji na těchto článcích nyní dnem i nocí, abych je vysvětlil. Tu též ty společného Krista poprosíš, aby mou hanbu uvedl nikam; bude totiž jakoby směska všech domněnek, jež se dnes nerozhodnou. Píšu však německy, neboť obklíčení se rovněž v německém jazyce objevují.

Faber biskup Kostnický¹¹ je náramně drzý, aby pomluvil, kohokoliv, kdo v opovážlivosti přijde; ale (ne)dosáhne nakonec ničeho a (do)padne „jako kosa na kámen¹²“, ačkoli dozajista, je-li tak bezmocný proti pravému učení, jak se mi vidí, kohokoli jiného by byl (ne)vyučoval v křesťanských věcech, (ne)odvykat se Říma, ani bezpráví; co má totiž Řím společného s Kristem?

Ačkoli jsi tam takto toužil přednášet, zvláštně, abys nebyl bit! Není nic nového, co se vrací, že se o tobě velmi ví; jestliže však něco přijde, spolehlivější bych si ponechal. Kostnice má svého apoštola, Vanniána, kazatele, jehož totiž chrání psaní proti pontifikům a farizejské tvrdosti; zde doufám v budoucnost, že za krátko budou křiklouni z Kostnických náměstí umenšeni.

Saluta nostro nomine Bartholomaeum Stockerum, et quę apud vos est, Christi ecclesiam, quam et firmabis indesinenter sana
doctrina et docebis, ne sibi metuant, tametsi pusillus grex sint [Luc. 12. 32]. Ego enim tot negociis implicor, ut hac vice nihil ad eam scribere liceat; qum vero dabitur, lubens ad eam scribam. Servet te Christus cum ea incolumem.

Pozdravuj naším jménem Bartoloměje Stockera, a ty, kteří jsou u vás. Kristovu církev, již i upevníš neustávaje s pravým učením a poučíš, aby se nebála, „třebas maličké stádce jsou (Lk 12,32)“ Já totiž jen tolik práce ukládám, aby tento článek učiněn byl a nic se k němu (ne)připisuje; vprostřed to však bude dáno, raduje se o tom píši. Ostříhej tě Kristus na věky¹³.

Ex Tiguro 19. die Februarii MDXXIII.

Huldricus Zuinglius, tuus.

Z Zürichu dne 19. února 1523.

Tvůj, Huldrich Zwingli!

Pisces optimos misisti dono, gratia deo, qui, ut gustum delectant, ita animam letificant, quod ab amico tam nostri studioso missi sunt. Hęc ab utroque tibi dicta accipe, puta, tam a Leone quam a nobis.

Předobré ryby posílám darem, milostí Boží, který živé duše tak obohatil, aby potěšili chuť, co od našeho přítele tak pilně studujícího poslány jsou. Toto od obou tobě řečených přijmi, totiž, tak od Lva a zejména od nás!

Iterum vale.

Buď tedy zdráv, dodávám!

An den wolgelerten meister Wernher Steiner zuo Zug, sinen günstigen herren.

Pro vysoce učeného mistra Wernhera Steinera, do Zugu pro svého milostivého Pána