Noetická úvaha: Biblické myšlení bytostně proti myšlení populistickému!

Noetická úvaha: Biblické myšlení bytostně proti myšlení populistickému!

„Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta? | Došlo na to, o čem jsme s tebou mluvili v Egyptě: Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť pro nás bylo lépe sloužit Egyptu než zemřít na poušti.“

(Exodus 14, 11–12 ČEP)

„Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem.“

(Exodus 16, 3 ČEP)

„Všichni Izraelci reptali proti Mojžíšovi a Áronovi a celá pospolitost jim vyčítala: ‚Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi nebo na této poušti! Kéž bychom zemřeli! | Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebude pro nás lépe vrátit se do Egypta?‘ | I řekli si vespolek: ‚Ustanovme si náčelníka a vraťme se do Egypta!‘“

(Numeri 14, 2–4 ČEP)

„Populismus je věčný. Čtěte Bibli, tam to všechno je!“ (Jan Fingerland¹) Nihil novi sub sole! – וְאֵין כָּל־חָדָשׁ תַּחַת הַשָּֽׁמֶשׁ׃ – „Nic nového pod sluncem!“ (Kazatel 1, 3c) Obě konstatování: jak to konkrétního novodobého rozhlasového redaktora, tak to anonymního starozákonního básníka, jsou pravdivá – populismus (a s ním fake news, manipulace, polo-pravdy a polo-lži, poupravené pravdy i ryzí lži, jakož i útoky na autority a skrytá touha po totalitě a moci) vskutku není nic nového: byl, je a bude! Dnes však vidíme jeho nebývalou míru… poněvadž jsme v kritické době – časech krize: dílem a konkrétněji po dobu kratší – v několika řádu let (pandemie koronaviru, pak válka na Ukrajině, vedle toho a přitom klimatická a ekonomická krize), dílem dlouhodobě – již po několik desetiletí, neboť naše časy – doba v níž žijeme bývá charakterizována jako doba post-faktická (resp. post-faktické, post-kritické, post-pozitivistické atp. je naše paradigma).

Na základě své četby Bible, ostatně mou odborností (lze-li o ní mluvit) je theologie, bych rád ukázal svůj náhled na to, proč je naše doba – resp. proč jsou nářky naší doby – v reptání tak podobná pobytu biblického vyvoleného národa na poušti – symbolicky čtyřicetiletému putování do „zaslíbené země“.

Ačkoli jsem tomuto textu předeslal velmi negativní biblické citace – v jejichž slovech jsou populismus a všechny jeho známé průvodní jevy jasně (a stručně) slyšet, a těchto citací jsem se již i dotkl, nechci s nimi začít, chci začít pozitivně a dětsky, až dětinsky – s obrázky a pohádkovou tématikou.

Bonmot z příběhů medvídka Pú-a. Pú a jeho kamarád Prasátko se oba zdají být naivní: naivně milí jsou stejně, břichatý medvídek je navíc jakoby naivně hloupý, kdežto malé prasátko naivně bojácné. Dáme-li stranou moderní interpretace stejnopohlavního přátelství těchto dvou zvířátek, zůstává nám zvláště silné přátelství… a také zvláštní dětská noetika! Vždyť už Pán Ježíš řekl: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do království nebeského.“ (Matouš 18, 3) A tady jsou dvě navýsost dětsky radostně myslící postavičky! Jakoby to už byl eschaton: „Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. | Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.“ (Izaiáš 11, 6–7) Až na negativní konotace prasátka pro judaismus… ale vskutku, potenciální šelma si hraje s potenciální kořistí. Tím se dostáváme k noetickým kořenům našeho bonmotu, neboť všechno to výše řečené umožňuje myšlenkové nastavení (paradigma) v našem bonmotu obsažené. Tímto paradigmatem je: today – dnes! Tedy radikální soustředěnost na dnešek, důraz na právě prožívanou přítomnost. Důležité teď není, co jsem žil a kým jsem byl, ani, co budu žít a kým budu, ale, co právě tu žiji a čím právě teď jsem. To „dění“, „přiházení se“ či „(na)stávání“. Před populismem a jeho průvodními jevy chrání bytí-tady-a-teď, chrání radostné bytí-tu v přátelských vztazích. I medvídek Pú a Prasátko znají a zažívají krize, i když krize tak dětsky banální, jak jsou naivní: pro Pú-a je krizí, když dojde med (a že dochází často), pro Prasátko jí je obyčejná letní bouřka… Ale i při všech těch banálních krizích žijí Pú a Prasátko přítomnost a radost ze svého přátelství – neohlížejí se zpět, k tomu, co bylo, ani nehledí do budoucna k tomu, co bude, a už vůbec si minulost ani budoucnost nevykreslují tu v lepších barvách (růžové či zlaté), tu v barvách horších (odstínech šedi či černé).

Nyní se ovšem vrátíme ke krizím a dnešní noetice:

Ano, zvolil jsem sice příklad z naší politické scény (a příklad, žel, stále ještě velmi aktuální), ale nikoli pro politické důvody a motivace, nýbrž pro symptomatičnost, neboť typičtější příklad pro populismus a s ním spojenou noetiku se v našem soudobém prostředí hledá obtížně (lze-li ho vůbec nalézt). Krize totiž ohýbají (resp. mají tendenci ohýbat) lidské myšlení tak, že od prožívání přítomnosti se přechází ke znovu-prožívání minulosti nebo před-prožívání (možné) budoucnosti, je tu tedy dvojí tendování:

k minulosti → Líp už bylo! & To za nás bylo líp! Tedy vzpomínání na „zlatý věk“.

k budoucnosti → Bude líp! & Jedině my to zařídíme! Tedy sliby „skvělého budoucího věku“.

Přesně o tomhle mluví ona biblická zkušenost pouště… Lid Izraele byl Bohem Mojžíšovým prostřednictvím zázračně vysvobozen z Egypta a otročení tam. To byla situace a zkušenost bezprostřední Boží přítomnosti: přítomnosti, kterou lze zažít, dám-li se s odvahou na poutní (pouštní) cestu s Bohem. Jenže pak logicky přišla krize, když se projevilo všechno to, co k poušti patří: denní vedro, noční zima, nedostatek vody a chudé jídlo, někdy i nejistá cesta dál… a lid Izraele začal „reptat“, začal žít v minulosti a nechtěl zažít budoucnost: minulost si líčili ve zlatých a růžových barvách, z budoucnosti měli strach a viděli ji černě. Lid Izraele se vrátil ke svému myšlenkovému paradigmatu s jeho sice logickými (a pochopitelnými), ale nezdravými orientacemi.

Bible se tomuto žití v minulosti / budoucnosti, které umožňuje (nejen) populismus, brání hned několika způsoby, přičemž nejvýznamnějším z nich je specifické biblické pojetí času. Ve Starém zákoně se to děje díky významu dvojjedinných kořenů היה – hjh či הוה – hwh, které se sice překládají naším slovesem „být“, ovšem chybí jim jeho jak jeho „filosofická zatíženost“, tak jeho „absolutnost“, takže je lépe tlumočit „stá(va)t se“, s čímž se pojí vnitřní napětí děním (přítomnost + budoucnost) a událostí (minulost), mezi slovem (příčina) a činem nebo věcí (následek). Nový Zákon pak rozlišuje dva druhy času: lineární čas tak, jak ho známe, a tíži času –

Takže existence dostává „prostor“ a prostorový rozměr.

Jak Starý tak Nový Zákon pak pracují s časem – aby zdůraznili přítomnost! – zvláštně i gramaticky. Biblický hebrejština nemá indoevropský systém časů (ivrit – moderní hebrejština již ano!): minulé – přítomné – budoucí časy, ale odlišuje aktuál (tzv. imperfektum – časuje se předponami), kterým se sděluje, co se děje či brzy chystá – již začíná dít, a faktuál (tzv. perfektum – časuje se příponami), kterým se sděluje, co je faktem. Přičemž biblická hebrejština (a vlastně z vývojových fází hebrejštiny jen ona) však zná zvláštní způsob zacházení s těmito časy, které ve zvláštním tvaru změní význam ve svůj opak (tzv. konsekutivní tvar):

aktuál se stane tzv. narativem, který se používá pro vyprávění příběhů jakoby v minulosti → biblické příběhy nejsou tedy jen „historky z minulosti“, ale také „naše současné a budoucí příběhy“;

faktuálem v tomto tvaru se zase sdělují budoucí důsledky činů → budoucnost lze vidět prorocky při „čtení současnosti“.

Čas je tedy pro Starý Zákon hodně relativní kategorií, což – žel! – nejde ukázat při překladech. Ve všem tom je ovšem vidět právě důraz na přítomnost. Nový Zákon pak pracuje s časem tak, že při vyprávění příběhů (zvl. v evangeliích) hojně používá tzv. historický prézens, tzn. že vypráví minulost přítomným časem, aby ji zpřítomnila posluchačům a uvedla je do ní, jako do jejich situace aktuální (v pozadí je hebrejské myšlení autorů těchto textů). Koiné – novozákonní (kupecká) řečtina pak obecně oblibuje participium, což je neurčitý slovesný tvar, který čas vyjadřuje jen relativně – ve vztahu k určitému slovesu, s nímž se pojí.

Třetím způsobem je liturgické vnímání času: starozákonní kult si – což je nejlépe vidět při hodu beránka! – připomíná minulé události tak, jakoby je prožíval teď; novozákonní Bohoslužba – což je asi nejlépe vidět na Eucharistii – Večeři Páně! – vnímá budoucí věci jako už teď (částečně / jinak) přítomné (tzv. prézentní eschatologie).

Myslím, že tuhle antipopulistickou notu biblické zvěsti dokonale vystihl sám Ježíš (jak jinak!) ve svém „programovém prohlášení“, jímž je kázání na hoře:

₂₅ Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? ₂₆ Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? ₂₇ Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? ₂₈ A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – ₂₉ a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. ₃₀ Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? ₃₁ Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? ₃₂ Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. ₃₃ Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. ₃₄ Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

(Matouš 6, 25–34 ČEP)

Žijme tedy tady a teď a nenechme se strašit populismem!

1 Stejnojmenný článek, který je přepisem rozhlasové glosy pro ČRo Plus: [on-line] https://plus.rozhlas.cz/jan-fingerland-populismus-je-vecny-ctete-bibli-tam-vsechno-je-8647446 [15-8-2023]. Jan Fingerland je mimo práce pro ČRo také autorem vynikajícího podcastu Předvařená Bible (http://predvarenabible.online/), který podává moderní – nadkonfessní a (nejen) o vědeckou exegezi opřené – čtení Bible.