Blog jednoho zaběhlýho evangelickýho faráře, co má katolíky vlastně rád.

Jak porodní báby svou osobní odvahou zabránily genocidě...

Exodus 1, 15–22: Izrael / Hebrejci a porodní báby

 

15 A tu promluvil egyptský král k porodním bábám1 Hebrejců, z nichž jméno té první bylo Šifra2 a té druhé Púa3. 16 A tu promluvil toto: „Když budete u porodu těchto Hebrejek,i a uvidíte-li na porodní stoličce4, že je to syn, pak ho usmrtíte (!), bude-li to dcera, pak bude žít!“

17 A tu se ony porodní báby bály Boha a nedělali to, o čem s nimi mluvil egyptský král, a tak nechávali žít i chlapečkyii.

18 A tu si egyptský král zavolal jmenovitěiii tyhle porodní báby… A tu k nim promluvil: „Proč5 jste udělaly tyhle věci a necháváte ty chlapečky naživu!?“ 19 A tu faraonovi odpověděly ony porodní báby: „Protože tyhle Hebrejky nejsou jako egyptské ženy: jsou plné života. Koukni,iv předtím než k nim jedna z nás přijde, aby je odrodila,v tak porodí!“

20 A tu Bůh přilepšoval těm porodním bábám… a tak se tento lid množil a proto tuze početně narostl! 21 A tak se stalo, že se ony porodní báby bály Boha a Ten jim učinil domy6!

21 A tu faraon vydal celému svému lidu příkaz tím, že řekl:vi „Jednoho každého syna hodíte do Řeky, ale jedna každá dcera zůstane naživu!“


 

První postavou, která v naší perikopě vystupuje je egyptský král – farao(n). Tehdy absolutní a božný (tzv. chápaný jako božstvo či potomek božstva) vládce. Až do raného novověku, tedy doby poměrně nedávné, se státu a jeho personifikaci – osobě panovníka připisovala svrchovaná absolutní moc. Jako pilíř a ospravedlnění této panovnické moci pak sloužilo (státní) náboženství. Tuto roli hrály nejprve mýty o božném původu panovníkově (či jeho rodu a moci), později theologický koncept „krále–panovníka z Boží milosti“. Panovník tedy jako božstvo, potomek božstva či božstvem chtěná osoba nepodléhal a nemohl podléhat žádné pozemské autoritě, byl nezávislí na ostatních, ať už šlo o kněžstvo, aristokracii nebo lid. Pokus krále–panovníka svrhnout pak byl chápán nejen jako nejhorší sekulární zločin – zrada, ale také jako zločin náboženský. Teorie a koncepty společenské smlouvy a lidských práv a svobod se začaly objevovat až od 17. století… nadřazenost mezinárodního práva, ovšem často stále ještě se silným přídechem teoretičnosti, se prosadila až po hrůzách 2. světové války. Farao(n) z našeho textu se tedy nemusel na nikoho a nic ohlížet, nikdo a nic nemohlo jeho moc omezit (snad s výjimkou otevřeného povstání, anebo „palácového převratu“).

Tenhle panovník si k „tajnému jednání“ předvolal dvě (symbolické?) ženy, kterým chce svěřit „delikátní úkol“… Vykladačské školy se zde přou, zda „ony porodní báby“ (הַמְיַלְּדֹת הָעִבְרִיֹּת – ha-mejalleδoθ há-ʿivríjoθ) byly, anebo nebyly rodem Židovky; pro tu ani pro onu variantu nenacházíme jasnou oporu. Jména oněch dvou (symbolických) žen jsou sice jakoby nežidovská, ovšem především jsou symbolická… a v tom jsou podivuhodně dvojznačná:

jednak je lze číst skoro jako citoslovce (bude-li trochu naturalistický) charakterizující jejich povolání Šifra = „Roz-plodňovačka“ & Púa = „Hekárna“;

jednak jako jejich pozdější ocenění, tedy jako čestný titul: Šifra = „Velkolepá“ a Púa = „Skvostná“.

Každopádně panovník si je nepředvolal, aby s nimi laskavě diskutoval o jejich původu, nýbrž aby jim skrytě dal šílený rozkaz (Ano, takovéto rozkazy se veřejně nedávají, to si nedovolí nikdo!). Všimněme si!, po prvním úlisném–lísavém panovníkově oslovení (dosl. narativ וַיֹּאמֶר – waj-joəmer – „a_tu_řekl“) nenásleduje žádný obsah jeho řeči… následují toliko jména oněch dvou porodních bab… panovník si je tedy nejprve „proklepl“ („dal prověřit“) skrze bezobsažné tlachání, aby cynicky přešel k věci…

Oslovení se sice (nudně) opakuje, jenže teď přichází onen šílený rozkaz… celé to zase a zpočátku vypadá banálně a nevině, jakoby šlo o každodenní rutinu práce porodních bab: „Když budete u porodu Židovek / rodit ony Židovky…“ (v. 16; uvedená věta je nominální konstrukce, kde je použito participium z předložkou בְּיַלֶּדְכֶן – be-jalleδχen – dosl. „v_rození“, „při_porodu“). Po vylíčení téhle „okolnosti“ přichází opět jakoby nevinný smyslová postřeh: „uvidíte-li…“, „spatříte-li…“ (v orig. zvláštní způsob napojení: וּרְאִיתֶן – ú-reʾíθen – „a_ukázalo_by_se…“), teď je ovšem na řadě zamýšlený–očekávaný důsledek takovéhoto postřehu, který nejde nenazvat pozdějším termínem (ze slovníku faraonovi podobných) „selekce“ –

  • אִם־בֵּן הוּא וַהֲמִתֶּן אֹתוֹ – ʾim–bén húə wa-hămiðen ʾoθó – „Jestliže syn on i zabijete (Hi – tzn. kauzativní kmen = ‚způsobíte smrt‘) tohoto!“
  • אִם־בַּת הִיא וָחָיָה – ʾim–baθ híə wá-ħáháh – „Jestliže dcera ona i necháte žít!“

Jediné rozhodující kritérium je pohlaví… Jakým právem!? Typický útok na ty nejslabší, kteří se nemohou vůbec bránit...

Farao(n) dal porodním bábám rozkaz k tomu, aby konaly to, co se od druhé světové války nazývá genocida! Tento trestný čin je dnes – díky OSN – od r. 1948, kdy byl definován, propsán do trestních zákoníků snad všech států jako trestný čin proti lidskosti:

 

§ 400 Genocidium / (1) Kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou podobnou skupinu lidí: a) uvede příslušníky takové skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení, b) provede opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí, […] d) způsobí příslušníkovi takové skupiny těžkou újmu na zdraví nebo smrt… […] (3) Příprava je trestná.“

(Zákon 40/2009 Sb. – Trestní zákoník)7

 

Jsou panovník a jeho slovo (nad) zákonem? Zavazují panovníka nějaké (vyšší) morální zákony? Musím voják (zvl. přísaha-li věrnost) uposlechnout každý rozkaz, třeba i takovýto, třeba i jakýkoli jiný, jehož obsahem by byl zločin? Může si luterský „křesťanský kníže“ dělat, co se mu zamane, a luterský věřící ho i tak musí poslouchat a respektovat… a kdyby „náhodou“ přestoupil Boží zákony, tak se může dát (jen) cestou pasivního odporu!? Může si car–prezident Putin v Ruské federaci, která trpí cézaropapismem, dělat jako nejvyšší světský i duchovní vládce, co chce; může si „dělat legraci“ z mezinárodního práva a mezistátních smluv a může si beztrestně napadat jiné státy!? Může si ve volbách už poražený prezident USA, který jen musí „dokroutit“ svůj mandát, dělat, co chce a jen tak mimochodem mluvit o použití svého „jaderného kufříku“, jak jsme to slýchávali od Trumpa (Zde ovšem nutno dodat, že od vojáků zase bylo lze slyšet, že uposlechnou jen zákonné rozkazy!). Nacistické špičky se v soudních procesech (zejm. v tom Norimberském) vymlouvaly na to, že jen plnily rozkazy… Lze takovýto rozkaz „jen plnit“!? Nezákonný a zločinný rozkaz se plnit nesmí, nikdy!

Porodní báby z našeho textu tohle dobře věděly! Tři a půl tisíciletí před právním zakotvením lidských svobod a práv a před právní definicí genocidia. Tisíc let před definitivním sepsáním Tóry (a „alespoň“ pár desetiletí před sepsáním jejího základu podle Bible samotné). A celé to mělo jednoduchou příčinu: „Ony porodní báby se bály Boha… !“ (v. 17) Ony věděli, že je tu ještě vyšší instance – Bůh. Ony tomuto Bohu důvěřovaly, protože hebr. bát se Boha znamená právě naše věřit Bohu / v Boha. Zlo je zlo a Dobro je dobro, to dokázaly rozlišovat! Touto mravní maximou biblický monoteismus předběhl dobu o tisíce let!

Nelze se divit, že naše porodní báby čekal za jejich postoje a „nečinnost“ tajný výslech (vv. 18–19)… Farao(n) se táže, jakoby znal pravdu: „Proč jste nechávali chlapečky žít!?“ (v. 18) Klasická lest, všech tajných policií, již jen vysvětlující odpovědí totiž přistoupím na takovýto předpoklad, čímž ho vlastně potvrdím! Báby však znovu osvědčí velkou osobní odvahu, a také inteligenci – nechytí se do pasti a zalžou! Ano, i Bible zná lež jako nástroj pravdy a správný skutek! Prof. Jakub S. Trojan nám na hodinách etiky připomínal: „Když jde o druhé a jejich životy, pak se má, ba dokonce musí lhát; pak lež není hříchem a nelhat může být hřích!“ Jednou to doplnil i vzpomínkou–zmínkou o anglickém gentlemanovi – britském vojákovi, kterého Češi a Češky v protektorátu ukrývali a když ho na útěku nakonec zadrželi Němci, tak jako správný britský gentleman nelhal a prozradil všechny, kteří ho ukrývali… a ty to stálo život! Báby ale lhaly a vytvořily „nouzovou lež“ o rychle a bez potíží rodících Židovkách, které je nevolají, poněvadž je nepotřebují… Nouzová lež zabrala, dalších důkazů nebylo, a tak byly báby propuštěny a židovské děti v Egyptě pro zatímně zachráněny.

Čteme o tom, že Bůh se k našim porodním bábám přiznal a odměnil je… Je to snad zmínka o jejich přivtělení k Izraeli?

Když „nezabrala“ genocida potají… rozhodl se farao(n) pro genocidu veřejnou a veřejně vydal šílené nařízení – genocidní zákon. To už je ale úvod k dalšímu dění v knize Exodus.


 

Bible nás volá k osobní odvaze a riskování pro druhé (třeba i skrze záchrannou lež). Bible nás učí, že nemáme poslechnout každý rozkaz a že zločinný rozkaz máme neposlechnout. Zlo nezůstane nepotrestáno!

 

--------

 

1 V hebr. jediný termín (v ČJ vl. hendiadon), přičemž jde o part. Pi pl. ♀ od kořene ילד – jld – „plodit“ (♂), „rodit“ (♀).

2 Vl. jm. zní

v BH שִׁפְרָה – Šifráh, což je nejspíše složenina vztažné částice שׁ – š a kořene–slovesa פרה – prh – „být plodný“ = „Ta_která_činí_plodným“;

v Lxx ovšem Σεπφωρα – Sepfóra – „Velkolepá“ (stejné jm. jako budoucí Mojžíšova manželka!).

3 Vl. jm. zní פּוּעָה – Púʿáh, což je odvozenina

buď od kořene–slovesa יפע – jpʿa – „skvět se“ → „Skvostná“,

anebo od kořene–slovesa פעה – pʿah – „sténat“ → „Sténalka“.

4 „Porodní stolička“ = idiom pro hebrejský termín הָאָבְנָיִם – há-ʾávnájim – „těch_dvou_kamenech“, neboť rodička tenkrát nejspíše rodila stojíc s nohama roztaženýma mezi dvěma upravenými kameny.

5 Použito důvodové / příčinné proč a sice tázací částice מַדּוּעַ – madúʿa – „Z_jaké_příčiny? / Z_jakého_důvodu?“

6 Tato hebr. fráze může (idiomaticky) znamenat, že Hospodin:

je proslavil,

jim dal bohatství,

jim dal rodiny.

7 Podtržení je moje.

 

i Časová inf. vazba = předložka בְּ – be – „v“, „do“ + inf. Pi → VV časová s když.

ii Dosl. pl. הַיְלָדִים – ha-jeláδím – „ty_novo-/na-rozené_♂“.

iii Použit je kořen–sloveso קרא – qrə, který tlumočím skrze hendiadys tak, abych vyjádřil, že vedle významu prostého „zavolat“ má sloveso i význam „oslovit jménem / dát jméno“, a sice tím, že přidávám adv. jmenovitě.

iv Mé dynamické tlumočení částice הֵנָּה – hénnáh, která je tu makro-syntaktickým signálem [MSS] pro změnu děje / zápletky.

v Part. Pi + člen → VV účelová s aby.

vi Uvozovací fráze / účelová inf. vazba = předložka לְ – le – „k“, „pro“ + inf. Q → VV účelová / předmětná s tím, že.

Zobrazeno 279×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio