Pokus reflektovat svůj život a texty svatých Písem.

Letošní velkopáteční kázání

15. 4. 2017 9:32

Milé sestry a milí bratři,


dnes mám jako farář úkol lehký i nelehký: Lehký v tom, že k pašijím – evangelijní zvěsti o utrpení a smrti našeho Pána, Ježíše Krista, vlastně nelze nic přidat ani dodat, ovšem nelehký zase v tom, že se ode mě dnes nějaké to kázání očekává, a tak musím někam v pašijích položit důraz a na něco poukázat…


Dnes jsme (pře)četli pašije podle Marka, kde zaznívají Ježíšova poslední slova: „Eloi, Eloi lema sabachtani!?,“ jak nám to Evangelista zaznamenal v původní Ježíšově aramejštině, ale hned i přeložil – česky: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?!“, vo slovenčině: „Bože môj, Bože môj, prečo si ma opustil?“, anebo v hebrejštině: „Elí, Elí, l‘ma azoftoni!?“


Ježíš končí svůj život otázkou? Ježíš končí svůj život otázkou! A do této otázky nás staví a vtahuje, a to nejen nás, ale i Boha Otce, i Ducha svatého.


První, čeho je třeba si povšimnout je ona „opuštěnost“! Ježíš je na kříži docela sám, naprosto opuštěn, jeho vlastní učedníci již dávno utekli, ženy možná mlčky stojí kdesi v pozadí… ale teď se Ježíši vzdaluje i Bůh, Syn se vzdaluje Otci a Otec svému Synu… Kristovo ponížený a snížení se na kříži mění vztah Boha (Otce) k nám, mění vztahy uvnitř Trojice… vždyť nesmrtelný Bůh v Ježíši Kristu prožívá a zažívá díky osobní jednotě Boha a člověka v Ježíši, co je to smrt! A tady a v tom se děje naše spása! Tady však zároveň docházejí slova, tu nestačí a láme se jazyk… toť tajemství vykoupení!


Dalším (nesmírně) důležitým je ono „Proč?“, jak aramejsky, tak hebrejsky „Lema?“ Ano, kříž budí mnoho otázek, nekonečně mnoho otázek… Jedno však musíme vědět, že hebrejština (i aramejština) odlišují dva typy tázací částice proč. První je proč, které se ptá na příčinu a hledí do minulosti – a to se řekne „mada‘a“ (od j-d-‘a, „vědět“ / „poznat“); jenže to zde Ježíš nepoužívá, Ježíš neklade kauzální otázku po příčinně svého utrpení, Ježíš se neptá, čím si to zavinil (?), co udělal špatně (?), kde se dopustil chyby (?). Druhé proč se řekne právě „lemá“ a ptá se po důsledcích, je zaměřeno k cíli – vlastně by se dalo lépe přeložit jako „k-čemu“; jde tudíž o otázku po smyslu: „Má utrpení a smrt Kříže, mají pašije nějaký smysl, anebo vůbec žádný smysl nemají!“ Je v posledku všechno smysluplné, anebo nesmyslné? Ježíš na kříži tak je otazníkem za touto obecně lidskou otázkou…


[Ukázán první obrázek – brána koncentračního tábora v Terezíně]



Má nesmysl násilí páchaného člověkem na člověku z nesmyslných, např. rasových důvodů, smysl? Má nesmysl šoa (holokaustu) smysl?


[Obrázek položen za kříž s Kristem na oltáři, jako jeho pozadí… Pak ukázán druhý obrázek: Vybombardované hlavní nádraží v Plzni – 2. svět. válka]



Má nesmyslná válka nějaký smysl? Má utrpení nevinných smysl, má smysl, že s mocichtivými trpí i ti nemocní a bezmocní, že s vojákem trpí civilista?


[I tento obrázek byl položen za kříž s Kristem na oltáři, jako jeho pozadí… Pak ukázán třetí obrázek: Centrum pro léčbu eboly, betonový plot s ostnatým drátem]



Mají nesmyslné smrtelné nemoci, epidemie a pandemie nějaký smysl? Má smysl ebola, měl smysl mor – černá smrt?


[Též tento obrázek byl položen za kříž s Kristem na oltáři, jako jeho pozadí… Nato byl ukázán poslední obrázek: družicový záběr hurikánu]



Mají smysl nesmyslné přírodní katastrofy, které zabíjejí: hurikány, orkány, tornáda, tajfuny, zemětřesení, sesuvy půdy, bouře… ?


[Nakonec byl rovněž tento obrázek položen za kříž…]


Milé sestry a milí bratři, víte, co je zvláštní? Že u většiny těchto nesmyslných věcí – budeme-li se ptát po příčinně, zjistíme, že je jí člověk – že jsme to začasté my sami… avšak i tady narazíme na kauzální neuchopitelnost přírodních dějů, anebo vzniku nemocí… za těmi nestojíme, anebo rozhodně ne přímo… ale za zlem člověka proti člověku však rozhodně! Budeme-li se ptát po smyslu celého toho nesmysli, nikam se nedobereme! Neumíme dát odpověď! Ano, utrpení, zdá se, smysl nemá – je nesmyslné!


A teď vám to zkusím nasvítit z jiné perspektivy, víme přece, že Ježíš na kříži se zároveň – třeba aramejsky! – modlí slova 22. Žalmu, který sice zní se situace totální opuštěnosti a ohroženosti zlem, ale „končí dobře“! Pustím vám jeden klezmer, který s tímto Žalmem pracuje:


[Byla přehrána píseň Eli, Eli v podání HaChucpy.]


Kdo zná dobře německy, asi dost rozuměl, teď vám to zkusím z jidiš přeložit:


Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!?
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!?


Spálili nás v ohni a v plameni,
hanbě a smutku jsme byli vystaveni,
ale nikdo nás nemůže odvrátit
od Tebe, Bože můj,
a od Tvé Tóry, od Tvých přikázání,

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!?
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!?

Dnem a nocí myslím na Tebe, Bože můj,
Tóru i Přikázání zachovávám s úžasem
Zachraň mě! O zachraň mě před nebezpečím,

jako byli zachráněni předkové z bezpráví:


Slyš mou modlitbu a můj pláč!
Ty sám mě můžeš zachránit!
Vyslyš nás, Izraele, Bože náš jediný! (Šma Jisrael Addonai Elohejnu, Adonaj Echad!)


To je ta odpověď! Otázku po smyslu nesmyslného utrpení a nesmyslné smrti si sice můžeme klást – může, ba musíme, být touto otázkou (!), ale odpověď na ni nemáme, odpovědí na ní nejsme! Lidský nesmysl ani nesmysl zla si zkrátka smysl dát neumějí ani nemohou! Bůh ovšem tomuto nesmysli smysl dát může… jedině Bůh mu může dát (nějaký) smysl! Jedině Bůh může ukázat, že to nebylo nadarmo, že tam, kde již nejsou otevřeny žádné další možnosti a kde již je jen smrt, že tam může zadarmo přijít Boží milost a nové možnosti – docela jinak (!) – klidně otevřít, a tam kde je smrt může být život – vzkříšení!


Tohle však učedníci Páně (zjevní neb skrytí) při tragédii velkého pátku nevěděli, oni sice znali předpovědi o vzkříšení, ale jen jako předpovědi, třeba z úst Ježíše samotného (!), pro ně to skutečně byla kardinální otázka a ukřižovaný Kristus jim byl otazníkem na jejím konci… A nezbývalo než čekat na Boží odpověď, bude-li jaká a bude-li vůbec!?


My dnes již – chvála Bohu! – víme, že vzkříšení je tou odpovědí… Že se Bůh k lidskému utrpení zná a přiznává, tím spíše, že ho v Kristu sám prožil, že se mu stalo sdíleným! Vězme tedy, že ve všech tragédiích našich vlastních velkých pátků, ve všech průlomech smrti, chaosu a nesmyslu do našich životů – je tu Bůh, který tomu nesmyslu umí dát smysl! Tudíž je tu naděje! Na tu pak čekejme a na její oslavu – neděli vzkříšení se připravujme!

Zobrazeno 356×

Komentáře

KMirjam

Moc pěkné, Díky! - Ano, mnohé, často ty nejbolestivější otázky nenabízejí snadné odpovědi. Tanou mi na mysli i Getsemany, kde se Ježíš rovněž táže, ale zároveň si "ještě?" odpovídá. "Buď vůle Tvá..". Otevírá možnosti - modlitby: ač Bohu předestíráme své prosby, poděkování, svěření, ty ústí v sjednocování s vůlí Boží. V přijetí. V přijímání. - Pak je otázka, kde se dává všanc vše, celý život. Zrada, bolest, absence smyslu. Otázka "Proč?..." bez neděle Vzkříšení nemá odpověď.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz